Mělo by to být jedno z nejstřeženějších míst Afriky. Ale není. Rozpadající se betonová zeď, jediná cívka zrezivělého ostnatého drátu a visací zámek na vetché bráně. Nápis „Made in China“ se vyjímá na lesklém kovu, který je zjevně nejnovější věcí v celém rozpadajícím se areálu.
Kdo by chtěl, snadno by si štípacími kleštěmi proklestil cestu dovnitř. Ty ale nejsou potřeba. Hlavní vchod do komplexu je často ponechán úplně bez dohledu, popsal před lety britský list The Guardian. S ubíhajícími roky se ovšem na podobě tohoto místa k lepšímu vůbec nic nezměnilo. Naopak.
Chátrající areál přitom ukrývá dost obohaceného uranu na to, aby se v nepatřičných rukou proměnil v noční můru západních rozvědek - takzvanou špinavou bombu. Nebo rovnou klidně tucet takových bomb. Desítky palivových tyčí skýtají materiálu dostatek.
Vítejte v nejstarším jaderném zařízení černého kontinentu - ve výzkumném areálu, vzdáleném asi hodinu jízdy od metropole Demokratické republiky Kongo, Kinshasy.
Vstupu do areálu s jaderným reaktorem v Kinshase brání jen tento visací zámek.
Poděkování za Hirošimu a Nagasaki
Komplex měl být chloubou moderního inženýrství a příslibem zářné budoucnosti země. Psal se rok 1958 a zatímco svět byl naplno ponořen do studené války, tehdejší belgická kolonie v srdci Afriky slavila jedno významné prvenství. Právě v univerzitním areálu nedaleko tehdejšího správního střediska Leopoldville, dnes známým jako Kinshasa, byl s velkou pompou spuštěn vůbec první jaderný reaktor na africkém kontinentu.
Nebyla to však výhradně zásluha štědré belgické koruny, jak by si jeden mohl myslet. A ani odhodlání iniciátora tohoto výzkumného zařízení, belgického kněze Luca Gillona - vzděláním jaderného fyzika - by samo o sobě nestačilo, nebýt obrovského množství peněz, které tehdy putovaly z bankovních účtů z deset a půl tisíce kilometrů dalekého Washingtonu.
Z USA do tehdejšího Belgického Konga (a dalších států, mimo jiné i Íránu) tou dobou tekly miliardy z vládního programu prezidenta Dwighta Eisenhowera Atoms for Peace, určeného na mírový nukleární výzkum. Reálně to však bylo jen další rozšiřování americké sféry vlivu za studené války. Ostatně, Sověti měli obdobný vlastní program.
V případě Belgického Konga měly ovšem štědré finanční příspěvky ještě jiný motiv. Byly to totiž doly v této středoafrické zemi, které o čtvrt století dříve vydaly Američanům uran, který poté v bombách shodili na Hirošimu a Nagasaki, připomíná list The Sunday Times.
V 70. letech ze zařízení zmizely dvě palivové tyče
Dnes ale ze vší slávy prvního jaderného reaktoru Afriky zbylo jen pramálo. Ten původní byl rozebrán a o čtrnáct let později ho nahradil nový, dvacetkrát výkonnější. I na ten USA přispěly.
V současnosti už ale není v provozu ani on. Oficiálně byl odstaven v roce 2004 poté, co se přehřál a roztavily se součásti ukotvující válce s palivem. Desítky palivových tyčí s uranem zůstaly uložené v areálu. Nejméně dvě ale ukradli zloději
(některé zdroje uvádějí, že to bylo na sklonku 70. let, jiné zase hovoří až o 90. letech).
Traduje se, že tehdejší ředitel vydal komusi svazek klíčů od zařízení včetně toho nejdůležitějšího, umožňujícího přístup k samému reaktoru. Komu přesně, není dodnes jasné. Zmizení nebezpečného materiálu se nikdy nevysvětlilo.
Má se však za to, že jednu z uloupených palivových tyčí zabavily v roce 1998 italské úřady při zátahu na tamní mafii. Italský tisk tehdy informoval, že zásilka s radioaktivním materiálem byla určena na Blízký východ na objednávku blíže neupřesněné místní vlády. Druhý ukradený válec se nikdy nenašel.
V nenápadné budově univerzity v konžské Kinshase se skrývá jaderný reaktor.
Před lety proděravěl zeď v areálu zřejmě kus střely
Nyní musí každý, kdo se chce dostat k reaktoru a palivovým tyčím s uranem, překonat tři zámky. V posledních letech v areálu přibyl také senzor pohybu. Ten ale jednak nepokrývá celou plochu komplexu, do kterého se tak lze i nadále dostat přes skládku, která se rozprostírá hned vedle výzkumného areálu. Za druhé senzor neustále vyřazují z provozu výpadky elektřiny, s nimiž se celá země často potýká.
Podle odborníků však nejsou jedinou hrozbou jen nenechavé ruce zlodějů, ale také možný únik radioaktivity do okolí včetně zamoření vodních zdrojů nedalekého dvanáctimilionového souměstí Kinshasa a Brazzaville, které leží na protějších březích řeky Kongo. Areál se také rozprostírá v oblasti s častými propady půdy.
A co víc, před lety jednu ze zdí budovy provrtal kus kovu. Později byl identifikován různě - buď jako kus střely, případně jako úlomek, který spadl z letadla. Jasno v tom dodnes není.
Hrstka vědců hledá lék na malárii i sexuální dysfunkce
Jasno ale zato má hrstka vědců, kteří v prehistorických laboratořích i nadále provádějí své pokusy a doufají, že opráší lesk a slávu prvního jaderného reaktoru černého kontinentu. Mezi omšelými zdmi dál nezdolně hledají lék na malárii. Rostliny používané v tradiční medicíně vystavují vysokým dávkám radiace v naději na nalezení zázračného medikamentu.
Repertoár jejich výzkumů je ale o poznání širší - od snah na zvýšení výnosu zemědělských plodin nebo dezinfekce vody, až po hledání klíče k léčbě sexuálních dysfunkcí mužů a žen, shrnuje list The Sunday Times. Ano, to vše s pomocí jádra.
Vědci pracují sice na stařičkých počítačích, ale nestěžují si. Bývaly totiž doby, kdy své poznatky zaznamenávali křídou na tabuli. A kromě toho, počítače figurují až kdesi v samém závěru seznamu vybavení, které žalostně volá po rekonstrukci.
V první řadě to je řídicí panel k dnes již odstavenému reaktoru, mozek celého zařízení. Když se před lety do areálu vydala s kamerou na exkurzi belgická televize La Une, nevycházel její reportér z úžasu. „Je to červené. To je špatně,“ říká jeden ze zaměstnanců, zatímco všude na analogovém panelu zběsile blikají červené kontrolky poté, co se jeho kolega pokusil uvést zařízení do provozu.
Vždyť tento program znají po celém světě, namítá vědec
Těžkou hlavu si z toho ale tady nikdo moc nedělá. Takhle to tu vypadá léta. Opravy nepřipadají v úvahu - náhradní díly jednoduše nejsou. Spojené státy je před dvěma desetiletími přestaly dodávat kvůli úpadku zařízení, který byl už v té době odborníkům zřejmý. Místo toho začal Washington tlačit na to, aby mu konžská vláda vydala necelou stovku uranových palivových tyčí. Ta to ale odmítá a doufá, že jednou reaktor zase spustí.
„Nemůžou si to jen tak vzít. Byla by to ztráta pro celou zemi. Tento program přeci znají po celém světě,“ namítal jeden ze zaměstnanců zařízení, jaderný fyzik Fortunat Lumu pro lokální americký list Daily Miner, když byl reaktor ještě v provozu.
Konžská vláda jeho názor sdílí, proto také oficiálně požádala Spojené státy a Mezinárodní agenturu pro atomovou energii o 50 milionů dolarů potřebných na opravu řídícího panelu a rekonstrukci celého zařízení.
Tento apel ale zůstal bez odezvy. Jak upozornil pro The Sunday Times šéf vědeckého týmu Sébastien Luyindula Ndiku, vláda v Kinshase se už údajně začala poohlížet po finanční pomoci jinde. Na jaké země se obrátila, ale vědec nechtěl říct.
