Špionáž je rizikové zaměstnání, s tím všichni zúčastnění počítají. Jak jsme se před pár dny dozvěděli, nedávno se o tom přesvědčili i čeští špioni. Ruská špionáž před zhruba dvěma lety odhalila dva české vyzvědače z Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI). Není to poprvé ani naposled. Zrovna tak naše Bezpečnostní informační služba (BIS) pátrá po špionech z Ruska, Číny a některých dalších zemí, přičemž je občas odhalí.
USA pod dohledem NKVD a KGB. I dnešní ruská vnější rozvědka se činí |
Ze zprávy vyplývá, že oba odhalení špioni se museli vrátit do Česka. To znamená, že působili v Moskvě nebo v Petrohradě chráněni diplomatickými pasy. Nebyli to tedy agenti získaní mezi ruským obyvatelstvem.
Všechny zpravodajské služby zemí NATO vysílají své zpravodajské důstojníky do Ruska, Číny a některých dalších nedemokratických zemí pod diplomatickým krytím. Tím je chrání před případným zatčením, obvykle jsou vyhoštěni. Stává se, že kontrašpionáž se rozhodne tyto zpravodajce okamžitě nezadržet, ale sledovat je, aby se podařilo najít jejich agenty z místních lidí.
Také tento nucený odchod bývá různý. Někdy proběhne tiše, jindy – pokud je pro to výhodná mezinárodní situace – se objevuje na prvních stránkách novin jako velká aféra.
Místní vyzvědači končili špatně
Za komunistického režimu rozeznávaly západní kontrašpionáže špiony ze zemí Varšavské smlouvy jednoduše podle jejich pohybu. Profesionální diplomaté zůstávali na ambasádách, protože neměli dost peněz na kavárny, restaurace a kina.
Zpravodajci s diplomatickým pasem chodili do parlamentu, na různé konference, zvali politiky, vědce a podnikatele na skleničku i oběd. Bylo to jasné. Ovšem podle sovětské zpravodajské doktríny, kterou museli vyzvědači z východního bloku dodržovat, to měnit nesměli.
Vraždy špionů. Není umění zabít, ale musí to vypadat jako sebevražda |
Samozřejmě existuje kategorie vyzvědačů z řad místních lidí. Ti se nemohou ohánět diplomatickým pasem. Když na ně kontrašpionáž přijde, putují k soudu. V Sovětském svazu bylo zvykem, že když odhalili západní vyzvědače z řad důstojníků svých tajných služeb, špičkové vědce a manažery, tak je popravili výstřelem do týla. Našly se však i výjimky. Rusko dnes tyto zrádce neposílá na smrt, ale schovává si je k případné výměně se západními státy za své chycené špiony bez diplomatické ochrany.
Jak mohla přijít ruská kontrašpionáž na dva české zpravodajce na ambasádě? Opět na sebe mohli upozornit nějakým nezvyklým chováním, schůzkami s podezřelými Rusy, vyplynulo to z odposlechu telefonů velvyslanectví, případně z výpovědi zatčených agentů z řad místních občanů. Možností je mnoho.
Odposlech všemi prostředky
Odposlech telefonů z ambasády je to nejmenší, s čím musí všichni diplomaté a nediplomaté počítat. Kromě toho mohou mít ve svých služebních místnostech a bytech nasazen i další odposlech.
Po druhé světové válce věnovali sovětští pionýři americkému velvyslanci obrovskou rytinu státního znaku USA a ten si ji pověsil ve své pracovně. Teprve po letech se přišlo na to, že tam byla štěnice, která přenášela všechny hovory.
Dnes se někdy používá i dálkový odposlech, který na vzdálenost několika stovek metrů zachycuje speciální aparatur chvění oken, které umí „přepsat“ do obyčejné řeči. Proti tomu existuje obrana spočívající v zabudování speciálních fólií uvnitř oken, která tomuto chvění zabraňuje.
FBI před léty znepokojilo, že washingtonská radnice souhlasila, aby nová budova sovětské/ruské ambasády vyrostla na nejvyšším pahorku města. Jsou odtud na dohled mnohé vládní úřady. Nezbylo nic jiného, než v nich u oken směřujících k tomuto velvyslanectví instalovat bezpečnostní fólie.
Americkým špionům se zase v osmdesátých letech podařili unikátní kousky. Zjistili, kde je za Moskvou uzel spojující telefony všech vládních úřadů a sekretariátu komunistické strany. Nakonec tam instalovali odposlech. Další odposlech zamontovali za pomoci důstojníka KGB v telefonním uzlu pod Kremlem. Tohoto důstojníka potom i s rodinou propašovali přes Finsko do USA.
Noční instalatéři přepadali ambasády
Československé komunistické tajné služby se pokoušely instalovat odposlechové štěnice na západních zastupitelských úřadech v noci. Američané a Izraelci měli tak dokonalé zabezpečení, že k nim nepronikly. Ovšem všichni českoslovenští občané, kteří tam na různých služebních místech pracovali, museli všechny své poznatky předávat StB.
I Rusko má na ambasádě a na konzulátech v České republice velké množství špionů. Lidí s diplomatickým pasem je tam mnohonásobně víc, než u států obdobné velikosti. Naproti tomu české velvyslanectví v Moskvě není početně nijak velké, ale několik málo důstojníků zpravodajské služby se tam vejde.
Výměna informací mezi spojenci
Státy, které udržují spojenecké svazky, posílají na ambasády zpravodajce, kteří se ohlásí u místních tajných služeb a spolupracují s nimi na řešení společných případů. Takže ÚZSI má zpravidla jednoho člověka ve Washingtonu a CIA jednoho v Praze. Podle stejného principu probíhají styky s Velkou Británií, Francií, Německem a dalšími členskými zeměmi NATO.
V minulosti bylo několikrát zveřejněno, že BIS dostala upozornění od spřátelené služby na vyzvědače z Ruska či z jiných zemí. ÚZSI zase informuje o svých poznatcích kolegy v zemích NATO.
