Ten zvuk z dálky zní, jako když se trhá papír. Foneticky se to nejčastěji přepisuje takhle: Brrrt! Brrrt!
Pokud to slyší ozbrojenci na bojišti, můžou mluvit o štěstí - znamená to, že je palba z těžkého rotačního kanonu letounu A-10, vyvinutého jako kladivo na sovětské tanky, nezasáhla. Kanón o ráži 30 milimetrů chrlí střelivo těžko představitelnou kadencí čtyř tisíc ran za minutu.
Právě letadla A-10 provedla v listopadu 2015 dva nálety zaměřené na zničení obchodu Islámského státu s ropou. Východní Sýrií se rozlehlo brrrt, brrrt - a džihádisté byli o 350 cisteren chudší. Magazínu Foreign Policy Američané nyní potvrdili, že při těchto útocích použili munici z ochuzeného uranu.
Což, jen pro pořádek, není žádný jaderný útok, jak se lze dočíst na různých alternativních webech. Uran má vysokou hustotu - a tak se hodí jak na munici, které dodává průraznost, tak na pancéřování. A může to znít paradoxně, ale i jako stínění proti radiaci.
Na džihádisty ochuzený uran netřeba, tvrdili Američané
První potvrzený americký útok municí z ochuzeného uranu od irácké války v roce 2003 přesto stojí za pozornost.
„Americká a koaliční letadla nepoužila a nepoužijí munici z ochuzeného uranu v Iráku a Sýrii,“ tvrdil koaliční mluvčí John Moore v březnu 2015. I podle Pentagonu nebylo na neobrněné cíle džihádistů těchto obzvlášť průrazných střel potřeba. Nyní ale hájí Američané volbu uranové munice proti cisternám tím, že přece jen znamenala „vyšší pravděpodobnost zničení cílů“.
Ochuzený uran
|
Podle Foreign Policy vypálili Američané při dvou náletech na cisterny džihádistů 6 320 střel, z toho 5 265 z ochuzeného uranu. Je možné, že vozidla řídili civilisté, tedy „živé štíty“ IS. Zmíněné množství odpovídá necelému šestinásobku munice typicky nesené jedním letounem A-10.
Ochuzený uran má na Blízkém východě notně špatnou pověst.
V Iráku v roce 2003 vypálili Američané milion těchto střel, mnohé z nich v obydlených oblastech a proti neobrněným cílům. Mimochodem, nebylo to právě v souladu s vlastními americkými instrukcemi použití této munice. Iráčané od té doby přisuzují zdravotní defekty narozených dětí právě ochuzenému uranu.
Obecně respektované studie o přesném vlivu tohoto kovu na lidský organismus scházejí. Šlo by je snad udělat právě v Iráku, ale brání tomu nestabilita země. Má se za to, že kromě sporných účinků záření může velkou roli hrát i chemická toxicita prvku.
Kritici jako hlavní riziko označují vdechnutí malých částic v kontaminovaných místech, kde byla munice použita, často zplodin hoření po zásahu. Do kontaktu s toxickým kovem mohou ve válečných zónách přijít také sběrači kovů či lidé na vrakovištích.
