Co s sebou na cesty? Ideální sbírka příslušenství
Znáte to sami - jste na služební cestě a potřebujete si s klientem vyměnit data. A jako naschvál není na čem - disketám dávno odzvonilo a od té doby se jednotná náhrada neprosadila. Když už alespoň někdo najde svou paměťovou klíčenku USB, je nutné kvůli ní odpojit připojenou myš, protože se klíčenka a konektor myši vedle sebe nevejdou.
Kolega slíbil zaslat podklady ke schůzce, jenže mobilní telefon po hodinovém hovoru již nemá sílu na delší datovou komunikaci. Co na tom, že v Bluetooth handsfree už také akumulátor došel. A nabíječka pro oba zůstala doma.
Přijedete na hotel - a první s čím jste konfrontováni, je holá telefonní zásuvka. Mají tu sice vysokorychlostní Internet, jenže kabel není v ceně. Chcete stáhnout data z digitálního fotoaparátu, jenže přenosový kabel jste si nechali doma...
...a když už toho není dost, dojde energie v akumulátoru notebooku a zásuvka samozřejmě není v dosahu. Typizované situace z běžného života lze doplnit o celou řadu méně standardních, přesto častých komplikací, které nás trápí.
KáPéZetka mobilního uživatele - co se vyplatí mít s sebou
Jak by vypadala v dnešní době krabička první (snad ne poslední) záchrany pro běžného mobilního uživatele? Podívali jsme se na příslušenství, o kterém se rozhodně vyplatí zauvažovat, pokud vyrážíte s notebookem na cesty. Mobilní profesionálové jistě potvrdí užitečnost navrženého příslušenství - a i jen občasný mobilní uživatel ocení přinejmenším některé z námi pravidelně používaných doplňků.
1. Klíčenky pro každého - paměti není nikdy dost
Není nad to mít s sebou dostatek mobilní kapacity pro výměnu dat s kýmkoliv - a to v co nejkompaktnější podobě. Paměťové klíčenky připojované přes USB jsou velkou výhodou, ale často jsou příliš vysoké (tlusté) a neobratné. Pokud se rozhodnout pro klíčenku, pak doporučujeme vybírat takovou, která je tenká a štíhlá. Výběrovým kritériem zde je to, aby při dvou konektorech USB nad sebou bylo možné i při zasunuté klíčence použít ještě druhý konektor. Kapacita je samozřejmě druhou klíčovou velikostí - při dnešních cenách a velikostech souborů není důvod pořizovat cokoliv méně než 1 gigabajt.
Na druhé straně, pokud už je potřeba přenášet skutečně velké množství dat a vysokou rychlostí, prakticky jedinou volbou je pevný disk - s jeho pomocí lze snadno zařídit přenos i desítek gigabajtů, přesto však zpravidla stačí napájení z USB. Jedním z takových disků je třeba Western Digital Passport s interním rozhraním SerialATA (externě samozřejmě USB), kterému stačí jen 5V a 0,5A z USB, ale umožňuje připojit i externí adaptér. S kapacitou 120 a 160 GB patří k tomu nejlepšímu, co lze získat - a s rychlostí až 20 MB/s (redakční test) efektivně využívá možností rychlého rozhraní USB 2.0.
2. Nejmenší nejuniverzálnější paměťová klíčenka a karta v jednom
Kdo si však potrpí na skutečně miniaturní příslušenství, které je však univerzálně použitelné, tomu doporučujeme něco jiného než klíčenky (a než pevné disky, jakkoliv kompaktní i v 2,5palcovém či menším formátu). Klíčenka USB je sice brilantní náhrada diskety, ale v zásadě se nehodí k ničemu jinému krom přenášení dat - je prostě celkem nepoužitelná k čemukoliv jinému. Odhlédneme též od MP3 přehrávačů a podobných zařízení, ty pro práci nepotřebujeme (a navíc je většinou dostatečně supluje mobilní telefon, který tak jako tak nosíme s sebou).
Nejvíce se nám osvědčila "lámací" karta Secure Digital - je to kartička běžné velikosti karet SD (tedy cca velikosti poštovní známky, s tloušťkou cca 2 milimetrů), ovšem díky své konstrukci dokáže daleko více. Lze ji prostě "prohnout" a "zlomí" se do tvaru USB konektoru. Ohromnou výhodou je široká použitelnost - karty SD používá široké spektrum externích zařízení (od MP3 přehrávačů přes mobilní telefony až po nespočet digitálních fotoaparátů a digitálních organizérů). Konektor USB má každý notebook i stolní počítač. A velikost je prostě nepřekonatelná - snad žádná klíčenka není menší než karta SD.
Nevýhodou tohoto řešení je omezená kapacita - běžné USB klíčenky lze snadno dostat s kapacitou 2 i 4 GB, v extrémních případech i více, stejně tak i karty SD lze koupit s kapacitami 2 či 4 GB. Největší karta "k prolomení" má kapacitu 1 GB (což stačí i na velké databázové soubory či na fotografie z dovolené). Druhou nevýhodou je cena - vzhledem k miniaturnosti a konstrukci je dražší než klíčenky či obyčejné karty SD. Třetí nevýhodou je rychlost - prostě existuje jen a pouze tento model, jehož rychlost vyhovuje, pokud byste však chtěli vyšší, neexistuje zde větší šíře nabídky. Přesto, SanDisk SD USB kartu doporučujeme - co do flexibility použití a kompaktnosti rozměrů je nepřekonatelná.
3. USB konektorů není nikdy dost
Na každém notebooku chybí - snad neexistuje notebook, co by nabízel dostatek rozhraní USB. A nabízel je dostatečně daleko od sebe, aby rozhraní byla bez problémů použitelná a nepřekážela si navzájem. Jsou dvě řešení a používáme obě. První primitivnější je nákup prostého kabílku, co nejkratšího - zcela obyčejného 10 až 15centimetrového kabelu USB, který lze zasunout do konektoru v případě použití tluštšího zařízení USB. Není pak třeba volit, zda zrovna chci použít kolegovu tlustší USB klíčenku nebo svoji myš USB - prostě jen přes prodlužovací kabel připojím tlustou klíčenku a myš zůstane zapojená.
Druhým sofistikovanějším, ale rozměrnějším řešením je rozbočovač USB (alias USB hub). Existuje jich rozličné množství typů, nedávno jsme jich pro Vás několik otestovali (link na recenzi zde - v novém okně). V praxi však prostě stačí jakýkoliv dostatečně malý externí hub - my pro tyto účely používáme minihub Equip, s osvětleným konektorem bez vlastního napájení. Klíčovou vlastností je zde kompaktnost. Takovéto řešení však má nevýhodu, nelze jej efektivně využít pro připojení vícero na energii náročných zařízení - namísto 0,5 Ampérů na 1 port nabízí pouze 0,1 Ampéru. Pro nabíjení mobilu či jiných zařízení se prostě nehodí a je lepší je zapojit přímo do notebooku. Pro paralelní připojení myši a tiskárny, současně s paměťovou klíčenkou, je však hub velkou výhodou.
4. USB kabel co spojí cokoliv, jakkoliv daleko
Sice se tomu říká obecně USB rozhraní, ale to není zcela jednoznačné pojmenování. Pod jedním názvem USB se skrývají nejrůznější konektory. Krom koncovek A a B existují ještě miniaturizované varianty - no a pak samozřejmě obvyklý problém samec a samice... Nosit s sebou všechny kombinace je opravdu obtěžující a často nemožné. Navíc ta délka - u běžných kabelů prostě často nestačí. Není nad to pořídit si prodlužovací sadu, se samonavíjecím kabel a odolným obalem. K tomuto základu pak ještě přidejte vhodné konektory, s jejichž pomocí lze vyrobit spektrum konektorů pokrývající všechny standardní možnosti zapojení kabelu USB - a máte před sebou vhodné vybavení na cesty č.2. Podobné sady dodávají různí výrobci, my máme dobrou zkušenost s Dicotou.
5. Kabely k telefonu i síti - pohodlné, bezpečné a dlouhé
Škoda, že se k této sadě USB kabelů nedodávají ještě koncovky pro telefon a Ethernet síť. Pro spojení s telefonem či se sítí sice s sebou lze nosit i samostatné kabely, ale to není zrovna elegantní a pohodlné řešení - pokud se tedy nevyžíváte v namotávání kabelů a jejich vázání po každém použití či nerozmotáváte rádi zamotaná klubka. Nejrůznější výrobci nabízí samonavíjecí verze, jak pro telefon, tak o něco větší i pro Ethernetovou kabeláž - zpravidla s dvoumetrovou délkou. Vzhledem ke ochranému obalu a rychlému pohodlnému skládání nehrozí ani poškození (a nepříjemná nefunkčnost v nevhodnou chvíli), ani zdlouhavé balení - a prostoru zabírají stejně jako samostatná kabeláž nebo méně, protože mají tenké ploché kabely namísto klasických tlustých plastových provedení.
Abychom doplnili ještě jednu součástku, která je naprosto jednoduchá - a až technicky nevyhovující, ale velmi velmi praktická: plastová propojka pro spojení dvou kabelů RJ11 (telefon) či RJ45 (počítačová síť Ethernet) za pár korun. Počítačový technik by vás sice neviděl rád, protože propojka výrazně zhoršuje kvalitu signálu, ale již nespočetně krát zachránila situaci, když nestačila individuálně délka místního kabelu ani naší prodlužovačky - dohromady však bohatě...
6. Dobíjejte vše přes USB - telefon i handsfree
Proč se výrobci neshodli na jednom napájecím standardu, kterým by bylo napětí 5V a maximální odběr 0,5 Ampéru (tedy specifikace USB)? Nevadí, s pomocí vhodného kabelu je možné v případě potřeby dobít mobil i handsfree rovnou z USB, o změnu napětí se postará samotný kabel. Tato možnost existuje i pro některé handsfree. Škoda, že se nelze spolehnout na univerzální standard - vždy se vyplatí kupovat pro konkrétní typ (ani podobný konektor nemusí být zárukou úspěchu - již jsme takto zničili jedno 5voltové handsfree). Podruhé škoda je, že i při volbě pro konkrétní typ je nutné volit mezi výrobky alternativních dodavatelů - podobné kabely často originální výrobci nedodávají. Přesto se to vyplatí - ideální pro mobilní telefon je kombinace datového a nabíjecího kabelu. I v době Bluetooth je především pro dlouhé datové přenosy obyčejný datově-napájecí kabel USB podstatně lepší variantou. U handsfree je to spíše záležitost čistě jen pohodlného nabíjení bez zásuvky z akumulátoru notebooku.
7. Univerzální auto/letadlový adaptér pro různé notebooky
Cílem pro napájení je mít co nejvíce věcí napájených přes USB, aby nebylo nutné s sebou nosit samostatné rozměrné adaptéry, ale stačily jen drobné kabely s rozhraním USB. To však s sebou nese riziko, pokud notebooku dojde energie - a zásuvka není v dosahu. Nezbytným doplňkem, který nenecháváme doma, je alespoň kombinovaný napájecí adaptér pro auto a letadlo, navíc použitelný s téměř libovolným typem notebooku.
Pokud jedete na pracovní cestu s kolegou autem, je tenhle adaptér k nezaplacení i při stejném typu notebooku. Takovýto adaptér nabízí například společnost Kerio. Samozřejmě lze využít i originální příslušenství od konkrétního dodavatele notebooku, pak však není možné použít jej s vícero značkami notebooků (tedy nastavovat úroveň napětí a měnit konektory podle typu stroje). Vhodným doplňkem k němu může být cca 60 až 75Wattový konvertor z 230 Voltů na 12 Voltů, z běžné zásuvky na zásuvku napájení automobilu (tento zatím nemáme, ale hledáme nějaký vhodný, malý) - takovýto adaptér si s sebou nemusí brát vždy, přeci jen, většinou si s sebou každý z nás veze originální napájecí adaptér notebooku (ale jako druhý, podstatně univerzálnější adaptér se může velmi hodit - třeba jako druhý adaptér na chatu).
Co se však vyplatí, je podobný autoadaptér, který je schopen napájet jedno či dvě zařízení USB z napájecí zásuvky automobilu. Je to prostě obyčejný napájecí konektor, který má na svém druhém konci zdířku USB, kterou zásobuje stabilním napětím 5V a proudem 1 Ampér. (Neodolali jsme a koupili si podobné zařízení i pro běžnou zásuvku 230 V - opět pro napájení přes rozhraní USB.) Zpravidla sice stačí napájení přes rozhraní USB notebooku, ale někdy není právě možné či vhodné napájet přes notebook (například při jízdě v autě na místě řidiče není zapnutý notebook zrovna předností už jen kvůli vibracím a riziku havárie pevného disku) - pak se tato alternativní metoda velice hodí. Navíc lze použít toto napájení jako dodatečný zdroj energie, pokud by z nějakého důvodu samotný port notebooku neměl stačit (pak je však nutno dokoupit speciální kabel, který není součástí dodávky).
8. Přečte cokoliv - přes USB i s pomocí PCMCIA
Současná džungle formátů paměťových karet používaných v digitálních fotoaparátech, videokamerách, organizérech, mobilních telefonech, MP3 přehrávačích, paměťových klíčenkách je prakticky nezvladatelná bez rozumné multiformátové čtečky karet. Sice se i obyčejná čtečka například pouze Secure Digital a MultiMediaCard formátu jakž takž uživí, pokud uživatel má pouze tuto kartu. Ale stačí aby chtěl známý ukázat právě vyfocené momenty ze svého Olympusu (xD) či nahrát MP3 z Walkmanu (MemoryStick) a s možnostmi jsme na konci.
Téměř ideální řešení jsme nalezli v jedné nenápadné čtečce karet, která se od záplavy jiných podobných zařízení odlišuje jenom v nenápadné, ale hodně podstatné vlastnosti. Obvykle bývají čtečky k dostání buď v provedení pro připojení přes rozhraní USB nebo ve formátu karty PCMCIA. Obojí má své výhody a řadu nevýhod: čtečka USB je zpravidla dost velká, i díky svému kabelu méně skladná - a je doslova "externí". Čtečka karet PCMCIA se naproti tomu schová do těla notebooku a protože nijak nepřesahuje, stává se tak prakticky "interní" součástí notebooku, téměř jako by byla napevno vestavěná již z výroby. Avšak tato čtečka je velmi omezující v nemožnosti použít ji s jiným, stolním počítačem. Sice je možné zakoupit adaptér PCMCIA například přes rozhraní PCI, ale vzhledem k ceně i nutnosti rozmontovat počítače je toto opravdu velmi málo praktická volba.
Existuje však řešení tohoto dilematu aneb externě univerzálně přes USB (se zabráním velkého prostoru) nebo raději téměř interně přes PCMCIA (ale s omezením pouze na notebooky, a to pouze na ty s rozhraním PCMCIA)? Trochu překvapivě, skutečně existuje - čtečka DeLock je kartička formátu PCMCIA, zasouvá se zcela klasicky do notebooku, stejně jako jiné čtečky přečte docela solidní spektrum karet (a s patřičnými konvertory pro minikarty dokonce i ještě více typů opravdu malých karet), ovšem má ještě jednu skrytou zbraň. Tou je tenký konektor na straně PCMCIA karty - za ním se skrývá možnost připojit čtečku pomocí dodávaného kabelu přes USB rozhraní.
Namísto obvyklé omezené čtečky přes PCMCIA či nabobtnalé univerzálnější USB čtečky spojuje tento kousek elektroniky výhody obojího: má velmi rozumnou velikost (tenký jako PCMCIA karta) a současně jej lze připojit jak přes USB, tak zasunutím do slotu PCMCIA. Škoda jen, že se do těla karty nevešel i kabel - to už bychom však byli v říši pohádek (i kabel potřebuje mít jistou tloušťku)...
9. Nabijte i vybijte akumulátory NiCD i NiMH přes USB, v autě i ze zásuvky
Nabíječky akumulátorů jsou nejrůznější. Dokonce i nenabíjecí firmy stále více nabízí akumulátory - a k nim i vhodné nabíječky, nejlépe značkové. Více než značka náš však zajímá funkčnost nabíječky. Co by vlastně měla taková nabíječka umět? Především rozumně rychle nabíjet. Proč čekat mnoho hodin na nabití, pokud akumulátory zvládají i rychlejší režim. Za další by měla umět multiformát - v řeči akumulátorů je to podpora jak starších levnějších NiCd akumulátorů, tak novějších NiMH článků. Do třetice všeho umění by to chtělo mít i vybíjecí režim. Tedy namísto nabíjení nejdříve akumulátor spolehlivě a do dna vybít - především u NiCd akumulátorů podstatná vlastnost. Z těch dalších požadavků je to podpora nabíjení i třeba pouze jednoho akumulátoru, nikoliv v párech. Samozřejmě by mělo být místo alespoň na dva, lépe na čtyři články - ale měly by jít nabíjet samostatně v libovolné kombinaci. Od věci není ani indikace nabití - a průběh nabíjení, nejlépe rovnou na vícestavovém LCD displeji.
Z nepřehledného množství nabíječek nás zaujala značka iTec se svou rychlonabíječkou/vybíječkou akumulátorů AAA/AA - modelové označení BATA099, tržní pojmenování i-tec Super Quick Charger NiCd/NiMH (velmi imaginativní název, jak jinak). Za jedno splňuje vše výše uvedené, což neposkytují zdaleka všechny nabíječky na trhu - a za druhé nabízí specialitu oproti ostatním: nabíječku lze napájet ze tří různých zdrojů pomocí standardně dodávaných kabelů. Nabíječka zvládá energii samozřejmě ze zásuvky, méně obvykle i z 12V autonapájení a do třetice všeho dobrého si poradí i s USB rozhraním a jeho 5V napájecím napětím. Přes USB to trvá déle než obvykle - může za to nižší napájecí kapacita rozhraní - ale funguje to naprosto spolehlivě.
Jako vhodný doplněk můžeme jen doporučit malou "cetku" - plastové obaly firmy GP na akumulátory velikosti AA, které z těchto tužkových akumulátorů udělají akumulátory většího standardu. Pak můžete tyto akumulátory používat jako univerzální i ve větších zařízeních, jako jsou svítilny nebo přenosné HiFi věže. Samozřejmě že kapacitně to nadále zůstávají být AA akumulátory, nikoliv větší baterie.
10. Odhlučňovací sluchátka - vymažou monotónní nudu
Do letadla či autobusu není špatné pořídit si kousek exotického vybavení, které si však jeho uživatelé velice pochvalují - jenom se těžko shání v nejbližším DataArtu nebo Electroworldu. Zkuste si nasadit sluchátka (Aiwa, Bose, Sennheiser,a mnoho dalších), která umí "číst" akustickou charakteristiku okolí a zpracovat/upravit zvuk posílaný do sluchátek tak, aby eliminovala hluk motoru (letadla, autobusu, vlaku, auta). Namísto omračujícího hluku, který především na delších cestách opravdu negativně ovlivňuje nejen náladu, je doslova slyšet ticho, respektive výrazný pokles okolního hluku - a nad tím zvuk DVD, které sledujete na notebooku.
"Noise-cancelling" či "rušení šumu" posílá do sluchátek stejný zvuk, kterou "vysílá" motor autobusu či turbíny letadla, ale s opačnou fází, kdy se po součtu signály vyruší - a produkuje tak osobní "zónu ticha". Sluchátka nezvládnou příliš náhlé zvuky, ale perfektně si poradí s monotónním šumem na pozadí - hluk produkovaný energetickým potomkem tak neztlumí, ale motor ve stabilních otáčkách ano. Vzhledem k tomu, že se jedná o sluchátka na cesty, je docela podstatné, aby se tito pomocníci dali snadno zbalit a zabírali jen nutné minimum prostoru v příručním zavazadle.
Závěrem - další podněty vítány
Samozřejmě, ne vše si vybere každý, ale snažili jsme se nabídnout dostatečně široký přehled možností, které lze využít i jako zajímavou inspiraci k dárkům pod stromeček pro své blízké, kteří tráví hodně času se svým notebookem. Pokud vás napadají další zajímavé doplňky, neváhejte se s námi podělit v diskusi pod článkem.
