Na první pohled je to jen husarský kousek pokročilého uživatele Photoshopu, ale není tomu tak. Snímky jsou pravé a je na nich vidět (alespoň podle našich informací) největší tlumič výstřelu, jaký kdy spatřil světlo světa.
Funkce tlumiče výstřelu pro dělo tanku Leopard 2. Nákres pochází z patentové žádosti firmy Rheinmetall.
Je určen pro samohybné houfnice americké výroby M109 Paladin ráže 155 milimetrů (na snímku je M109G) a zkoušel na základně Trauen ve středním Německu. Nikdy nebyl určen pro použití v boji. Šlo o statickou konstrukci, která měla v ideálním případě utlumit hluk při výstřelu tak, aby nerušil obyvatele žijící v blízkosti německých vojenských základen. Takže jeho kamufláž je zcela zbytečná.
Vyrobila ho německá zbrojařská společnost Rheinmetall, která na přelomu 20. a 21. století postavila a vyzkoušela menší tlumič výstřelu pro děla tanků Leopard 2. Oba až na rozměry fungují zcela stejně jako jiné tlumiče. Dostupný patent firmy Rheinmetall sice neřeší podrobnosti tlumiče, ale jen způsob jeho připojení k vozidlu, takže podrobnosti neznáme. Obvykle tlumení funguje díky tomu, že horké plyny vymetené z hlavně explozí výbušné směsi zchlazují postupně v několika za sebou umístěných komorách. Ven se tedy dostanou plyny pohánějící náboj pomalejší a chladnější, takže efekt není tak silný.
Funkce tlumiče výstřelu pro dělo tanku Leopard 2
U jiných tlumičů zcela nezvyklým prvkem jsou tedy jen dva postranní bubny, které dávají celému zařízení jeho překvapivý tvar. Jsou podle všeho určeny k utlumení zášlehu unikajícího ze stran díky tzv. úsťové brzdě umístěné na konci hlavně. To je ona podivná děravá věc na konci hlavně, která tlumí zášleh a případně kompenzuje částečně zpětný ráz.
Samozřejmě, pokud se náboj pohybuje nadzvukovou rychlostí, bude slyšet jím způsobený sonický třesk, a výsledek je tedy do značné míry pokažený. Nejlepších výsledků tedy je možné dosáhnout současným použitím podzvukové munice a tlumiče. Ale ani s běžnou municí tlumič není úplně zbytečný: výstřel s tlumičem nedokáže lidský mozek tak snadno lokalizovat, navíc snížení rychlosti zášlehu snižuje i zpětný ráz.
V případě houfnice patrně nedošlo k tomu, aby náboj opouštěl hlaveň podzvukovou rychlostí (běžně se projektily pohybují zhruba rychlostí trojnásobku rychlosti zvuku), a tak byl efekt jen částečný. Jaké přesně byly jeho parametry, jsme ovšem nezjistili. Podle všech dostupných informací se však příliš neosvědčil. Rozhodně se nijak nerozšířil a zůstává jen technickou kuriozitou.
