Pachinko: japonský hazard živí Severní Koreu a má na svědomí životy dětí

Hraní Pachinka se věnuje čtvrtina Japonců a generují obrovské zisky. Platí za to, že mohou vyhrát třeba kabelku.

Pachinko herna

Zatímco u nás jsou výherní automaty považovány za něco, s čím běžný člověk nepřijde přímo do styku, v Japonsku jsou hazardní automaty Pachinko prakticky zcela normální součástí života. Podle odhadů hraje Pachinko pravidelně kolem 30 milionů Japonců, což je zhruba čtvrtina celé populace (včetně důchodců a nemluvňat).

První Pachinko herny byly otevřeny v roce 1948. Nyní jejich počet v celém Japonsku převyšuje 20 tisíc. Jejich velikost začíná zhruba na úrovni našich heren s automaty a končí u rozlohy většího supermarketu.

V Pachinko průmyslu pracuje zhruba 320 tisíc lidí. Říká se, že zde pracuje hodně bývalých kriminálníků, kteří by jinou práci nesehnali.

Svým způsobem ale nelze Pachinko označit za hazard. Do hry sice vstupujete s vlastními penězi, ale jako výhru získáte nějakou věcnou cenu. Nabídka bývá různorodá. Začíná u nápojů, bonbónů a přes trička či kosmetiku se lze dostat třeba až k počítačovému softwaru. Realita je ovšem taková, že poblíž heren nebo přímo v nich obvykle "náhodou" stojí obchod, kde vaše výhry odkoupí zase za reálné peníze.

Jak se hraje Pachinko?

Za peníze si koupíte kuličky, které následně začnou propadávat automatem. Účelem je nasměrovat kuličky tak, aby padaly do správné štěrbiny. Pomocí ovládací koule ručně nastavujete sílu jejich výstřelu. Cestou dolů ale narážejí do mnoha ocelových tyčinek, které mění jejich směr. Pokud kulička spadne tam, kam má, pak vám automat do zásobníku přihodí dalších několik kuliček, obvykle 3-5. A čím více kuliček nashromáždíte, tím větší je vaše výhra.

Na pozadí automatu je obvykle ještě obrazovka, na níž se prohánějí kreslené postavičky či roboti v nějakém náznaku příběhu. K jeho ovládání slouží přídavná tlačítka, která je potřeba tisknout ve správnou dobu podle toho, co se na obrazovce děje. Výsledkem mohou být třeba kuličky navíc, nebo časově omezený bonusový režim, kdy generujete kuličky ve větším počtu.

Toto je ovšem pouze základní popis, konkrétní automaty se mohou v mnohém lišit.

Pachinko hernu lze poznat jednoduše. I kdybyste přehlédli výrazně barevný vchod, tak nepřeslechnete rachot, který se zevnitř valí po otevření dveří. Pachinko automaty jsou totiž založeny na tom, že v nich neustále padají stovky ocelových kuliček. Z toho důvodu se Pachinku někdy trochu v nadsázce říká "pinball nastojato". Další zvuky vydávají jak samotné automaty, tak i ozvučení herny. Do toho ještě hulákají do megafonů zaměstnanci, kteří lákají další hráče.

Zajímavé je, že ačkoliv je Pachinko považováno za typicky japonskou zábavu, 70 % celého tohoto byznysu provozují etničtí Korejci. Z toho 30 % se jich hlásí k podpoře Severní Koreje. Vzhledem k obrovským ziskům celého průmyslu se tak předpokládá, že na severokorejských účtech končí nemalé peníze. Některé odhady hovoří až o miliardách amerických dolarů.

"Každý ví, že část těchto peněz financuje vývoj jaderných zbraní," řekl pro Los Angeles Times jeden z Jihokorejců, pohybujících se v Pachinko průmyslu. "Někteří Korejci by chtěli tyto vazby přerušit. Ale pokud by to udělali, tak by jejich příbuzní v Severní Koreji trpěli. Režim je drží jako rukojmí."

Pachinko přináší nejen radost, ale i smrt

Podle listu Mainichi Shinbun došlo za dobu mezi dubnem 1995 a červnem 1996 ke 30 úmrtím dětí v důsledku toho, že rodiče hráli Pachinko.

Největší skupinu incidentů tvoří srážka s autem na ulici v době, kdy se rodiče věnovali hraní a na své děti nedohlíželi. Strašným případem bylo, když matka zamkla své dva syny v parném letním dni v autě a hrála Pachinko tak náruživě, že na ně zapomněla. Oba zemřeli.

Pro představu, jak velké peníze se v Pachinko průmyslu točí: v roce 2002 byl výnos tohoto odvětví 280 miliard dolarů, což bylo více než v případě celého japonského automobilového průmyslu nebo hrubý národní produkt Indie ve stejném roce.

Majitelé velkých Pachinko řetězců se pravidelně umisťují v žebříčcích nejbohatších, respektive nejvíce vydělávajících podnikatelů v Japonsku. V roce 2003 se jich v první stovce umístilo dvacet.

Největšími výrobci Pachinko automatů jsou firmy Sammy a Sankyo. Prezident Sankya, Kino Busadžima, se v roce 2008 umístil podle časopisu Forbes na třetím místě mezi nejbohatšími Japonci. Jeho jmění činilo 5,4 miliardy dolarů. O rok později byl s 5,2 miliardy dolarů druhý.

Tato čísla vypadají bombasticky, ale nejsou zase až tak překvapivá. Každá kulička, která proběhne automatem, totiž generuje jistý zisk, případně výrazně redukuje ztrátu provozovatele. Funguje to zhruba tak, že pokud si koupíte kuličky do hry, zaplatíte za jednu zhruba 4 centy. Když je ale při odchodu chcete vyměnit za cenu, má každá kulička hodnotu jen 2,5 centu.

Roční výdaje se v Pachinko průmyslu odhadují na zhruba 23 miliard dolarů ročně. V tom je zahrnuto i otevírání nových heren, nákup nových automatů nebo ceny pro hráče. Investice se ale zaměřují i na nové hráče.

Kromě vysokých jackpotů lákají herny třeba na speciální sedadla pro zamilované páry nebo ceny zaměřené na určitou demografickou skupinu. Pro starší muže tak může být zajímavé hrát o golfové míčky, zatímco ženy jistě zaujme například hraní o novou kabelku.

Asi nepřekvapí, že Pachinko může být silně návyková záležitost. "Když hrajete Pachinko, nemyslíte na nic," popsal atraktivitu této činnosti jeden z hráčů pro Los Angeles Times. Jiný mu přitakává: "Je v tom jakási magie. I když už jste z hraní celí otupělí, pořád chcete hrát déle a nemyslet na nic jiného."

Toto napsala jedna závislá hráčka ve sloupku v novinách Daily Yomiuri: "Pachinko bylo dlouho mým koníčkem, ale teď už je to obsese. Kdykoliv mám čas, nechám děti u matky a jdu hrát. Vím, že musím přestat, ale to vzrušení ze hry mě nutí se stále vracet. Ztráta peněz mě odradit nedokáže." Ale vzhledem k tomu, že její manžel prý s jejím chováním nemá problémy, tak to asi nebylo tak strašné.

Zahrajte si Pachinko doma

Pokud byste si chtěli Pachinko vyzkoušet, nemusíte kvůli tomu plánovat cestu do Japonska. Řešení existuje v podobě videoher. S velkou pravděpodobností se sice budete muset prokousat menu v japonštině, ale vzhledem k celkově jednoduchému konceptu to nebude kdovíjaká překážka.

V hernách i videoherní podobě patří k nejznámějším Pachinko značkám Evangelion nebo Pachi Para. Neodolali jsme a pořídili si patnáctý díl. Sice zaujme roztomilými holčičkami v plavkách na pláži, ale z herního hlediska to snad ani není hra.

Sílu výstřelu si totiž můžete na ovladači nastavit pevně, zatímco přímo v herně ovládací kouli pořád držíte, což vzhledem k její citlivosti není úplně jednoduché. Ve videohře si ale nastavíte sílu a můžete si jít klidně nakoupit. Když se za pár hodin vrátíte, můžete být už v hodně slušném plusu.

Ve skutečnosti hra za nákup vůbec nestojí. Jako rarita do herního archivu je ale nedocenitelná.

Ačkoliv je Pachinko do značné míry dílem náhody, existuje skupina lidí, kteří se jeho hraním snaží živit. Funguje to podobně jako u našich výherních automatů: sledovat, který automat kdy dobře platí. Oblíbené jsou u "profesionálních" hráčů i nové modely automatů čerstvě uvedené do heren.

Aby provozovatelé nalákali hráče právě k těmto novým mašinám, nastaví je často tak, aby vyplácely více než obvykle. Po pár dnech je ale samozřejmě nastaví na normální režim, takže hráči mají jen krátkou dobu na to, jak z automatu získat velké výhry.

Snaha vyhrát často vede nejen ke kuriózním, ale bohužel i tragickým situacím. Byl třeba zaznamenán případ, kdy hráči Pachinka drželi dva dny jako rukojmí na tokijské poště dvouletého chlapce, aby získali peníze na hraní. Předtím totiž už všechno prohráli.