Obrněnce chrlící rakety
Obrněné vozidlo, jehož primárním účelem je odpalovat řízené střely země-země, není novinkou. Ještě dříve se však používaly rakety neřízené. K tomu došlo již během druhé světové války.
Američané například nasadili tank T34 Calliope, což byl uzpůsobený M4 Sherman s 60 tubusy pro neřízené rakety M8 nad věží. Technicky to byla vlastně obdoba sovětských kaťuší, i jejich odpalovací zařízení Sověti někdy montovali na podvozky lehkých tanků T-40 a T-60. Těm na rozdíl od toho amerického M4 nezůstala věž s kanonovou výzbrojí. Druhou světovou válkou však vývoj salvových raketometů na tankových platformách neskončil. Zmiňme alespoň ten nejúčinnější, současný ruský TOS-1 Buratino s raketovou municí s termobarickými hlavicemi na podvozku T-72.
2. října 2015 |
Zmiňovaná technika se pak používala a používá pro plošné ničení cílů, v podstatě jde o jiný druh zbraně než nosiče řízených střel. Uvedeny jsou právě kvůli použití tanku jako nosiče raket, ať už z něho zbylo cokoli.
Velká Británie během studené války zavedla obrněné vozidlo FV102 Striker postavené na rodině pásových vozidel CVR(T) - Combat Vehicle Reconnaissance (Tracked). Striker dokázal v nákladovém prostoru skrytě převážet a odpalovat až deset protitankových řízených střel Swingfire. Dosah střel se 7kg bojovou hlavicí byl 4 000 metrů. Ve výzbroji britské armády se Strikery objevily v roce 1976. Zúčastnily se například operace Pouštní bouře (osvobození Kuvajtu v roce 1991), dnes už jsou několik let z výzbroje vyřazeny.
Rusové zase v poslední době vyvinuli stíhač tanků 9P157-2 Chrizantema-S, využívající podvozek pásového vozidla BMP-3. Chrizantema-S má k palbě připraveny dvě střely (dostřel 6 000 m) a 15 dalších převáží v nákladovém prostoru.
Izraelský Divoch
Izraelská armáda se rozhodla pro vývoj raketového tanku na základě zkušeností z Jomkipurské války. Během války izraelské tankové jednotky neměly prostředky k ničení obrněné techniky dále než na dostřel tankového kanonu (stovky metrů až jednotky kilometrů).
Výsledkem izraelských vývojových snah byl stíhač tanků Pereh, zavedený tajně do výzbroje v 80. letech minulého století. Přesné parametry vozidla nejsou k dispozici. Představíme si tedy jen ty, které jsou veřejně dostupné.
Pásovou platformu tvoří upravený podvozek tanku z typové řady Magach, izraelských mutací amerických typů M48/M60 Patton. Oficiální zdroj IDF a některé další udávají Magach 6 neboli M60, jiné zdroje pak Magach 5 neboli M48. Prezentovaná fotografická dokumentace ukazuje na použití druhé možnosti, přesněji řečeno z čelního pohledu vyfotografované tanky Pereh jsou adaptované z tanků Magach 5 (M48).
Zcela nová či k nepoznání změněná a v zadních partiích zvětšená věž obsahuje odpalovací systém pro dvanáct raket Spike NLOS (Tammuz), výklopný zaměřovací systém pro střely a také maketu kanonu pro ztížení identifikace vozidla.
V pochodovém módu Pereh střely Spike NLOS a zaměřovací kontejner ukrývá uvnitř věže. Pereh je tak prakticky nerozeznatelný od běžného tanku. V případě útoku se vysunuje masivní zaměřovací modul a vyklápí zásobník střel.
Spike NLOS je těžká raketa (71 kg) kategorie vzduch-země nebo země-země. Při odpálení ze země dokáže střela ničit cíle až na vzdálenost 25 km. Počítá se přitom s vývojem výkonnější verze s doletem až 30 km.
Střela má elektro-optickou naváděcí hlavici a dokáže v případě potřeby přijímat polohu cíle i během letu – umí tedy například zasahovat cíle nacházející se mimo přímou viditelnost (zaměřené předsunutým dělostřeleckým návodčím, dronem, atd.). Všechny módy navádění střely Spike NLOS na cíl však nejsou veřejně dostupné.
Střely Spike NLOS byly poprvé masově nasazeny během druhé libanonské války v roce 2006. Izraelci odpálili na cíle v Libanonu na 600 střel Spike NLOS. Zde se ukázaly výhody nasazení raketových střel na obrněných vozidlech: palebná podpora pro izraelské pozemní jednotky byla k dispozici neustále, bez ohledu na dostupnost letectva.
Otázkou zůstává, proč izraelská armáda oficiálně odtajnila letité vozidlo Pereh až v době nedávné. Přitom nosičem střel Spike NLOS je v izraelské armádě více prostředků, jako je obrněné pásové vozidlo Hafiz M-113 nebo také bitevní vrtulník Cobra.
Zdroj: Israel Defence
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní verzi najdete zde stejně jako další články ze světa armády a vojenské techniky.
