L-410 s vrtulemi Avia V508 a motory Walter M 601E naleštěnými do výstavní formy
Světlá budoucnost prý v Rusku čeká česká letadla. Sází na to především bývalý LET Kunovice, dnes LET Aicrafts Industries. LET v roce 2011 dodal na Východ čtyři stroje a doufá, že objednávek nebude ubývat.
"Ruští výrobci v téhle kategorii nemají tradici, protože od 70. let podobná letadla nevyvíjeli, a ani na Západě vlastně v této třídě není žádná velká konkurence," řekl redakci Technet.cz na veletrhu MAKS Tomáš Metrl z LETu.
Několik kusů nejnovější verze kunovického letounu L-410 si objednalo i ruské ministerstvo vnitra. Vozí se jimi mimo jiné i členové generálního štábu, a tak se samozřejmě jedná o verzi VIP.
Kunovice na doraz
Poslední verze osvědčené "čtyřistadesítky" se označuje jako L-410 UVP-E20 a je vybavena řadou nových prvků. Zlepšila se elektronika, ekonomika provozu a i pro Rusko důležitá schopnost provozu za velmi nízkých teplot. Základní rysy má ovšem letoun shodné se staršími modely L-410. Proto snadno a rychle získal povolení pro provoz v Rusku .
Interiér předváděného letounu byl v tradiční kůži. Nedá se říci, že by byl přímo prostorný, ale celkem pěti pasažérům (dvě místa jsou ještě obrácena proti směru letu v úrovni fotografa) nabízí opravdu komfortní cestování.
Podle výrobce by nová verze mohla nahradit část rozsáhlé flotily starších L-410 na ruském trhu, z nichž velká část se pohybuje na hranici své životnosti nebo už dokonce přesluhují.
Návrat starých časů, kdy se do bývalého SSSR dodávaly stovky kusů ovšem nikdo neočekává. Maximální počet vyrobených kusů za rok se může podle výrobce pohybovat do dvaceti. LET nemá na více kapacitu, a odbyt nemůže být tak veliký, aby se vrátila případná investice do rozšíření výroby.
Kabina poslední verze L410 je ve standardu, kterému se někdy říká "skleněný kokpit". V podstatě to znamená, že piloti mají všechny důležité informace zobrazená na displejích (které nejsou ve skutečnosti skleněné). Záložní přístroje zůstávají v klasické podobě. U L-410 si prý téměř každý zákazník domluví vlastní vybavení, takže všechny stroje se liší alespoň dodavatelem elektroniky, ne-li rovnou podobou palubní desky. Ruší piloti například údajně stále hodně věří "budíkům" a nemají rádi přístroje s anglickými nápisy.
Verzi UVP-E20 mimo jiné přibyly na bocích nad podvozkech dva nouzové východy. U VIP letounu předváděného na MAKS 2011 ovšem byly jenom naznačeny a nejsou funkční.
Při obnovení prodejů na Východ LET také těží z toho, že má ruského majitele, Uralskou báňskou a hutní společnost. Po nepovedené privatizaci a letech rozprodávání až tunelování vzal firmu za svojí a přinesl prostředky do obnovení výroby, tvrdí znalci z oboru. Zástupci ruského majitele také na MAKS o firmě bez rozpaků mluvili jako o "své firmě".
Putin bez nás nevyletí
Pokaždé, když se nastartuje motor vrtulníku ruského premiéra, mají v tom ruce Češi. Putinovy VIP vrtulníky jsou vybaveny "startérem" (pomocnou motorovou jednotkou) od První brněnské strojírny (PBS).
"Byla to pro nás samozřejmě ohromná reference a stálo to za tu řadu zvláštních prověrek a zkoušek, kterými jsme museli projít," říká Milan Macholán, generální ředitel PBS. Jednou prověřená firma ale může doufat, že o zakázky jen tak nepřijde. Putin své vrtulníky pravidelně střídá (vždy to ale byly zatím ruské stroje odvozené od typu Mi-17, pro které je jednotka z PBS schválená).
Motor TP/TS 100 z První brněnské strojíreny. Pohonná jednotka o výkonu 180 kW se dodávat jako turbovrtulový motor (TP) pro pohon ultralightů nebo jen mírně pozměněný pro pohon lehkých vrtulíků jako typ TS. Suchá hmotnost motoru je 55 kg.
Zkušenosti z výroby pomocných jednotek v PBS využili také k výrobě vlastních motorů. Ty se používají například pro pohon menších strojů, včetně ultralightů a malých vrtulníků.
V PBS se vyrábí i malé proudové motory, které najdou uplatnění ve větroních. "Ty pak nejsou závislé při vzletu na jiných letadlech a dokáží dosáhnout velmi zajímavých výkonů. Větroň vybavený naším motorem drží světový rekord v dostupu pro tuto kategorii, když se dostal do výšky skoro deset kilometrů," říká Macholán. Tenhle ze Západu přišlý nápad má i v Rusku prý čím dál více příznivců.
V Moskvě není nic zadarmo
Na veletrhu se objevily i dvě firmy, které nabízejí Rusům servis stovek letadel L-39 po celém bývalém SSSR: Aero Vodochody a Aero Trade. "Pořád tu jsou staré vazby a Rusové jakoby často raději nakupovali od nás než od západních firem," říká Zdeněk Prokop se společnosti Aero Trade. Češi nabízeli na MAKS také například padáky či leteckou elektroniku. Celkově tak účast byla větší než kdykoliv předtím v historii MAKS.
Vystavovatele ze střední Evropy neodradilo ani to, že moskevský aerosalon je jedna z nejdražších výstav v oboru vůbec. Účast je tak pro firmy zhruba stejně drahá jako například na pařížských nebo londýnských aerosalonech, které prestiží moskevskou výstavu přesahují.
Ze svého místa na MAKS měl L-410 výhled na novou verzi těžkého vrtulníku Mi-26 a modernizovaný Mi-17. Nad podvozkem Turboletu je vidět i část nosu Ilušinu Il-76.
