Muži se násilných trestných činů dopouštějí v celosvětovém měřítku velmi zhruba řečeno čtyřikrát častěji než ženy. A tak by se zdálo, že čím méně mužů bude ve společnosti, tím méně takových trestných činů bude. Ale selský rozum se v tomto případě zase jednou plete, naznačuje (mimo jiné) nedávno zveřejněná práce antropologa Ryana Schachta a jeho dvou dalších kolegů z univerzity v americkém Utahu.
Její pisatelé se totiž na souvislost mezi pohlavími a zločinem pokusili podívat z pohledu jejich vzájemného poměrného zastoupení, tedy zda míra násilných zločinů nějak souvisí s poměrem počtu mužů a žen.
Využili přitom statistky z 3 082 amerických „okresů“ (tzv. counties), protože přesně to je podle nich vhodný rámec pro takovou studii. Menší jednotky (třeba dejme tomu čtvrť) jsou trochu zavádějící, protože lidé se mohou pohybovat a hledat si partnery i za hranicemi takových jednotek. Na úrovni „counties“ je prý lépe vidět, jak to s dostupností potenciálních partnerů vlastně je, píší Schacht a kolegové. Tyto údaje doplnili daty z amerického sčítání lidu z roku 2010, ve kterém hledali informace o poměru mužů a žen v daném místě, počtu manželství atd.
Poměr zastoupení žen v jednotlivých „okresech“ USA podle údajů ze sčítání lidu v roce 2010
Práci zaměřili pouze na pět vážných typů zločinu: vraždu, úmyslné ublížení na zdraví, znásilnění, jiné sexuální násilí (tj. pokusy o znásilnění, domácí násilí atd.) a trestné činy spojené s prostitucí (v USA trochu jinak definované než u nás, ale do detailů nemá smysl se pouštět).
V podstatě ve všech případech zjistili totéž: oblasti, kde bylo méně mužů než žen (nejvyšší nepoměr byl cca 0,9:1), vykazovaly ve všech kategoriích zvýšenou kriminalitu, a to včetně prostituce. Tento vliv byl ve většinou silnější než chudoba, která ovšem nemá příliš silný efekt. Statistický vliv poměrného zastoupení pohlaví byl řádově srovnatelný jako etnické složení (ve studii zjednodušeně zastoupené jako podíl bělochů - „bílé“ čtvrti mají v USA obecné méně násilné trestné činnosti), či geografická poloha na ose sever/jih. Ta poslední hodnota zní možná poněkud podivně, ale v amerických podmínkách dává smysl, protože americký jih je vcelku výrazně násilnější než zbytek země.
Pánové, snažte se
A jaký smysl by mohlo dávat zjištění, že větší zastoupení obecně násilnějšího pohlaví (mužů) znamená nižší počet násilných zločinů? Schacht a jeho kolegové ho hledají v teorii „trhu s partnery“. Ta existuje už několik desítek let a v podstatě vychází z optimistického předpokladu, že mužské sklony k násilí a další chování nejsou dané biologicky, ale přizpůsobují se stávajícím podmínkám (tedy alespoň u části mužů, ne nutně u všech).
Jak to má fungovat? Pokud je mužů hodně, konkurenční boj o ženy mezi nimi je intenzivnější, to je asi logické. Na první pohled by to mělo znamenat, že muži by měli být agresivnější, ale to nedává v běžných podmínkách úplně smysl. Nejenže otevřeně agresivní muži dnes totiž obvykle brzy skončí za mřížemi, navíc se obecně nezdá, že by takové chování přitahovalo partnerky. Účinnější strategie v takovém případě podle teorie má být lépe a ochotněji se přizpůsobovat požadavkům žen.
To může někde znamenat, že je zvykem chodit na rande včas, mluvit méně vulgárně, čistě se oblékat a prostě se chovat k ženám lépe. Tak to je třeba v Silicon Valley, kde je žen málo, hlavně třeba mezi vysokoškolsky vzdělanou populací, a ti, kdo se snaží nějakou získat, se musí „více snažit“ (více např. ve Washington Post). No a v jiných případech to může znamenat, že muži se prostě drží dále od násilí, jiných žen (v oblastech s větším počtem mužů je méně promiskuity) či také prostituce, protože toto riskantní chování ženy nepřitáhne.
Naopak pokud muži (či přesněji řečeno alespoň někteří muži) sami sebe vnímají jako vzácnější komoditu na trhu s partnery, mohou si dovolit obrazně řečeno „snižovat vlastní hodnotu“. Tedy například riskovat, častěji sahat k násilí, být promiskuitní, využívat služeb prostitutek a tak dále. Důsledkem by tedy mohl být obecně nárůst některých typů trestných činů. Důležité je, že jen mohl, protože jde o statistickou studii a hypotézu, kterou z principu nejde prokázat na 100 procent.
Pokud tomu tak je, mělo by to mimo jiné i jeden trochu paradoxní a nepříjemný dopad na oblasti s vysokou zločinností. V některých zemích, třeba v USA, to vede k abnormálně vysokému počtu mužů ve vězení a to by zase mohlo zvyšovat pravděpodobnost, že zločinnost nadále poroste. Nikdo neříká, že jde o vliv rozhodující, ale asi by stálo za to se touto otázkou zabývat podrobněji, píší Schacht a jeho kolegové.
Teorie o vlivu „trhu s partnery“ na mužské chování je mezi odborníky dobře známá (souvislost se zločinností ovšem nová), ale nikdo si dnes není stoprocentně jistý, jak silný tento efekt ve skutečnosti je. Najde se ovšem poměrně dlouhá řada statistik, které podporují domněnku, že alespoň za některých okolností je její vliv poměrně jasně vidět. Mimo jiné i třeba skutečnost, že například v těch oblastech Číny, kde je výrazně více mužů než žen, na pohled zcela nelogicky není více prostituce než jinde. Přitom kde jinde by měl být lepší trh? Podle stejné práce je nejvíce prostitutek v Číně v provincii Jün-nan, kde je poměr zastoupení pohlaví cca 50:50. Tam, kde je mužů hodně, se také obecně o něco více rodiče věnují dětem a je méně rozvodů.
Přebytek mužů určitě nemá vždy a pouze jen pozitivní dopady, Schacht a spol. se chtějí dále zabývat tím, zda v takových případech nepřibývá případů, kdy se muži své partnerky snaží udržet násilím. Třeba z tohoto a dalších výzkumů ovšem plyne naděje, že snad nemusí jít o důvod k velkým obavám, které dnes v některých oblastech světa skutečně panují, byť vlastně nejsou příliš podloženy žádnými „tvrdými daty“.
Příkladem může být právě Čína či Indie, kde rodiče dlouhodobě raději chtějí syny spíše než dcery, nebo také Švédsko, kam přišla z demografického hlediska významně velká skupina žadatelů o azyl, která mění poměr mladých mužů a žen. Jde ovšem pouze o spekulace a v reálném světě mohou sehrát větší roli jiné vlivy, případně se mohou projevit efekty, které tento či jiné předchozí výzkumy neodhalily. Ale zatím nemáme příliš pádný důvod předvídat nějakou katastrofu.
