"Všechna ta technika, kterou máme, vytváří jen iluzorní pocit začlenění do společnosti. Když vzhlédneme vzhůru od našich displejů, zjistíme, že se neumíme orientovat ve skutečném světě," myslí si Gary Turk. "Stáváme se nespolečenskými, nedíváme se lidem do očí. A jsme obklopeni dětmi, které nás sledují, jak se díváme jen do displejů, a myslí si, že je to tak normální."
"Problémem není být o samotě. Když čtete, malujete nebo cvičíte, jste taky sami, ale děláte to tvořivě a s rozmyslem," podotýká dále Turk. Problém je podle něj odtržení od reality a sdílení digitální iluze, která vede k osamění. Jeho kritika se přitom rozhodně nedrží jen smartphonů, ale zabíhá až k intuitivně rozpoznatelným, až stereotypickým, připomínkám toho, že jednou zemřeme a kvůli zírání na displej možná zmeškáme svoji šanci na skutečnou lásku a smysluplný rodinný život.
Odložte mobil a bavte se s lidmi
Jeho "virální báseň" je možná příliš sentimentální, jak Turkovi ostatně vytýkají i někteří kritici. A určitě je její režie velmi dobře promyšlená tak, aby rezonovala s co největším počtem lidí. Stěžovat si na to, jak je mládež fascinovaná novými technologiemi a závislá na sociálních sítích, je oblíbená pozice spolu s rostoucím podílem chytrých telefonů ve společnosti. O nebezpečí, které vyplývá ze závislosti na technice, jsme se bavili i s Danielem Siebergem, který radí, aby se lidé občas odpojili a nebrali si s sebou mobil do ložnice (více v exkluzivním rozhovoru na Technet.cz).
"Nesnáším to ticho, kdy lidé jedou do práce a nikdo se s nikým nebaví, aby náhodou nevypadal jako blázen," říká dále Turk ve svém klipu a vyzývá k tomu, abychom byli všímavější ke svému okolí, ne jen ke svému displeji. Pro někoho to může být naprosto očividná a samozřejmá pravda, pro jiné celkem děsivá představa. Je skutečně konverzace s neznámými lidmi tak skvělá?
Digitální dieta"Lidé by si měli uvědomovat, jak technologie ovlivňuje jejich životy. A jaké hranice si mohou nastavit, aby si zase všímali lidí kolem." Více v rozhovoru s Danielem Siebergem z Google na Technet.cz |
Psycholožka Elizabeth Dunnová a její kolega Michael Norton ukazují, že bavit se s neznámými lidmi má své výhody. V jednom experimentu třeba dali výzkumníci třetině náhodně vybraných cestujících v metru za úkol, aby se bavili s náhodným spolucestujícím. Druhá třetina dostala pokyn, aby se s nikým nebavila, třetí skupina nedostala pokyny žádné. Poté všichni účastníci experimentu popsali v dotazníku, jak cestu prožívali. Ti, kteří se "museli" bavit s ostatními pasažéry, hlásili, že si cestu užili nejvíce. Ti, kteří dostali za úkol být zticha, hlásili nejmenší spokojenost. A to navzdory tomu, jestli se jednalo o extroverty nebo introverty. Podle jiné studie z roku 2007 se zdá, že kontakt s novými lidmi je pro nás často radostnější (nebo přinejmenším jinak radostný) než kontakt s lidmi z našeho stálého kruhu. "Pozitivní prezentace zlepšuje náladu při kontaktu s cizinci," dala by se shrnout.
Naopak aktivita na Facebooku může vaši náladu měřitelně zhoršit, jak ukázala rakouská studie publikovaná v časopise Computers in Human Behavior. Lidé se po času stráveném na Facebooku cítí hůře z několika důvodů - mimo jiné i kvůli promrhanému času. Studie také ukázala, že toto je pravý opak toho, co lidé, než jdou na Facebook, předpovídají: "Dalším důvodem je možná neschopnost předpovídat. Lidé si myslí, že jim Facebook zlepší náladu, ale ve skutečnosti je tomu naopak."
