Zdálo by se, že slavný komplex Stonehenge už nemůže ničím zásadním překvapit. Ale nejnovější studie britských vědců publikovaná v časopise Antiquity odhalila záhadnou čtyřsetletou mezeru v historii slavné kamenné svatyně a nabízí k ní překvapivé vysvětlení.
Tým vedený archeologem Mikem Parker Pearsonem z University College London se zabýval kameny, které tvoří vnitřní podkovovitý prstenec monumentu. Tyto kameny jsou méně nápadné než pískovcové megality, jež vytvářejí notoricky známou siluetu Stonehenge, ale neméně pozoruhodné. Tvoří je zvláštní druh doleritu, který se na Britském souostroví nachází pouze ve Walesu v pohoří Preseli. Z něj je to ke Stonehenge na Salisburských pláních po souši asi 290 kilometrů. Preseliské kameny použité ke stavbě Stonehenge jsou vysoké až dva a půl metru a váží od jedné do dvou tun. Pravěcí stavitelé je vylomili ze skály a pak transportovali na vzdálenost, která s odstupem pěti tisíciletí bere dech. Málokomu by se zamlouvalo šlapat tři sta kilometrů pěšky s batohem na zádech. Vláčet s sebou dvoutunový balvan by nechtěl už vůbec nikdo.
Samotná těžba kamene nebyla podle Pearsona tak náročná. Skála v Preseli je zformovaná do mohutných sloupů a pravěkým kameníkům stačilo vrazit do vhodných puklin dřevěné klíny a pak počkat, až v dešti nasáknou vodou a nabobtnají. Pnutí skálu rozlámalo a kameny byly volné. Transport kamenných bloků byl zvládnutelný i bez moderní techniky. Z Indie, Japonska nebo z Číny známe příklady, kdy k přemístění podobně velkých kamenů stačí šedesát mužů nesoucích náklad na dostatečně pevné dřevěné mříži. Jednoduché to však není. Mistrovství museli dávní kameníci prokázat už na samém začátku cesty. Z lomu vedly jen úzké cesty široké necelé dva metry. Nepřipadalo do úvahy, aby tu lidé posouvali balvany na dřevěných válcích. Na to nebylo v úzkém koridoru dost místa. Pearson a jeho spolupracovníci předpokládají, že lidé s pomocí lan a pák naložili kámen na dřevěné „saně“ a na těch pak odvlekli náklad z lomu ven na volné prostranství.
Štáb iDNES.cz natáčel ve Stonehenge na jaře 2015:
21. března 2015 |
Chybějící půltisíciletí
Už v roce 2011 odhalili vědci v pohoří Preseli v lokalitě Craig Rhois-y-felin pravěký kamenolom, kde byly lámány kameny pro Stonehenge. Našli tu kamenné nástroje, cesty, rampy pro nakládání kamenů na saně a mnoho dalších pozůstatků po těžbě. Usilovně pátrali po jakýchkoli organických zbytcích, které by bylo možné datovat radiouhlíkovou metodou. Bohužel, zdejší půda je silně kyselá, a tak se v ní nedochovaly kosti zvířat, jejichž masem se lamači kamene živili. Naštěstí si tito lidé dopřávali i svačinu z ořechů a opékaných kaštanů. Skořápky z těchto plodů se dochovaly a ukázaly, že kameny pro Stonehenge byly nalámány kolem roku 3 500 př. n. l. Vlastní budování Stonehenge ale nezačalo před rokem 3000 př. n. l. Kde byly nalámané kameny pět staletí? Elegantní vysvětlení nabízí představa, že těch pět set let věnovali budovatelé transportu kamenů z pohoří Preseli na místo stavby na Salisburských pláních. Znamenalo by to, že za rok postrčili balvany o nějakých 600 metrů. To však považuje Parker Pearson za krajně nepravděpodobné.
Do úvahy připadá několik cest pro dopravu kamenů z pohoří Preseli na Salisburské pláně. Vedle kompletně suchozemské cesty jsou tu i varianty s delšími či kratšími úseky přepravy na lodích po moři. Pearson je ale přesvědčen, že ani při kompletně suchozemském transportu, který považuje za nejpravděpodobnější, nezabrala doprava kamenů z pohoří Preseli na Salisburské pláně mnoho času. Pravěcí lidé byli při transportu megalitů velmi zruční a postupovali poměrně rychle.
Mike Parker Pearson se proto domnívá, že původně byla svatyně z preseliských kamenů postavena ve Walesu poměrně blízko lomu. Sloužila náboženským obřadům půl tisíciletí, než byla rozebrána, přenesena na Salisburské pláně a tam znovu postavena. Proč by to ale dávní lidé dělali? Nebylo by jednodušší ponechat svatyni svému osudu a Stonehenge zbudovat z místního, snáze dostupného materiálu? Parker Pearson se domnívá, že pro lidi, kteří se před 5000 roky rozhodli přesídlit z pohoří Preseli na Salisburské tkáně, měly kameny zvláštní význam. Snad každý z kamenů, kterých bylo původně kolem osmdesáti, představoval některého z jejich zemřelých předků.
O tom, že v období mezi roky 3500 př. n. l. a 3000 př. n. l. se lidé z Walesu na Salisburské pláně stěhovali, svědčí hrob muže nalezený jen 2,5 kilometru od Stonehenge. Izotopové analýzy kostry staré 3 400 let odhalily, že tento člověk sice zemřel na Salisburských pláních, ale narodil se ve Walesu a strávil tam značnou část života.
Superhenge
Mike Parker Pearson plánuje pátrat v pohoří Preseli po místě, kde stála původní svatyně. Těžko odhadovat, jaké výsledky tento výzkum přinese. Můžeme se ale dočkat dalších velkých překvapení. Třeba podobných, na jaká vědci narazili na Salisburských pláních v okolí Stonehenge v rámci Stonehenge Hidden Landscapes Project. Pomocí geofyzikálních metod a dalších moderních postupů se podařilo odhalit celou řadu staveb, které vytvářely se Stonehenge důmyslný komplex. K nově objeveným stavbám patřilo například „superhenge“ v místě zvaném Durrington Walls. Šlo o největší známou stavbu tohoto typu. Po obvodu měřila 1,5 kilometru.
Před 4500 roky vybudovali pravěcí lidé v mělkém údolí poblíž řeky Avon kruhový příkop a val, jehož zbytky jsou patrné jako terénní vlna i dnes. Geofyzikální výzkum odhalil další, doposud skryté součásti stavby. Přiléhala k ní řada asi 60 mohutných dřevěných sloupů nebo kamenných pilířů vysokých až čtyři a půl metru. Některé z těchto kamenů zřejmě leží povalené pod současným terénem a podařilo se je odhalit teprve nyní s využitím nejmodernější techniky. Vztyčený zůstal například pilíř, kterému se přezdívá „The Cockoo Stone“ čili „Kukaččí kámen“. Pokud jsou zbývající kameny skryté pod zemí stejné, byla kamenná řada u Durrington Walls postavena z místního kamene. Součástí komplexu byly i velké jámy, jejichž umístění respektovalo astronomickou orientaci a prozrazují propojení „superhenge“ se Stonehenge vzdáleným asi tři kilometry.
Díky Stonehenge Hidden Landscapes Project se tak zcela změnil náhled na svatyni, která vyrostla před 5000 roky na Salisburských pláních. Pravěcí lidé ji zbudovali jako součást mnohem rozsáhlejšího komplexu staveb, které tvořily v krajině vzájemně propojený systém.
