Projekt Mars One, oznámený v polovině roku 2012, má za cíl vybudovat první lidské osídlení Marsu a vydělat si na to chce příjmy z televizního vysílání. Dobrovolníci z celého světa soupeří o to, kteří čtyři zástupci lidstva se v roce 2024 k planetě Mars vydají. „Tento program si sice získal mnoho pozornosti, zatím ale nebylo publikováno mnoho informací o technických aspektech této mise,“ všímá si Sydney Do a jeho tým z MIT. Ve své studii se proto pokusil o nezávislé posouzení technické proveditelnosti mise Mars One (PDF, 2014).
Shrnutí ambiciózních plánů mise Mars One: 2018 pokusné přistání na Marsu, 2020 víceúčelový rover na Marsu, 2023 přistání obytných modulů na Marsu a 2024 doprava prvních čtyř obyvatel. Od té doby by měla populace růst s každou další dodávkou.
Osadníci Marsu by v rámci mise měli být závislí na „in-situ resource utilization“ (ISRU), tedy na využití místních zdrojů. „Problém je, že technologie pro využití těchto místních zdrojů je na relativně nízké úrovni použitelnosti,“ varují odborníci z MIT s tím, že jakékoli odhady týkající se tohoto podstatného prvku celé mise budou přinejmenším diskutabilní. Nemluvě o problému náhradních dílů - i při optimistických odhadech by náhradní díly tvořily 62 % hmotnosti nákladu dováženého ze Země. Což celou misi pochopitelně opět prodražuje a posouvá ji tak mimo dosah komerční společnosti.
Mars One počítá s konstrukcí marsovské kolonie už v roce 2024. Další lidé by měli dorazit každé cca dva roky.
Pěstování vlastních plodin na Marsu se podle simulací vědců z MIT ukazuje jako složitější úkol, než se na první pohled zdálo.
Přestože organizátoři mise Marse One se dušují, že „nejsou potřeba žádné významné posuny v technologickém vývoji“ a že používají „pouze existující, ověřené a dostupné technologie“, výzkumníci MIT s tím zásadně nesouhlasí. „Přestože některé postupy odkázané v plánu mise již existují, řada dalších ještě není připravena k nasazení. Jiné jsou sice již funkční, ale nebyly vyvinuty pro lety do vesmíru a nelze tedy spolehlivě říci, zda je bude možné použít na Marsu.“
Simulace pěstování rostlin na Marsu
Rostliny rozházejí Marťanům regulaci kyslíku
V případě, že by se použily nyní dostupné technologie, dopadlo by to s obyvateli vesničky na Marsu špatně. „První fatální událost by nastala přibližně 68. den pobytu na Marsu,“ uvádí studie. „Šlo by o výsledek udušení v důsledku nedostatku kyslíku v prostředí.“ Příčina je přitom trochu složitější než obyčejné vyčerpání zásob. „Tento neintuitivní závěr je způsoben tím, že rostliny produkují příliš kyslíku, což vyžaduje regulaci tlaku. Protože tlak nelze regulovat selektivně, je nutné interní atmosféru doplňovat o dusík ze zásob,“ popisují vědci výsledek simulace.
Ve chvíli, kdy zásoby dojdou, klesne tlak kyslíku v atmosféře pod stanovené limity, a zároveň stoupne riziko požáru v důsledku molárního podílu kyslíku.
Kdyby se organizátoři rozhodli plán pozměnit a zabalit lidem s sebou veškeré jídlo na následující dva roky, nebylo by zase dostatek dusíku pro zajištění dostatečného tlaku atmosféry (a udržení tvaru nafukovacích budov).
Nepříjemné jsou i statistiky týkající se náhradních dílů. Pokud chtějí organizátoři zajistit 99% šanci přežití (NASA obvykle pracuje s 99,9% šancí), bylo by třeba opravdu velkého množství náhradních dílů, které by brzy tvořily většinu nákladu. To by opět celý let a celou misi prodražilo.
Rozložení hmotnosti podle typu systému (BPS - vlastní pěstované potraviny, SF - uskladněné potraviny).
Závěry: Dejte nám více dat a dáme vám lepší odhady
Hlavním poznatkem vědců je zjištění, že pěstování plodin na Marsu by poměrně rychle vedlo k nepřípustným koncentracím kyslíku v umělé atmosféře. „Aby se tomu zabránilo, muselo by se použít technologie na filtrování kyslíku - a pro vesmírné lety ještě tato technologie nebyla vyvinuta.“ Organizátoři připouštějí, že takový prostředek není vyvinut a otestován pro lety do vesmíru, nesouhlasí ale s tím, že by na Marsu nešel použít.
Dále jsou problémy s hmotností náhradních dílů - jejich doprava na Mars je přeci jen řádově zdlouhavější a nákladnější než doprava na Mezinárodní vesmírnou stanici. S logistikou souvisí cena, která by se podle odhadů vyšplhala na 4,5 miliardy dolarů (asi 100 miliard korun) za patnáct startů rakety Falcon Heavy firmy SpaceX. To je opět něco, co není v rozpočtu realitní show.
Simulace pobytu člověka na Marsu brala v úvahu jeho dýchání i trávení.
Rizika, která posádce na Marsu hrozí: vyhladovění, dehydratace, hypoxie (nedostatek kyslíku), otrava oxidem uhličitým, pokles tlaku, riziko požáru. Každé z rizik výzkumníci vymezili a kvantifikovali.
Autoři přiznávají, že by neradi brali organizátorům jejich nadšení: „Těšíme se, až se lidé stanou meziplanetárním druhem. Nesmírně respektujeme nadšení pro vesmírné lety, které Mars One rozpoutal, a nechceme jej kazit. Spíše chceme pomoci posunout jejich úsilí směrem k dostupnému a udržitelnému dobývání planety Mars.“
Šéf projektu Mars One, Bas Lansdorp, na studii reagoval spíše odmítavě. Autoři prý nepracovali s aktuálními a úplnými daty. To ostatně přiznávají i vědci: „Často jsme museli odhadovat, co vlastně Mars One plánuje.“ Aby bylo možné provést detailnější nezávislou analýzu, musejí napřed organizátoři kromě skvělého marketingu dát k dispozici i podrobné technické plány.
