Samci zvířat v boji o samice soutěží v mnoha disciplínách. Většinou nejde o přímé fyzické střety, ale o nejrůznější soutěže krásy či dovedností. U některých druhů spolu soupeří i v rozměru pohlavních orgánů. Jde o druhy, u kterých jsou genitálie na pohled dobře vidět, třeba u některých ryb.
Před vynálezem oblečení se vystavoval i člověk, a tak se nabízí otázka, jestli nám byl (a stále je) vlastní i tento typ soupeření. Ale protože jde o velmi košilatý problém, existuje poměrně málo vědeckých prací, které by zjišťovaly, zda velikost penisu ovlivňuje přitažlivost mužů pro ženy, podobně jako například symetrie obličeje, postava či výška.
Provedené práce také poskytují různorodé výsledky. Některé tvrdí, že velikost přirození nehraje roli (např. tato, tato), podle jiných ano, ale ženy si cení různých parametrů (délky nebo naopak průměru). Společné mají to, že ženy v nich odpovídaly samy o svých preferencích v anonymních dotaznících.
Ukázka tří postav, mezi kterými si ženy v Mautzově studii vybíraly. Představují průměr (uprostřed) a dva extrémy: minimální a maximální rozměry ve všech parametrech (výšky, délka přirození, poměr šířky ramen a boků)
Biolog Brian Mautz (toho času z univerzity v Canbeře, dnes působí v Ottawě) s kolegy chtěli být objektivnější a nechali ženy hodnotit ty podle nich "nejmužnější" mezi navrženými počítačovými modely nahých mužských postav s různými parametry od výšky přes šířku ramen až právě po velikost přirození. A to v životní velikosti, aby nedošlo ke zkreslení.
Zdaleka nejdůležitější byl poměr šířky ramen a boků. Ale výška a délka penisu byly také důležité, a to kupodivu zhruba stejně. Také platilo, že čím větší daný parametr (výška, šířka v ramenou atd.), tím byla postava přitažlivější. Ty nejatraktivnější siluety byly (jak jinak) ve všem nadprůměrné.
Z průběhu se ovšem zdá, že jak se postavy blížily horní hranici představovaných parametrů, přírůstek přitažlivost se snižoval. Příkladem řečeno: muž vysoký 190 cm byl přitažlivější než 185 vysoký, ale ne o tolik jako 185 cm vysoký v poměru se 180 cm vysokým. Totéž platilo i pro ostatní parametry. (Číslo, na které čekáte: nad 10 centimetrů v ochablém stavu už jsou přírůstky atraktivity malé. Do té doby stoupají v podstatě lineárně.)
Na horní meze přitažlivosti však vědci nenarazili, zřejmě se drželi moc při zemi. Ale téměř jistě existují. (Prodloužení křivky získané z naměřených dat ukazuje, že "nejpřitažlivější" pohlavní úd by měl mít v ochablém stavu 12,8-14,2 centimetru, řekli autoři časopisu Nature. Průměr v Evropě je zhruba 9 centimetrů.)
Co výzkum přinese? Naznačuje, že důvodem abnormálních rozměrů lidských pohlavních orgánů v poměru s jinými primáty by mohl být pohlavní výběr. Muži s větším přirozením tedy mohli být atraktivnější a mít více potomků, kteří by zdědili jejich výhodu, a tak dále podle známého evolučního scénáře.
Přesvědčivý důkaz však studie neposkytuje. Účastnily se jí totiž pouze australské ženy. Jak je to v populacích, kde lidé opravdu chodí nazí a kde je opravdu příležitost vidět vše z možného partnera už při běžném společenském styku, tak zatím nikdo neví. A rozdíly mezi jednotlivými populacemi nejsou jen kulturní, ale i fyzické (můžete se přesvědčit na světové mapě průměrné délky penisů).
Stejně dobře je možné, že tento konkrétní znak je tak slabý, že i když třeba může poskytovat malou výhodu, jiné faktory ho v klidu přebijí (k tomu by byla potřeba studie o množství potomků u mužů s různými parametry).
Ale jeden možný bezprostřední přínos by tu být mohl, odvážil se pro časopis Nature odhadovat psycholog Geoffrey Miller. Práce podle něj udělá z nepříjemné otázky téma, o kterém se dá normálně mluvit. Otázkou zůstává, zda zrovna toto téma ve veřejné debatě potřebujeme.
