Představte si, že jedete autem rychlostí 150 kilometrů za hodinu a o rovných 28 centimetrů míjíte pohyblivou překážku, která by vás i auto v případě kolize rozmetala na tisíce kusů.
Zhruba v takové situaci se ocitla výzkumná evropská družice Envisat, jen to všechno, rychlost i vzdálenost, bylo zhruba 180krát větší. Ale padesát metrů, to ve vesmírném měřítku nic neznamená.
Po těsném průletu osmitunového Envisatu kolem téměř čtyřtunového stupně rakety si v USA i v Německu, odkud dění na oběžné dráze pozorovali, pořádně oddechli. Srážka by totiž znamenala, že na orbitě přibudou další tisíce úlomků, které mohou zasáhnout - a díky velké rychlosti zničit - další satelity.
"Satelit Evropské vesmírné agentury se kolizi vyhnul díky několika zažehnutím manévrovacích trysek," informoval Space.com
Nízká oběžná dráha je doslova plná smetí - pozůstatků starších raket, ale i trosek, které vznikly třeba srážkou družic Iridium a Kosmos v únoru 2009 (přečtěte si více o srážce satelitů) nebo při demonstraci síly Pekingu (když Čína zničila vlastní satelit raketou). Vyhýbání troskám Iridia, Kosmosu a čínské družice ostatně tvoří 50 % "blízkých setkání" Envisatu. Úhybné manévry čas od času dělá i stanice ISS nebo raketoplány.
Jak zabránit dalším troskám?
S chmurnou obavou z "Kesslerova syndromu" (tedy, že se kvůli dalším srážkám vesmírné smetí bude množit geometrickou řadou) se vědci zabývají úvahami, co s troskami na oběžné dráze dělat. Američané třeba začali monitorovat, kterým satelitům hrozí srážky, bez ohledu na zemi původu ohrožených družic, uvádí Space.com.
I se současnou koncentrací družic ale vědci soudí, že na oběžné dráze dojde ke zhruba dvacítce střetů během příštích dvou set let. A proto bude třeba vymyslet, kterak množení trosek nejen zabránit, ale jak ty existující například zpomalit a navést do atmosféry, kde shoří.
