V dnešním článku se ještě jedou vrátíme k následkům dopadu meteoritu na konci křídy do Mexického zálivu, kterému jsme se v poslední době už několikrát věnovali (třeba v „rekonstrukci“ posledního dne dinosaurů). Důvod je prostý: v posledních měsících bylo k tomuto tématu publikováno množství nových článků a odborných statí.
Velká část z nich je založena na údajích a vzorcích získaných v minulém roce během prvního vrtu přímo do centra kráteru. A navíc se podařilo nemožné a po desetiletích žádostí a vyjednávání byly konečně odtajněny strategické geofyzikální údaje z těžby nerostných surovin v této oblasti, které prováděla mexická státní naftařská společnost Pemex.
Snímky severozápadní části Yucatánského poloostrova s dobře patrným kruhovým okrajem nyní již hluboko pohřbeného impaktního kráteru Chicxulub. Na pevnině se v současnosti nachází necelá polovina jeho někdejší rozlohy, průměr celé struktury činí asi 180 až 200 kilometrů.
Díky novým údajům tak máme nyní lepší představu o tom, jak významně dopad přeměnil nejbližší okolí v oblasti budoucího Mexického zálivu, který byl před 66 miliony let součástí větší vodní plochy, tzv. Proto-Karibiku. Zaplňuje se tím jedno bílé místo ve výzkumu této události: od roku 1980 se podařilo získat četné údaje o přibližném množství impaktního materiálu usazeného ze vzdálených lokalit po celém světě včetně Nového Zélandu, severní Afriky nebo západní Evropy, ale údaje ze samotné oblasti dopadu a jeho nejbližšího okolí dosud chyběly. Změnilo se to až v loňském roce, kdy vyšla práce trojice autorů v periodiku Journal of Geophysical Research: Solid Earth. Jaké nové poznatky jsme tedy o této události získali?
Začněme rovnou ohromujícími čísly – při dopadu se v jeho bezprostřední blízkosti „přemístilo“ asi 200 tisíc kubických kilometrů horniny. Původní podoba dna budoucího zálivu se zcela změnila a celou oblast budoucího Yucatánu i Karibiku pokryla desítky až stovky metrů silná vrstva rozbité horniny.
Podle geologa Jasona Sanforda, jednoho z autorů studie, k tomu došlo z geologického hlediska prakticky okamžitě, v průběhu dní až několika málo týdnů. K těmto zjištěním došli autoři studie pečlivým výzkumem dat ze 408 vrtných jader, které poskytly vzorky z hloubky až 10 kilometrů, a také údajů ze seismického průzkumu (tj.měření odrazu vln nějakého zdroje na povrchu - může jím být i malý výbuch, pozn.red.).
Díky němu získali vědci ještě lepší představu o trojrozměrném uspořádání uloženin hluboko pod povrchem zálivu. Stěžejní v tomto ohledu byla právě analýza dat z komerčních vrtů, které se ještě donedávna držely v tajnosti. Díky diplomatickému umění týmu z Univerzity v Texasu byly za jistých podmínek uvolněny a geofyzik Sean Gulick ze stejné instituce se mohl i se svými kolegy pustit do práce. Získal tak lepší představu o mocnosti, objemu a povaze hraničních vrstev hluboko pod povrchem, a to až do hloubky kolem 15 kilometrů. Tak hluboko se zatím nikdo nedostal, a to platí i pro osobnosti typu Davida A. Kringa, který se výzkumem Chicxulubu zabývá již od počátku 90. let.
Suchá drobnostDodejme bokem jeden drobný střípek z předběžných výsledků stále probíhajícího výzkumu vrtných jader v Brémách: Podle tamních vědců je pravděpodobné, že místo dopadu asteroidu bylo před 66 miliony let ve skutečnosti souší, a nikoliv mělkým šelfovým mořem, jak se dosud předpokládalo. |
Rozsah katastrofy byl samozřejmě znám již dříve, ale nyní se představa ještě více upřesnila. Víme například, že transport materiálu po dopadu svým rozsahem naprosto zastínil i druhou největší známou událost podobného druhu (okamžité uložení horninového materiálu), kterou je tzv. Nuuanuský bahnotok (či lavina) na Havaji, a to o celé dva řády. Přesně podle očekávání je materiál v impaktní vrstvě dál od místa dopadu složen zejména z jemnozrnného materiálu, zatímco v oblasti zálivu sestává vrstva z písku, štěrku i větších kusů horniny v mocnosti mnoha desítek metrů.
Ukazuje se, že zemětřesení a vzniklé tsunami měly takovou intenzitu, že do prostoru budoucího zálivu přenesly materiál z velmi vzdálených oblastí, například dnešního Texasu nebo Floridy. Proto je podle Gulicka ona impaktní vrstva silná desítky nebo až stovky metrů – obsahuje materiál přinesený činností gravitace (uvolněná hornina při zemětřeseních, spad vyvrženého materiálu) i vodou (masivní tsunami). Vědci shrnují závěr své studie konstatováním, že bylo vždy obtížné představit si tak energické události, jako je zemětřesení, sopečná exploze nebo silná jaderná exploze. V případě dopadu planetky Chicxulub to byl však neustálý boj s tím mít dostatečně otevřenou mysl i pro ty nejdivočejší představy z hlediska celkového množství sedimentu, působící energie a rychlosti, s jakými se při této události musí pracovat.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Článek byl převzat z Dinosaurusblogu Vladimíra Sochy, a byl redakčně upraven. Originál najdete zde.
