Exoplaneta HD 189733b patří mezi „horké Jupitery“, obří žhnoucí planety, které obíhají těsně kolem svých mateřských hvězd. Doba oběhu činí v jejím případě pouhé 2,2 pozemské dny. Nalézá se v souhvězdí Lištičky (Vulpecula) asi 60 světelných let od nás. Horké Jupitery tvoří asi čtvrtinu z více než 200 známých exoplanet.
Infračervené oko
Proto tým astronomů vedený Heatherem Knutsonem z Harvard-Smithsonianského centra pro astrofyziku použil pro svůj průzkum infračervený Spitzerův vesmírný teleskop (SST), který je pro podobné účely vhodnější. "Máme zmapováno rozložení teplot po celém povrchu planety," tvrdí Knutson. Vědci také využili toho, že HD 189733b je nejbližší tranzitivní planeta, tedy planeta, kterou můžeme pozorovat při pohledu ze Země, jak přechází před nebo za hvězdou.
Jiný svět
Během 33 pozorovacích hodin astronomové proměřili asi čtvrt milionu bodů, které poté uspořádali do pásů vedoucích od jednoho pólu k druhému, aby z nich nakonec vytvořili výslednou teplotní mapu. Získaná data odhalila poměrně vyrovnané rozložení teplot po celém povrchu planety: na odvrácené straně dosahují 650 °C , na straně blíže hvězdě až 930 °C. Vědci se domnívají, že HD 189733b, stejně jako ostatní horké Jupitery (a například i Měsíc), mají vázanou rotaci, světlo hvězdy tedy dopadá stále jen a jen na tutéž polokouli planety.
Přestože rozdíly teplot v atmosféře nejsou nijak velké, vědci došli k závěru, že při přenosu tepla z osvětlené na odvrácenou stranu planety hrají významnou roli atmosférické větry. Jejich rychlost přitom dosahuje až 9 600 km/h, přičemž tryskové proudění na Zemi je asi 320 km/h. "Na těchto exoplanetách, horkých Jupiterech, je každou vteřinu v pohybu 20tisíckrát více energie než na Jupiteru," říká spoluautor studie David Charbonne. "Nyní máme možnost pozorovat, jak tyto planety s veškerou touto energií nakládají."
Na HD 189733b byla také objevena horká skvrna, která je ve srovnání s Velkou rudou skvrnou na Jupiteru asi dvakrát větší a mnohem žhavější. Zatímco Jupiterova skvrna má teplotu 120 °C, horká skvrna exoplanety plane při 930 °C.
V budoucnu budeme mapovat i exoplanety podobné Zemi
Spitzerův vesmírný teleskop lze použít pouze pro mapování povrchů obřích planet, příliš horkých na to, abychom na nich mohli očekávat výskyt vody v kapalném stavu či dokonce zárodků života. Naproti tomu plánovaný James Webb Space Telescop (JWST), který má v roce 2013 nahradit dosud největší Hubbleův vesmírný teleskop(HST), by mohl pomocí metody vyvinuté Heatherem Knutsonem a jeho spolupracovníky mapovat i exoplanety podobné Zemi.
Prozatím se ale musíme spokojit s pozorováním horkých Jupiterů. Ale i tak to stojí za to. "Poprvé máme k dispozici přijatelný pohled na úplně cizí svět," říká Knutson a dodává: "Cítili jsme se tak trochu jako Galileo poté, co v okuláru svého dalekohledu spatřil záblesk Jupitera."
Zdroj: www.nasa.gov, www.spaceref.com, www.astronomy.com
Dalekohledy pracující na vlnových délkách viditelného světla nám obvykle umožňují tyto vzdálené, exotické světy detekovat, ale pro jejich další, podrobnější průzkum se příliš nehodí. Dovolují nám sice určit některé základní charakteristiky, jako například velikost či oběžnou dráhu, ale o tom, jak planety vypadají, nebo jaká je jejich atmosféra, nám mnoho neřeknou.
