Po průlomu z nešťastných a nepřehledných "bocage" Normandie do otevřené krajiny se postup spojeneckých jednotek zrychlil. Především ambiciózní velitel 3. americké armády, generál George S. Patton, hnal své muže vpřed. Tempo postupu dosahovalo 30 až 40 km/h. Prvosledové jednotky obcházely osamocená místa odporu a nechávaly jejich zničení jednotkám druhého sledu. Vše bylo podřízeno rychlému postupu vpřed.
Jednotky měly v úvodní fázi dostatek materiálního zabezpečení, ale s prodlužujícími se zásobovacími liniemi byly logistické jednotky pod stále větším tlakem. Každá z nenasytných prvosledových divizí polykala denně kolem 750 tun materiálu, který bylo nutné přivézt loděmi, složit na předmostí a nákladními auty dopravit ke "spotřebiteli".
Začátkem září docházelo k tomu, že se jednotky zastavovaly kvůli nedostatku paliva a munice. Tyto zastávky byly vítanou příležitostí pro překotně ustupující jednotky Wehrmachtu.
Jednotky německé 5. tankové armády dostaly rozkaz napadnout předmostí, které jednotky amerického XII. sboru vybudovaly na východním břehu řeky Mosely. Přeskupením jednotek se Němcům podařilo dosáhnout lokální převahy a přejít do protiútoku. Sázeli přitom na menší zkušenosti amerických vojáků. Ale seriózně zhodnoceno, Američané prošli standardním výcvikem, zatímco nové německé tankové brigády byly sestavené narychlo a mnohdy nedostaly příležitost provést jediné stmelovací cvičení, často ani na úrovni rota.
Generál George Patton sleduje bojiště dalekohledem.
Německým cílem bylo zastavit spojenecký postup k Rýnu. Technika, včetně tanků Pz.Kpfw.V, které právě opustily výrobní linku, a jednotky určené původně pro východní frontu byly přesměrované na západ.
Boj na dvou (respektive třech) frontách byl nad síly Wehrmachtu a Hitler nevěděl, který požár hasit dřív. Největší problém byly přesuny, protože spojenecké letectvo mělo v oblasti téměř úplnou vzdušnou převahu a jakýkoli přesun byl cílem úderů stíhacích bombardérů Hawker Typhoon, P-47D Thunderbolt nebo P-51 Mustang.
Devatenáctého září Němci zaútočili. Důvod pro tento termín byl celkem prozaický: špatné počasí zabránilo vzletu spojeneckých letadel a Wehrmacht měl relativní klid pro přesuny. Místem střetnutí byla oblast Lotrinska (Lorraine), zemědělská krajina s rozsáhlými poli, vhodnými pro manévry tankových svazů.
Průzkum zajišťovaly lehké tanky M5 Stuart.
Američané nasadili, kromě tanků M4 Sherman, do bojů stíhače tanků M18 Hellcat. Ty měly výkonnější kanon ráže 76 mm, byly rychlejší než tanky, ale pancéřování chránilo jen proti střepinám a palbě lehkých zbraní. Proto byly primárně nasazované k útokům ze zálohy. Němci tradičně spoléhali na silné pancéřování a výkonné kanony svých tanků Pz.Kpfw. V Panther a Pz.Kpfw. VI Tiger.
K rozhodujícímu střetnutí došlo u Arracourtu. Protože americké jednotky postrádaly leteckou podporu a kvalitou svých tanků se novým Pantherům nevyrovnaly, odrážely nápor dělostřeleckou palbou. Bojů v řadách 4. tankové divize se zúčastnil i podplukovník Creighton Abrams, budoucí pětihvězdičkový generál a náčelník štábu US Army. Jeho jméno dnes nese hlavní bojový tank US Army M1 Abrams. Za svoje výkony dostal dvakrát Distinguished Service Cross.
Sledujte v televiziAktuální díl seriálu Největší tankové bitvy vysílaný Českou televizí můžete vidět v úterý 31. 1. 2012 ve 20:00 na ČT2 a reprízovaný na stejném programu v sobotu 4. 1. 2012 v 6:50. |
Navzdory počátečním úspěchům se Němcům nepodařilo splnit cíle operace a zatlačit Američany zpět za řeku Moselu. Když se 21. září vyjasnilo a mohly vzlétnout spojenecké letouny, bylo rozhodnuto. Piloti pořádali na německé tanky a jejich zásobovací jednotky doslova hony. Němci mohli na vlastní kůži poznat to, co zažívaly spojenecké jednotky na začátku druhé světové války.
Američtí vojáci v Jeepu míjejí zničený Pz.Kpfw. V Panther.
Bitva u Arracourtu není v očích historiků úplně na výsluní, ale až do bitvy v Ardenách šlo o největší bitvu, které se zúčastnily americké tankové jednotky.
Byla to názorná ukázku toho, že průměrná kvalita, materiální a početní převaha na bojišti obstojí proti technické převaze, pokud protivníka brzdí nedostatek lidí, techniky a zásob. Zároveň se potvrdil význam palebné podpory dělostřelectva a nadvlády ve vzduchu.
