Špionážní letadla U-2 létala nad Sovětským svazem několik let a pro CIA a armádu sbírala klíčové informace o sovětských strategických objektech. Moskva o průzkumných letounech věděla, ale nemohla nic dělat. Americké stroje totiž létaly ve výšce 20 kilometrů, kam sovětské rakety a letadla nedosáhly.
Vše se změnilo v roce 1960, kdy se nad Sverdlovskem podařilo sestřelit letadlo a zajmout jeho pilota Francise Garyho Powerse. Co se tak náhle změnilo? Podle všeho byl sovětský úspěch výsledkem poněkud bizarní a přísně tajné akce.
Vzácný korund
Vědeckotechnická rozvědkaPrůmyslovou špionáží se v Československu systematicky zabývala vědeckotechnická rozvědka jako součást StB a její I. správy. VTR měla své důstojníky pod diplomatickým krytím v řadě zemí, zejména rozvinutých západních. Snažila se získávat spolupracovníky a informátory ve vědeckých institucích i firmách zabývajících se vývojem a výrobou v ekonomicky zajímavých oborech. Stejně jako celá komunistická rozvědka byla silně závislá na SSSR a plnila pro ni řadu úkolů. |
Sovětská bezmocnost vůči U-2 totiž závisela na několik centimetrů velkém krystalu korundu, který potřebovali do naváděcího systému ve špičce svých raket. Sami uměli vytvořit krystal o velikosti lidského nehtu, to ale bylo málo.
Obrátili se tedy na špiony ve svých satelitech s žádostí: Pokuste se na Západě ukrást potřebnou technologii. Tehdejší československá vědeckotechnická rozvědka ale věděla, že korund už u nás vyrábí Spolek pro chemickou a hutní výrobu. Rusové samozřejmě o věc okamžitě projevili eminentní zájem. Vše ale muselo být tajné, a proto nepřipadalo v úvahu, aby k nám jezdila delegace jejich vědců.
Do věci se proto zapojila armáda. Jednoho dne se tak u ředitele inkriminovaného závodu objevila delegace z generálního štábu, která nařídila, aby do SSSR okamžitě odcestoval náš specialista na uvedenou technologii.
Stíhačkou tam a zpět
Akce byla tak urgentní, že nic netušící inženýr dorazil po telefonátu do kanceláře a za několik hodin ho vojenský vrtulník převezl do Milovic. Tam už čekala ruská nadzvuková stíhačka a cesta na vojenské letiště v SSSR. Odtud okamžitě putoval vrtulníkem do ruské továrny.
Věroslav Sobek: Pomohli jsme sestřelit Powerse
Ani nevěděl, kde je, protože továrna neměla žádný název, ale jen krycí číselné označení. Zde vystrašenému muži sdělili, že se bude podílet na vývoji důležitém pro obranu zemí Varšavské smlouvy. Odborník se pustil do práce a ihned zjistil chybu. Rusové používali špatný oxid hlinitý. Povzdechl si, že by se mu hodily domácí suroviny. Do Československa okamžitě odstartovala další stíhačka a během několika hodin měl na stole přesně to, co potřeboval.
Když se za několik dní vracel zpět, ještě v letadle ho napadlo originální zlepšení používané technologie. Oznámil to po návratu v podniku, a proto přesně stejným způsobem absolvoval cestu ještě jednou.
Sověti tak získali požadovaný krystal, ale spolupráce mohla znamenat pro československý podnik komplikaci. Rusové totiž žádali, aby se podnik dostal do režimu nejpřísnějšího utajení. StB oponovala, že náhlé utajení by naopak na továrnu upozornilo. Proto raději vše zůstalo při starém.
Ukradené miliony
Vědeckotechnická rozvědka byla ve své době velmi důležitá. Socialistickým státům získávala technologie a materiály, které si samy neuměly vyrobit a jejichž vývoz ze Západu byl embargován. Komunističtí špioni ukradli technickou dokumentaci nebo vzorky v milionových hodnotách.
Po roce 1990 se dokumenty vědeckotechnické rozvědky v československých archivech staly žhavým zbožím. Demokratický stát se totiž obával vlny žalob za ukradené vynálezy.
Bývalý šéf VTR Věroslav Sobek se v nové knize pochlubil, co všechno jeho špioni na Západě získali. Na seznamu technologií a materiálů můžeme najít epoxidové pryskyřice, autokosmetiku, polovodiče, rafinaci křemíku, vysokofrekvenční tranzistorové přístroje, nové typy plynových turbin nebo třeba technologii regenerace kyseliny sírové z odpadních vod.
