Na fotografiích i videích z Bajkonuru je vidět několik typů lokomotiv. Některé tahají na rampu rakety R-7 (Sojuz), jiné rakety Proton. Na Eněrgiji s raketoplánem Buran byly dokonce potřeba dvě mašiny (viz boxík Buran ...).
Buran přes dvě kolejeKvůli velikosti sestavy Buran - Eněrgija bylo potřeba sestrojit podvozek, který seděl na dvou kolejích, vzdálených od sebe cca 20 metrů. Tento obří "vozík" pak musely táhnout čtyři spřažené lokomotivy (vždy dvě za sebou na jedné koleji). Pozůstatky trati ke startovací rampě i samotná raketa jsou na kosmodromu patrné dodnes. Můžete si je prohlédnout na přiložených screenshotech ze služby Google Earth. Nebo sami vyhledat na souřadnicích 45°55´32.83" S a 63°18´02.23" V. Vše bylo z bezpečnostních důvodů zdvojeno. Na snímcích jsou tedy jasně vidět dva podvozky a čtvery koleje. |
Otázka ovšem zní: byla, nebo dokonce je mezi nimi československá lokomotiva? Mezi některými fanoušky železniční dopravy tato záhada stále žije.
Tahoun TEM2
Ruské lokomotivy zastupuje typ TEM2. Tyto ruské lokomotivy se na Bajkonuru používají nejčastěji. Vlastně se objevují dokola ty samé: na snímcích i videích z Bajkonuru jsou totiž vozy se stále stejnými typovými a pořadovými čísly. Inovovat vozový park nebyl a není důvod.
TEM2 je těžká posunovací lokomotiva s dieselovým motorem o výkonu 1 200 koní (895 kW). Výkon je přenášen přes trakční generátor na elektromotory, instalované na všech šesti nápravách (ve dvou podvozcích s uspořádáním Co'Co', tj. se dvěma samostatnými třínápravovými podvozky).
Hmotnost lokomotivy v plné výbavě je okolo 120 tun, maximální rychlost až 100 km/hod. Na kosmodromu takovou rychlostí jela stěží. I na některých videích je patrné, v jakém stavu jsou desetiletí zatěžované koleje. Navíc rakety i s kosmickým nákladem je nutno přepravovat velmi opatrně, tedy pomalu.
TEM2
Lokomotivy spatřily světlo světa v roce 1960 v Brjanském strojírenském závodě, později (v roce 1969) je začali vyrábět i ve Vorošilovském závodě. Do roku 1984 jich bylo vyrobeno celkem 6 224 kusů (některé prameny hovoří o ukončení výroby až v roce 2000). Poslední pořadové číslo přidělené lokomotivě TEM2 v Brjanské strojírně bylo 7870.
Téměř na konci stati v ruské Wikipedii je zmínka o tom, že tyto lokomotivy se vyvážely do Polska, Mongolska, na Kubu a na Ukrajinu. O vývozu do Československa se zde nemluví. Jistě i proto, že u nás jsme v té době měli vlastní výrobu neméně kvalitních strojů.
Nastupuje "Čmelák"
Kde najdete Burana?První prototyp raketoplánu Buran je na Google Earth k nalezení na těchto souřadnicích: 45°55'10.18"S - 63°18'35.80"V Druhý pak tady: 45°54'34.96"S - 63°19'4.30"V |
Těmi byly těžké posunovací lokomotivy T669.0 a T669.1 (později řady 770 a 771), které v železničářské hantýrce dostaly přezdívku "Čmelák". Přisuzuje se to podle označení ČME3, pod kterým jezdily (a jezdí) v zemích bývalého Sovětského svazu. Podle ruské Wikipedie je ČME3 spolu s ruskou TEM2 nejběžnější posunovací lokomotiva v zemích bývalého SSSR.
Vyráběly se v letech 1963-1972 v ČKD Praha a v ZMS Dubnica nad Váhom (zhruba ve stejné době, kdy se v SSSR vyráběly TEM2), kdy vznikla potřeba lokomotivy pro těžkou posunovací službu a nákladní přetah.
Už první prototypy T669.0 měly podvozky pro rozchod 1 435 mm, ale i 1 520 mm, protože se s nimi počítalo pro překladiště na východě Slovenska a jistě i pro tratě v zemích bývalého SSSR a jinde ve světě.
Nakonec se jich v různých modifikacích vyrobilo okolo osmi tisíc kusů, a tak se tyto lokomotivy staly dosud nejpočetnější sérií lokomotiv vyrobených na území Československa. České dráhy v současné době lokomotivy řady 770 pomalu ruší a odprodávají je do šrotu a průmyslu. Důvodem je snad jejich značná hmotnost, v důsledku čehož mají třínápravové podvozky značné deformační účinky na trať.
CME-3
Z hlediska technického je pro tyto lokomotivy charakteristické, že jsou "šestinápravové, uspořádání podvozků je Co'Co'. Dieselový motor má výkon 993 kW (cca 1 332 HP). Trakční generátor je stejnosměrný stroj typu TD 802 B, který napájí šest stejnosměrných čtyřpólových trakčních motorů TE 006. K regulaci výkonu spalovacího motoru je určen sdružený regulátor, umožňující regulovat výkon v osmi stupních, řazených půlkruhovým řídicím kontrolérem. Lokomotiva umožňuje řízení dvou spřažených lokomotiv z jednoho stanoviště. Maximální rychlost je 90 km/h," píše Atlas lokomotiv.
Proč se pletou?
Představa, že ruské rakety tahají české lokomotivy, tedy není na pohled nesmyslná. Oba typy jsou v zemích bývalého SSSR stále velmi běžné a navíc jsou si vizuálně značně podobné. Splést si je není nic těžkého. A nejde jen o vizuální podobnost.
Podle některých nepotvrzených informací ruské TEM2 používaly v Československu vyrobené podvozky. "Samozřejmě, na začátku výroby TEM2 se do SSSR vozily podvozky od nás, ty ze Čmeláků," říká bývalý strojvedoucí Karel Brejša. Dokonce se prý do Sovětského svazu dodávali čmeláci s oběma podvozky, širokým i úzkým. "Teprve další série TEM2 dostávaly podvozky ruské, stejné, jaké byly na lokomotivách Sergej (u nás jezdily pod označením T679)."
Podvozky raketoplánu Buran. Jasně patrné jsou dvojité koleje ke každému z nich.
Místo nějakého ukvapeného závěru bychom tak raději přivítali další informace k tématu od čtenářů, kteří jej už možná v minulosti studovali. Zatím lze mít za to, že domněnka, že vlaky na Bajkonuru (případně v Plesecku) tahaly (či tahají) československé lokomotivy, se nepotvrdila. Jezdí tam zejména ruské TEM2.
Je nutné si znovu připomenout, že kosmický program v SSSR byl vždy tajný. Teprve až v posledních dvou desetiletích se částečně otevírají archivy a svět má možnost seznámit se blíže s pravdou o sovětském kosmickém výzkumu.
A pak je zde ona nikoliv nahodilá podobnost lokomotiv TEM2 a ČME3 (resp. T669.0 a T669.1). Možná se stalo, že se některý novinář, komentátor, politik, vědec či čestný host, který se někdy dostal na Bajkonur, nechal zmást právě touto podobností a fáma byla na světě. A pak už jen stačí, aby jedna paní povídala.
Autor provozuje web pro železniční modeláře Honzíkovy vláčky.
