Paměťová média mají dlouhou historii. Dalo by se říci, že již stěny jeskyní sloužily našim předkům jako paměťová zařízení, neboť pomáhaly uchovat a předat informace. Přeskočme ale nyní všechny tyto starodávné prostředky (v budoucnu jim věnujeme vlastní článek) a ocitneme se na konci 19. století.
Zde se totiž setkáme s prvním větším využitím počítačového zpracování informací uložených v paměti. Počítač byl ovšem mechanický a pod pamětí si nesmíte představovat pevný disk. Při sčítání obyvatelstva USA v roce 1890 se totiž uplatnily děrné štítky. Princip jejich a disket není až tak odlišný.
Magnetické paměti
Počátek pamětí magnetických najdeme už v 19. století (dánský vynálezce Valdemar Poulsen v roce 1898), první magnetickou pásku sloužící k záznamu sestrojil německý vynálezce Fritz Pfleumer už roku 1928. Následovaly magnetofonové pásky a další zařízení, které ovšem ukládaly signál analogový. Počítače ale potřebují jasné slovo - ano nebo ne, jednička nebo nula.
Nástup počítačů
První pamětí, připomínající dnešní způsob práce s informacemi na počítači, je paměť bubnová. S nápadem přišel vynálezce Gustav Tauschek v Rakousku již v roce 1932, ale až v padesátých a šedesátých letech našly využití v počítačích. Rozvoj počítačů právě startoval a postupně se objevovali různí kandidáti na paměti pro uchování dat. Obvykle probíhal nástup nových technologií celkem rychle, zatímco starší technologie se udržely ještě celkem dlouho. Ostatně toho si můžeme všimnout i dnes.
Diskety - dosud nevídané pohodlí
Disketa je vlastně přímým nástupcem pásky. Obrovským krokem kupředu, který diskety oproti páskám přinesly, bylo odsunutí všech nevýhod souvisejících se sekvenčním přístupem. Zatímco pro hledání určitého bytu, uloženého na pásce, bylo potřeba přetáčet celou pásku, na disku (později disketě) byl přístup otázkou několika otáček. První disketu vyvinula firma IBM v roce 1967.
Disketu vynalezl David Noble, aby mohla společnost IBM posílat klientům aktualizace. Dosud se tak dělo na kazetách. První disketa měla paměť pouhých 80 kB a měřila v průměru 8 palců (20 centimetrů). Nejprve se jednalo pouze o pružný disk bez jakéhokoli obalu, ale kvůli všudypřítomnému prachy bylo potřeba ji nějak obléci. Účel splnila plastová obálka s tkaninou uvnitř.
Až v roce 1972 přišli v Memorexu s přepisovatelnou disketou. Sedmdesátá léta znamenala rychlý vývoj pro disketu a také její rozšíření. Tomu zprvu bránila vysoká cena mechaniky - ta stála často více, než celý počítač.
Zmenšujeme
Osmipalcová disketa se dočkala ještě několika vylepšení a její kapacita narostla až na 800 kB. Přesto ji překonala disketa, kterou si určitě pamatujete i vy, disketa s průměrem 5,25 palce. Paradoxem je, že její výroba byla v roce 1975 odložena, protože byla příliš levná na to, aby firmě Burroughs' mohla vydělávat. Zůstalo tedy u prototypu. Až později se přišlo na to, že menší formát bude mnohem vhodnější pro nové využití disket.
V roce 1976 se v bostonském baru sešli Jim Adkisson a An Wang, zástupce laboratoří Wang Laboratories. Wang si Adkissonovi postěžoval, že stávající diskety jsou příliš velké. A jak velké že by měly být? Wang mu podal ubrousek a ukázal na něm rozměry diskety. Adkisson si prý s sebou vzal ubrousek do Kalifornie a navrhl podle něj 5,25" disketu o kapacitě 110 kB. Šlo o nový standard, který se postupně ujímal a vyvíjel - přes "double density" s 360 kB až po 720 kB.
První verze operačního systému MS-DOS podporovala kapacitu pouze 160 kB. Až druhá verze umožnila využívat na oboustranné disketě až 360 kB. Mezitím už ale vývoj pokračoval a kapacita diskety šla až k 1200 kB, což, uvážíme-li velikost tehdejších pevných disků (10 - 20 MB) bylo poměrně hodně.
Stará známá třiapůlka
S disketou o průměru 3,5" přišla firma Sony. Na rozdíl od stávajících disket měla silnější a odolnější plastový obal. Sony také přidala pružinku pro automatické zavírání čtecího okénka při vložení placičky do mechaniky. Vůbec se jednalo o odolnější zařízení, a když v roce 1980 přišlo na trh spolu s mechanikou, slavilo úspěch. O rok později se začal prodávat osobní počítač schopný úprav textů, který měl v sobě 3,5" mechaniku zabudovanou. Během osmdesátých let se snažily s třiapůlkou soutěžit diskety různých firem a s různými průměry, ale, jak dnes víme, marně.
Ani nástup CD v druhé polovině devadesátých let jetě neznamenal zánik disket. Teprve příchod elektronické pošty a internetu, a konečně i USB flash disků, znamená odchod disket ze scény. Diskety však zcela jistě vykonaly obrovský kus práce a změnily způsob, jakým dnes vnímáme počítačová data. Mimochodem i některé digitální fotoaparáty zpočátku ukládaly na 3,5" diskety.
Uložit jako...
A je jisté, že ještě několik let nám diskety zůstanou na očích. Disketa se totiž stala grafickým synonymem pro uložení souboru a tak se s jejím symbolem setkáváme snad v každém textovém procesoru. Ještě dlouho budeme při ukládání souboru klikat na tlačítko Uložit s obrázkem malého přátelského čtverečku...
Odkazy pro fajnšmekry:
-
Jak pracuje disketová mechanika (anglicky)
-
Patenty související s disketou (anglicky)
-
Historie 3.5" diskety podle Sony (anglicky)
-
Historie osobních počítačů - časová osa (anglicky)
-
Další historie disket (anglicky)
-
Historie paměťových médií obecně (anglicky)
