Kometa, v jejímž názvu jsou hned tři jména, ukazuje, jak je někdy těžké objevit vesmírný objekt.
Vůbec první pozorování tohoto tělesa se podařilo v roce 1858 astronomovi Horaci P. Tuttleovi. Učinil však jen několik pozorování, a tak se mu bohužel nepodařilo určit její dráhu dostatečně přesně a kometa se na desítky let ztratila.
Nalézt se ji podařilo až v roce 1907 Micheli Giacobinimu. Ten ji ale považoval za novou kometu. Kvůli horším podmínkám se mu ji ale podařilo sledovat jen asi dva týdny. Pak se znovu ztratila.
Sledování komety 41P Mapka pro vyhledání komety 41P Od poloviny března je kometa při pozorování ze střední Evropy cirkumpolární, tedy viditelná celou noc a prolétá souhvězdími, která v pozdějších hodinách stoupají vysoko do nadhlavníku. Momentálně se pohybuje souhvězdím Velké medvědice (asterismem Velkého vozu), od počátku dubna poletí souhvězdím Draka a na konci dubna vstoupí do souhvězdí Herkula. Dne 13. dubna projde kometa přísluním a poté začne pozvolna slábnout. Koncem dubna by měla mít jasnost okolo 7. magnitudy a nejlépe vidět bude už spíše v ranních hodinách, kdy bude opět na obloze v nadhlavníku. V květnu bude stále v dosahu větších triedrů, ale už bude pozvolna slábnout. Zdroj: Astronomický ústav AV ČR |
„Na svůj další opětovný objev musela čekat dalších 44 let, tedy až do roku 1951, kdy byla zaznamenána československým astronomem a pozdějším slovenským profesorem astronomie Ľuborem Kresákem z observatoře na Skalnatém Plese,“ popisuje poslední fázi nalezení objektu ve zprávě Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR. Právě Kresák dokázal spojit oba předchozí objevy a vypočítat její dráhu.
Blikající kometa
Kometa oběhne kolem slunce každých 5,4 roku. V tomto roce má nejpříznivější návrat za posledních 200 let.
„Kometa je známá svou nepředvídatelnou aktivitou na povrchu jejího 1,4 km velkého jádra, které při náporu energie slunečního větru skokově uvolňuje velké množství materiálu, a to je doprovázeno výraznými zjasněními komety na obloze. O příjemné překvapení se proto postarala například v roce 1973, když došlo ke dvěma nečekaným zjasněním až o 10 magnitud (kometa zjasnila zhruba desetitisíckrát) a dosáhla viditelnosti pouhým okem,“ popisuje pro pozorovatele zajímavé chování objektu Suchan.
Pokud budete chtít kometu 41P/Tuttle-Giacobini-Kresák pozorovat, bude vám podle astronomů stačit jakýkoliv dalekohled s malým zvětšením, a tím pádem velkým zorným polem.
