Co vlastně lidi vede k tomu, aby se stali teroristy? Pokud pomineme internetové a hospodské debaty, rozhodně v téhle otázce není příliš jasno. Není těžké vymyslet celou řadu možných důvodů a příčin, a některé z nich nejspíše budou i pravdivé. Prokázat, že to tak je, je výrazně pracnější a obtížnější. Odborníci tak spíše tuší, co žádnou roli nehraje – či přesněji, o kterých faktorech jim dostupné údaje a jejich analýza říkají, že by roli neměly hrát. Třeba chudoba.
Teze, že chudoba nezvyšuje pravděpodobnost příklonu k terorismu, je vlivná hypotéza, kterou podporuje několik dobře známých prací. Jedna z nich nese i českou stopu: myslíme tím práci Jitky Malečkové, dnes na pražském CERGE-EI, a známého amerického ekonoma Alana Kruegera z roku 2003 (dostupná v PDF formátu). Práce, na kterou Alan Krueger později navázal vlivnou knihou „What makes a terrorist?“ (volně „Jak se rodí terorista?“), se věnuje především terorismu na Středním východě, konkrétně v izraelsko-palestinském konfliktu. Analyzuje například z biografické údaje o palestinských – a také izraelských – teroristech a stručně řečeno dospívá k závěru, že neexistuje zjevná souvislost mezi chudobou a terorismem, ba naopak v některých případech by mohla být závislost opačná (tedy že teroristé jsou spíše z bohatšího prostředí).
To je zajímavá a provokativní myšlenka a především Krueger ji velmi obratně a pečlivě ilustroval. Což ovšem neznamená, že je pravdivá. Vědecké hypotézy platí jen do chvíle, než jsou vyvráceny, a tato není výjimkou. Do starého železa by se ji rád pokusil dostat například norský odborník na bezpečnost Thomas Hegghammer, který působí v armádním ústavu FFI v Kjelleru kousek od Osla (jeho teze najdete nejlépe shrnuté v tomto PDF, které je záznamem jeho keynote z bezpečností konference z listopadu 2016).
Evropa je jiná
Hegghammer v podstatě říká, že nelze přenášet zjištění ze Středního východu do Evropy, jak se to někdy dělá. To si uvědomovali i Malečková a Krueger, kteří před zjednodušeným přenosem poznatků v práci varovali. Ale hledání paralel lidský mozek láká a navíc i v Evropě se našly případy, které jejich tezi o „nesouvislosti“ chudoby a terorismu na pohled podporovaly.
Připomeňme například „spiknutí lékařů“ z roku 2007, kdy byly odhalena buňka složená z velké části právě z lékařů. I výzkum založený na práci francouzské socioložky a antropoložky Dounii Bouzarové říká, že ve skupině mladých „džihádistů“, se kterou během své práce přišla do styku, byly zhruba dvě třetiny ze středostavovských rodin (její statistiky jsou dostupné online odsud). Hegghammer také připomíná, že některé průzkumy v západních zemích ukázaly, že mezi respondenty s vyšším vzděláním se našlo více těch, kdo schvalovali terorismus.
O čtvrtích Molenbeek a Schaerbeek se v Bruselu hovoří jako o no-go zónách. Tedy místech, kterým je lepší se vyhnout.
To všechno jsou samozřejmě jen nepřímé důkazy, ale je jich vícero a ukazují stejným směrem. Hegghammer si přesto myslí, že jde o zkreslení. Například průzkumy veřejného mínění mohou poskytnout zajímavé údaje, ale odpovědi v nich nikoho prakticky nic nestojí: proč se v nich nevyjádřit radikálně, když se ve skutečnosti nemusíte k teroristům přidat, a nehrozí vám tedy žádné reálné riziko?
K samotné Dounii Bouzarové je pak nutné dodat, že provozuje soukromou nadaci na pomoc rodičům, kteří se báli možné radikalizace svých potomků (a přitom se snažila zjistit, proč se radikalizovali a co s tím). Takovou pomoc nejspíše vyhledají lidé, kteří takovou nadaci vůbec začnou hledat a mají v nadace a další podobné instituce důvěru – a to je hodně statisticky „nestandardní“ skupina. Bývají to lidé, kteří s mírnou nadsázkou mají čas starat se o víc, než jen o to, aby jejich děti měly co jíst a co na sebe.
Dost bohatí na politiku, příliš chudí na strach
Heggahammerovi se z těchto a ještě dalších důvodů hypotéza, že by teroristé byli „bohatší“, příliš nezdá. Více se mu zamlouvá teze politologa Alexandra Lee z Univerzity of Rochester (konkrétně jde o tento článek (PDF), který vyšel v časopise World Politics v roce 2011).
Lee v něm popsal model, podle kterého se k násilí ve jménu politiky nejspíše uchýlí lidé ze skupiny, jež je ekonomicky omezena shora i zdola. Příliš chudí lidé nemají na politiku čas – a tedy není ani příliš pravděpodobné, že by za nějakou myšlenku chtěli bojovat se zbraní v ruce. Na druhou stranu lidé, kteří mají příliš mnoho co ztratit, budou váhat, než se pustí do nějakého riskantního dobrodružství. Tyto hranice samozřejmě nejsou zcela ostré (viz příklad Usámy bin Ládina), ale podle Leeho by většina teroristů měla pocházet z „nejchudší části politicky aktivní třídy“.
Hranice, pod kterou je člověk „příliš chudý na politiku“, je samozřejmě v různých částech světa různá. V chudých zemích pod ní může spadat velká část či možná až většina populace, v bohatých zemích Západu jen pár procent obyvatelstva.
Celkem dobře by tedy odpovídala i zjištěním Jitky Malečkové a Alana Kruegera: na Středním východě by mělo být mezi teroristy více lidí ze střední třídy než v západní Evropě. A také odpovídá historickým zkušenostem z Evropy, kde hnutí jako IRA obvykle rekrutovala své příznivce právě z nižších příjmových skupin. Hegghammer se tedy rozhodl hypotézu co nejlépe ověřit na základě dostupných údajů o dnešní vlně islamistických evropských teroristů.
Evropská šeď
Ihned řekněme, že jeho data nejsou zrovna dokonalá – a to ještě říkáme poměrně mírně. Velká a přehledná databáze evropských teroristů či „zahraničních bojovníků“, kteří chtěli odejít třeba za ISIS, neexistuje. Norský výzkumník tedy čerpal z celé řady menších studií, které jsou obvykle zaměřené na jeden konkrétní stát. Nevýhoda je v tom, že tyto studie nemají jednotnou metodiku; některé například vůbec nesledovaly důležité socioekonomické ukazatele (dosažené vzdělání, příjem atp.), jiné sledovaly jen některé atp. O statistické stránce studie lze tedy dlouze debatovat, a je stále otevřenou otázkou, zda Hegghammer udělal skutečně vše, jak nejlépe mohl. To ale v tomto textu nevyřešíme, tak přejděme k výsledkům – s jasně uvedenou výhradou, že je není možné brát jako pravdu tesanou do kamene, což platí samozřejmě i o jiných vědeckých pracech.
Výsledky vypadají na pohled celkem průkazně: v 19 z celkem 27 vybraných studií byli teroristé a džihádisté méně vzdělaní, méně ekonomicky úspěšní, častěji trestaní či nějakým jinými způsobem evidentně méně úspěšní než populační průměr.
Tři ze strůjců útoku na bruselské letiště v březnu 2016 na záběru bezpečnostní kamery před útokem. Zleva Zaventem Najim Laachraoui, uprostřed Brahim el-Bakraoui a vpravo Mohamed Abrini.
Vezměme si příklad z největší ze studií, které Hegghammer analyzoval (je z roku 2011 a jejím autorem je Edwin Bakker, PDF dostupné zde). Zahrnovala údaje o 336 evropských teroristech, ale údaje důležité pro Hegghammera byly dostupné jen u některých z nich. Z 93 lidí, u kterých je to uvedeno, patřilo 56 % do nižší třídy, 39 % do střední a 5 % do vyšší. Zhruba pětina z celkového počtu osob ve studii také měla nějaký záznam v trestním rejstříku. Bakker v práci také píše, že „relativní zastoupení nekvalifikovaných manuálních pracovníků a nezaměstnaných ve vzorku je ve srovnání s národními průměry velmi vysoké.“
Hegghammer také připomíná zprávu německých úřadů o bojovnících, kteří ze země odešli či se pokusili odejít do Sýrie. (PDF v němčině dostupné zde. Hegghammer pracoval se zprávou z roku 2015, novější vydání s daty za rok 2016 je dostupná odsud, pozn. red.) Z 232 osob, u kterých je uvedené dosažené vzdělání, jich jen 12 % začalo chodit na vysokou školu (a jen 1,6 % ji dokončilo, ale to je trochu zkreslující údaj, protože šlo většinou o muže ve studijním věku). Třetina ze všech měla nějaký záznam v trestním rejstříku. Stejně neutěšený obrázek nabízejí i další studie ze severských zemí či zemí Beneluxu.
Dodejme, že v Hegghammerově práci je zahrnuto také několik studií, ve kterých se „vzorek“ nezdá být nijak socioekonomicky podprůměrný. Může to být náhoda, ale také specifikum nějaké určité země (jak by nasvědčovala některá data z Velké Británie), a možná to také může být důkaz změn v islamistickém hnutí v Evropě. Hegghammer totiž upozorňuje, že „vzorky“ z první dekády 21. století si vedou v průměru lépe než ty z druhé dekády. Snadno to může být důsledek „proletarizace“ hnutí. Nebo také důsledek toho, že v první skupině studií jde především o strůjce teroristických útoků v Evropě, zatímco v posledních letech většinu případů tvořili džihádisté odcházející z Evropy – to mohou být prostě různé typy lidí. Tohle je jedna z mnoha otázek, na které by mohl odpovědět jedině další výzkum, respektive lepší údaje.
Ale je to příčina?
Pokud je hypotéza pravdivá a evropští teroristé jsou většinou „loseři“, není vůbec jisté, že se stanou teroristy právě proto, že se jim v životě nedaří. Může to být prostě náhodná souvislost daná třeba tím, že evropští muslimové jsou na tom v průměru socioekonomicky hůře. Protože jde o většinou o relativně nedávné přistěhovalce, není to vlastně až tak neobvyklé, začíná se z toho ovšem stávat vleklý problém. Přitom není jisté, že to tak musí být: v USA – kde samozřejmě imigrace probíhala jinak - tvoří například muslimové 3,3 % populace, ale 10 % lékařů. Jsou druhou nejvzdělanější skupinou po Židech a je mezi nimi stejné procento bohatých, jako je americký průměr, alespoň podle údajů z této analýzy Pew Research Center (PDF).
Mladík si balí jointa v autě zaparkovaném v jedné z ulic čtvrti Molenbeek.
Ale to odbočujeme od tématu, tak se k němu vraťme: Hegghammer neříká – a byl by to také na základě jeho údajů nesmysl – že teroristé se stanou teroristy právě proto, že jsou chudí. To zní velmi nepravděpodobně, ale s chudobou může být spojená celá řada faktorů, které roli hrát mohou. Vliv mohou mít i takové drobnosti, jako že nezaměstnaní (či uvěznění) mají více času na návštěvu radikální skupinky, kázání radikálního imáma či nechat se zlákat online propagandou.
Norský odborník jen navrhuje zkoumat vážně hypotézu, zda přece jen chudoba a další socioekonomické faktory s příklonem k terorismu nesouvisí více, než se podle jeho názoru v odborné obci stalo zvykem. Je to snad až trochu nespravedlivé, protože Krueger a Malečková ve své práci výslovně píší, že zkoumání souvislosti mezi chudobou a terorismem považují za slibné pole pro další výzkum. Jak jsme ale viděli, dobrých podkladů je zatím málo – a to určitě není dobře. Na dobře podložené odpovědi bylo včera pozdě.
