Před třemi lety se Twitteru připisovala role "občanské žurnalistiky". S masovějším rozšířením této stručné sociální sítě ale nabývá na důležitosti další aspekt - občanská angažovanost. Protesty lze díky Facebooku a Twitteru nejen svolávat, ale také zaznamenávat, prožívat a svým způsobem i exportovat za hranice. Proto se většinou o podobných hnutích lidé dozvědí dříve z nějakého náhodného on-line výkřiku než ze zavedených médií.
Španělská revoluce a 15m
#15m (15m jako 15. května, den kdy nepokoje vypukly poprvé), #spanishrevolution (takto se celé hnutí nejčastěji označuje), #europeanrevolution a dokonce #worldrevolution. Pod těmito a dalšími tagy se na Twitteru identifikují a dorozumívají mladí lidé, kteří ve Španělsku i jinde v Evropě protestují od poloviny května. Na Facebooku svolávají akce, na blozích odkazují na videa umístěná na YouTube, pomocí Google Maps monitorují plánované i proběhnuvší protesty.
On-line aktivismus je obvykle považovaný za jakousi náhražku skutečné angažovanosti. Washington Post například ukázal, že podporovat někoho klikáním je často spíše forma sebeprezentace než skutečného zájmu. Vítězné tažení Baracka Obamy i letošní africké události ale ukazují, že u reálných cílů mohou sociální sítě působit jako účinný propojovač a akcelerátor událostí.
Vysoká nezaměstnanost a nezodpovědnost politiků
Španělský expremiér Felipe Gonzales přirovnal protesty k těm, které se udály v arabských zemích začátkem roku: "Zatímco v severní Africe bojují o právo volit, zde lidé říkají, že volby nemají valnou cenu." Naráží tak na hesla volající po "skutečné demokracii".
Protestujícím vadí, že se nemohou spolehnout na politiky, kteří je mají reprezentovat, ani na banky, jež mají chránit jejich majetek. Ekonomická krize podle nich nespravedlivě dopadá na střední a nižší třídu.
Protesty v Madridu (29. května 2011)
Především mladým lidem a nezaměstnaným vadí postup kabinetu Josého Zapatera při zvládání ekonomické krize. Nezaměstnanost v zemi dosáhla rekordních 21 procent. Mezi mladými, nadprůměrně vzdělanými lidmi je nezaměstnanost téměř 45 %.
V květnových regionálních a místních volbách vládní socialisté získali pouze 28 procent hlasů, zatímco opoziční konzervativní lidovci 35 procent. Zavedení spravedlivějšího, reprezentativnějšího volebního systému bylo jedním z požadavků protestujících.
"Španělská revoluce 2011" v datech12. března - drobná demonstrace mladých portugalských nezaměstnaných 15. května - desetitisícové protesty v Madridu a Barceloně pod heslem "Democracia Real Ya!" ("Skutečnou Demokracii Teď! - nejsme zboží v rukou politiků a bankéřů"). Podle data se protesty identifikují se zkratkou 15-M. 20. května - Guardian píše o desetitisících protestujících, kteří přespávají na náměstích v Madridu a dalších španělských městech. Kvůli nadcházejícím volbám chce policie protesty rozpustit, nakonec ke střetu nedojde. Protesty pokračují nepřetržitě i v průběhu voleb.  Protesty v Madridu (25. května 2011) 27. května - kolem sedmé hodiny ranní dochází k násilnému střetu policie a demonstrantů v Barceloně. Výsledkem je 121 zraněných. Právě násilné rozehnání davu vzbudilo silný ohlas na Twitteru nejen ve Španělsku. |
Další zdrojeŠpanělské protesty 2011 (Wikipedia, anglicky) Konkrétní požadavky hnutí 15-M (RoarMag, anglicky) Demonstrace se šíří do celé Evropy (blog.iDNES, česky) Mapa protestů v Evropě (Technoant, španělsky) Španělé požadují reformu (ElPais, španělsky) Manifest revoluce (SpanishRevolution.es, vícejazyčně) |
Násilné rozehnání protestujících
Jedním ze zlomových bodů bylo nepochybně ráno 27. května, kdy 350členná skupina policistů rozehnala demonstranty z náměstí Plaça de Catalunya. Agentura AP citovala oficiální zdroj, podle něhož bylo zraněno 84 demonstrantů a 37 policistů.
Ke konfrontaci došlo poté, co demonstranti odmítli opustit náměstí a policie se rozhodla zakročit silou. Úřady postup zdůvodnily tím, že náměstí bylo třeba uklidit před možnými sobotními oslavami po londýnském finále fotbalové Ligy mistrů.
Příbuzné protesty v Portugalsku a Řecku
Mohutným protestům, které se přes sociální sítě do jisté míry šíří po celé Evropě, předcházelo nenápadné shromáždění v Portugalsku. Skupina mladých Portugalců vyzvala přes Facebook ke spontánnímu hnutí, které shromáždilo 12. března několik set lidí z celé země.
"Nemyslila jsem si, že bychom mohli shromáždit tolik lidí, i když nezaměstnanost se v Portugalsku týká mnoha lidí, nejen mladých a vystudovaných," přiznává Paula Gilová, stážistka v nevládní organizaci pro spolupráci a rozvoj. Ve svých 27 letech Paula nikdy nepoznala stálé zaměstnání. "Makám od 18 let, platila jsem si studia, odjela jsem pracovat do Anglie a Lucemburska, pracovala jsem zadarmo, jen abych získala zkušenosti. A dnes, když jsem onemocněla, mi krátí mzdu," stěžuje si.
"Podle mého názoru je nejdůležitější přispět k informovanosti a uvědomělosti veřejnosti, která by se dokázala bít za svá práva," tvrdí Paula.
Odhodlání k vytrvalým protestům kontrastuje s charakterem sociálních sítí. Ty přece mají za úkol zásobovat konzumenty stále novým, neotřelým a stimulujícím obsahem. Snad proto mohou být protestní akce vnímány jako cosi virtuálního a dočasného. Příčinou mohutných politických protestů ale bývají dlouhodobé a zřejmé problémy, které nezmizí poté, co je z obrazovky vytlačí nové tweety.
