Z reproduktorů zní koleda Tichá noc. Je sobotní podvečer, rychle se stmívá a poryvy ledového větru před katedrálou sv. Ducha v centru Hradce Králové načechrávají větve zářícího vánočního stromu. Důstojník německé armády pomalu přistupuje ke skotskému spojeneckému oficírovi, podávají si ruce na znamení příměří a oba si přihnou z jedné lahve.
Členové klubů vojenské historie v uniformách armád, které za první světové války na západní frontě proti sobě bojovaly, si tak připomněli sté výročí malého vánočního zázraku. Ten se na různých místech podél bitevních linií v Belgii a Francii odehrál i přes výnosy zakazují navazování přátelských kontaktů mezi protivníky.
„Připomínáme si okamžik, kdy lidskost zvítězila nad bezduchou službou státu. I když tato epizoda první světové války zdánlivě s Hradcem nesouvisí, tak si myslíme, že tato událost je naprosto univerzální a nadčasová. Chceme tím zdůraznit, že lidé jsou od toho, aby se měli rádi, aby spolu vycházeli a ne proto, aby se vraždili pro cizí zájmy. Jedná se o jednorázovou akci ke stému výročí této události, kterou s největší pravděpodobností už opakovat nebudeme,“ říká Radek Balcárek z pořádající Gardy města Hradec Králové.
Vojáci vylezli ze zákopů a zahráli si fotbal
Kdyby se soutěžilo o nejbizarnější předvánoční akci v Česku, tak by sobotní symbolická rekonstrukce vánočního příměří v konkurenci adventních trhů, živých betlémů, výstav a koncertů měla nepochybně slušnou šanci získat vavříny.
„Připomínáme událost, která se odehrála 24.prosince roku 1914 u belgického města Ypres, respektive v úseku St.Yves - Neuve Chappelle dlouhém asi čtyři kilometry, kde bylo sbratřování nejčastější. Šlo o to, že tehdy měli vojáci dost vraždění. Vystoupili na Štědrý den z vlhkých zákopů a společně v území nikoho pokrytého raněnými či mrtvými druhy v improvizovaném krátkém míru pohřbívali své druhy a oslavovali Vánoce. Dávali si napít, podělili se o cigarety, jídlo a dokonce hráli proti sobě fotbalová utkání,“ říká Balcárek, který se řadu let zabývá vojenskou historií.
Z dobových dokumentů vyplývá i to, že hodně vojáků souhlasilo s prodloužením míru i na Boží hod.
Pořadatelé vzpomínkové akce přivezli na Velké náměstí i několik rekvizit navozující dobovou atmosféru: polní kuchyni, kulomet a dřevěný vůz.
„Nejhorší je, když se dva lidé domluví, že budou válčit a trpí tím miliony dalších, kteří s tím nemají nic společného a hlavně, za normálních okolností by spolu obchodovali, bavili se a možná i spolu hráli fotbal. Také proto má smysl si tento ojedinělý moment, který se odehrál tisíce kilometrů odsud během první světové války, připomínat. Stačí se kouknout, co se děje v současnosti ve světě a hned to dává smysl,“ říká Miroslav Sehnal z Jindřichova Hradce v uniformě skotského dudáka.
Většina vojáků se konce války nedožila
Do Hradce přilákala akce i Pavla Friese z Jaroměře. „O vánočním příměří samozřejmě vím už mnoho let. Také proto mě to zajímalo a přijel jsem. Je pozoruhodné, že ti vojáci v sobě za známých podmínek, které za války panovaly, dokázali najít lidskost, přestat válčit a zabíjet se a udělali si Vánoce. První i druhou světovou válku si musíme připomínat, abychom nezapomněli. I dnes se na mnoha místech světa válčí, lidé jsou nepoučitelní,“ říká Fries.
Vyvrcholením víkendové vzpomínkové akce bylo fotbalové utkání mezi německými a skotskými vojáky, které v Hradci skončilo výsledkem čtyři jedna pro Německo.
Ve skutečnosti však závěr vánočního příměří před sto lety nebyl zdaleka tak idylický a přátelský jako v sobotu v centru Hradce. Se začátkem nového roku 1915 se válka opět rozhořela naplno a vojáci, kteří se před několika dny přátelili, se museli znovu začít zabíjet.
Kromě toho mnozí z nich za projev zdravého rozumu neušli přísným trestům, a to včetně důstojníků. Většina vojáků, která se improvizovaného vánočního příměří na západní frotně roku 1914 účastnila, byla převelena na východní frontu a konce války se nedožila.
Další podobné projevy normálnosti už brutalita první světové války nedovolila. Příměří z prosince prvního roku války, tak zůstalo jedinou velkou epizodou lidskosti a rozumu uprostřed zvěrstva a šílenství.
