Arktida, jejíž hranice jsou nejčastěji vymezeny polárním kruhem, má rozlohu 21,18 milionu km². V Arktidě má osm států – Rusko, Kanada, Spojené státy, Norsko, Finsko, Island a Dánsko - podle OSN vlastní tzv. „vyčleněné zóny“.
Z hlediska klimatických podmínek jde o poměrně nehostinné prostředí, ale i přesto je Arktida v hledáčku mnoha států, které mají zájem o nerostné suroviny, především ropu a zemní plyn.
Pod mořským dnem Severního ledového oceánu se totiž nalézá odhadem až 22 % neobjevených světových zásob ropy a zemního plynu (podle US Geological Survey).
Takové množství ropy (jde o ekvivalent 412 miliard barelů) je přirozeně značným lákadlem pro nejrůznější státy. Právě přírodní bohatství nacházející se za polárním kruhem vede Moskvu k expanzi svých arktických vojenských aktivit.
Poprvé Moskva předložila OSN požadavek na přičlenění vlastní „vyčleněné zóny“ ke svému území v roce 2002. Tehdy byl požadavek zamítnut. Situace se opakovala v srpnu 2015, kdy si Rusko nárokovalo přičlenění 740 000 km čtverečních Arktidy (včetně Severního pólu) k území Ruské federace.
Ruská závislost na ropě
Ruská ekonomika je silně závislá na vývozu ropy a zemního plynu a jejich prodej tvoří dvě třetiny celkového ruského exportu. Tvrdý zásah pro ruské hospodářství představoval výrazný pokles cen ropy na přelomu let 2014 a 2015, kdy se cena snížila z více než 100 dolarů za barel na méně než 40 dolarů.
I když je produkce udržována na 10 milionech barelů za den, výtěžek je proti minulým letům poloviční. Každé snížení ceny ropy o jeden dolar navíc znamená roční ztrátu zhruba 1,4 miliardy dolarů na straně daňových příjmů.
Nízké ceny ropy a ekonomické následky přímo ovlivňují politickou a vojenskou moc Ruska. Díky vysokým cenám ropy v minulosti si Moskva mohla dovolit financovat rozsáhlou modernizaci ozbrojených sil a vojenské operace v zahraničí. Situaci Rusku neulehčují ani sankce uvalené Západem za obsazení Krymu.
Rusko má osmé největší zásoby ropy na světě (odhadem 80 miliard barelů ropy), ale zároveň patří mezi největší producenty. Podle zprávy OPEC na rok 2010 (OPEC Share of World Oil Reserves 2010) může Rusko (při současném tempu těžby) své ropné zásoby vyčerpat do 22 let. Moskva řešení tohoto problému hledá právě v Arktidě.
Operace za polárním kruhem
Rusko v Arktidě v posledních letech obnovilo několik vojenských základen a plánuje další. Jde například o základnu pro 150 vojáků na ostrově Alexandřina země. Největší zařízení má být vybudováno na ostrově Kotělnyj, kde má být umístěno 250 vojáků a systémy protivzdušné obrany.
Většinu plochy Arktidy zaujímá Severní ledový oceán, který je větší část roku zamrzlý nebo plný plovoucích ledových ker. Na rozdíl od Antarktidy je Arktida teplotně vlídnější. V zimních měsících se teplotní průměr pohybuje od -34 °C do 0 °C a v letních mezi -10 °C a 10 °C.
S výskytem extrémních teplot klesajících až pod -50 °C je nutné uplatňovat specifické postupy a disponovat výstrojí, vybavením a vojenskou technikou schopnou operovat v takových mrazech.
Jaderný ledoborec Jamal
Jaderná ponorka Tomsk
Páteř ruských arktických kapacit představuje flotila ledoborců, které prorážejí cestu civilním i vojenským plavidlům. Rusko je také jedinou zemí, která disponuje flotilou ledoborců na nukleární pohon. Rusové mají šest jaderných ledoborců a další tři staví.
Extrémní podmínky Arktidy Moskvu vedly k návratu k tankům T-80BV, které mají vynikající schopnost fungovat za velmi nízkých teplot (až do -50 °C).
Stejně tak ruská armáda disponuje specializovanou verzí vrtulníku Mi-8 pro arktické prostředí. Nejvýraznější změnou „arktické“ Mi-8 je silnější motor, pomocná energetická jednotka, systém ochrany proti ledu a podvozek s ližinami. Samozřejmostí je také výkonné topení (využívající technologie z kosmických lodí).
Ruská aktivita v Arktidě je v porovnání s ostatními zainteresovanými státy velmi vysoká. I přestože jde pouze o budování kapacit, vysocí představitelné Pentagonu si tyto aktivity interpretují jako agresivní. To představuje dilema zejména pro současnou americkou administrativu Donalda Trumpa, který by s Moskvou raději spolupracoval.
Zdroj: Reuters
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
