Znáte tenhle? Pán na letišti vyjde ze záchodu mokrý a s nevěřícím výrazem řekne čekající ženě: „Ta nová mušle mě celého postříkala...“ Ano, vtip vznikl v době, kdy se začaly nejen na letištích poprvé objevovat sušiče rukou, které pokožku zbavují vlhkosti pomocí rychlého proudu vzduchu.
Nová technologie vzbudila zájem i u zainteresovanější části veřejnosti. A tak se třeba strhla ne úplně nezajímavá debata o tom, zda novinka vlastně nepřináší nečekaná rizika. Letos v lednu k ní přispěl i malý tým z Westminsterské univerzity v Londýně, který měřil, kolik potenciálních patogenů mohou sušiče rozprašovat po okolí.
V experimentu byl použitý virus MS2, který dokáže infikovat pouze bakterie, ale v mnoha jiných ohledech je podobný častým lidským patogenům. Figuranti si pak umyli ruce (v rukavicích) v roztoku s tímto bakteriofágem a pak si je usušili jednou ze tří metod: pomocí ručníku, sušice rukou s horkým vzduchem nebo sušičem využívajícím proud studený a velmi rychlý, který z rukou strhne kapičky vody. Experimentátoři pak sledovali, co se s těmito kapičkami a viry děje dále. Do blízkosti sušičů postavili několik desek s baktériemi a sledovali, na kterých deskách bakterie zmizí, když se na ně dostane dostatečně silný kontingent jejich přirozených virových nepřátel.
„Terč“ s koloniemi bakterií pro kontrolu přítomnosti virů
Výsledky zveřejněné v časopise Journal of Applied Microbiology (abstrakt zde) celkem jednoznačně říkají, že v tomto konkrétním testu si nejhůře vedly „turbo“ sušiče rukou. Do okolí rozšířily mnohonásobně více (řádově v desítkách) částeček než pomalejší sušiče využívající teplý vzduch. Ve srovnání s ručníkem byl rozdíl ještě o řád vyšší. Což asi nikoho nepřekvapí, protože vzduch ze sušáků se pohybuje opravdu rychle, v některých typech rychlostí přes 600 kilometrů za hodinu. Proti tomu utírání rukou do ručníku prakticky žádný pohyb vzduchu nevyvolá. Podobně dopadly i analýzy vzorků vzduchu z okolí sušičů - kolem „turbo“ sušičů bylo zhruba 100krát více virových částeček než v blízkosti ručníku, kolem sušiče s horkým vzduchem zhruba 50krát.
Další bitva v dlouhé válce?
Nejznámějšímu výrobci sušičů rukou, firmě Dyson, se výsledek samozřejmě nelíbil. V krátkém vyjádření pro deník The Independent se její mluvčí proti studii ohradil s tím, že použitý postup dává zavádějící výsledky, které nemají nic společného s realitou. Figuranti měli při mytí na rukou opravdu nezvykle vysoké dávky virové kontaminace a ještě navíc rukavice, takže odpad byl také podstatně větší než obvyklé. (Firma naznačila i to, že studii platila konkurence, ale o tom žádné jasné důkazy nejsou, podle dostupných údajů byla zaplacena z prostředků univerzity.)
Námitku proti metodice nepoužívá Dyson poprvé. Před dvěma lety tak firma, třeba ve svém videu, podle nás oprávněně napadla jinou práci, tentokrát z univerzity v Helsinkách, která také označovala otírání rukou za hygieničtější než osušování. Studie, kterou mimochodem na svých stránkách vystavuje evropské asociace výrobců textilních ručníků, totiž měřila množství bakterií, které vám na rukou zůstane, pokud si před utřením dotyčný vůbec neomyl ruce. Taková situace jistě může nastat, ale Dyson celkem pochopitelně ukazuje, že to zdaleka není normální.
V tomto případě se firma pokusila o něco podobného, ale její argument se na první pohled zdá poněkud slabší. Jistě, tak silná kontaminace jako ve studii není asi úplně běžná - lidé si obvykle nemyjí ruce ve vodě plné virů a rukavice nejsou totéž jako pokožka. Ale na druhou stranu v běžném životě si také nemyjeme ruce úplně důkladně a virové částečky či bakterie nám na nich zůstávají celkem pravidelně, to není nic kontroverzního. A pokud je bude sušič šířit do okolí, jisté riziko šíření infekcí tu je.
Je pravdou, že v místech, kde na hygieně opravdu záleží, třeba v nemocnicích, zůstává králem sušících technik tradiční papírový ručník, jak ukazuje třeba i tato srovnávací studie z roku 2012. Sušiče, hlavně ty, které nevyužívají proud teplého vzduchu, jsou zase úspornější a levnější. Těžko tedy čekat, že by tento a podobné výsledky znamenaly jejich konec.
