Z podrobných analýz vyplývá, že kovově blyštivé vzezření sousední planetě dodává olovo a vizmut.
Venuše je přibližně stejně velká jako Země, její blízkost Slunci z ní však dělá úplně jinou planetu. Má hustou atmosféru, složenou převážně z oxidu uhličitého, který způsobuje silný skleníkový efekt.
Lapené sluneční paprsky zahřívají povrch planety v průměru na 476 stupňů Celsia. Atmosférický tlak tu je přitom devadesátkrát vyšší než na Zemi. Jedinou možnost, jak proniknout hustou atmosféru, proto poskytují radary umístěné přímo na oběžné dráze kolem planety.
Několik misí taková pozorování uskutečnilo, zejména pak sonda Magellan, která kolem planety operovala v letech 1990-1994. První snímky ukazovaly, že na Venuši je mnoho lávových polí a vulkánů.
Astronomové však byli zároveň poněkud zmateni, neboť zdejší kopce byly mimořádně lesklé, zatímco údolí byla potemnělá. Domnívali se, že to je způsobeno sypkostí půdy nebo přítomností teluria.
Poslední teorie ale předpokládá, že kov se v nížinách vypařuje a vytváří kovový opar. Ve vyšších polohách, kde je o něco chladněji, kov kondenzuje a vytváří tenký, vysoce lesklý povlak. Vědci nyní zjistili, že příčinou není telurium, ale obyčejné olovo.
Pokud bude možné tyto usazeniny zkoumat prostřednictvím sondy, bude podle vědců na základě výskytu určitých izotopů olova možné odhadnout stáří Venuše.
