Je to jen něco málo přes měsíc, co skončily olympijské hry v Riu, ale už teď se objevují informace o tom, jak zaujmou ty další. Na rok 2020 se hry přesouvají do Tokia a Japonsko chce zřejmě opravdu ohromit: na zahájení plánuje umělý meteorický déšť.
Zajímavě vyřešeny však mají být třeba i medaile. Na jejich výrobu je totiž potřeba opravdu dost vzácných kovů: v roce 2012 na londýnské olympiádě to bylo 9,6 kg zlata, 1 210 kg stříbra a 700 kg mědi. Zatímco běžně hostující město žádá těžařské společnosti o darování těchto surovin, Japonci na to jdou s pomocí recyklace spotřební elektroniky.
V mobilech, počítačích a dalších zařízeních jsou totiž vzácné kovy nepostradatelné a dají se chemickými roztoky z obvodových desek znovu dostat. V každém přístroji je jich samozřejmě jen nepatrné množství. Jenže spotřební elektroniky neustále přibývá a stejně rychle přibývá i té, kterou lidé vyhodí. V Japonsku je objem tohoto odpadu obzvlášť velký, jelikož je to bohatá a rozvinutá země, kde je spotřební elektronika nadmíru populární.
Každý rok prý proto v Japonsku přibude asi 650 tisíc tun odpadní elektroniky. Ačkoli v zemi existují zákony na podporu její recyklace, realita není ideální a jen okolo 100 tisíc tun takového odpadu skončí tam, kde by měl. I tak se tímto procesem získá značné množství vzácných kovů, v roce 2014 to bylo 143 kg zlata, 1 566 kg stříbra a 1 112 tun mědi. Podle všeho jsou tedy plány s medailemi realistické a získat na ně dostatek kovů by neměl být takový problém.
Japonský server Nikkei, který o nápadu první informoval, přirovnává recyklaci spotřební elektroniky k „městskému dolu“ a udává, že zlato a stříbro v elektronice v Japonsku představuje 16 a 22 procent rezerv těchto kovů na celém světě.
Pokud vše vyjde, jak má, mohlo by podobně chytré využití odpadní elektroniky přimět více Japonců se recyklačního programu účastnit. Zároveň by šlo o pokračování v již započaté praxi: stříbro v medailích na olympiádě v Riu bylo z 30 procent získáno z nepotřebných zrcadel a rentgenů.
