Fantastické obzory budoucích věků předpovídané romány Verneovými a Wellsovými otevírají se při interviewu otce fonografu a elektrické žárovky. Slova Tomáše Alvy Edisona, zavítavšího na své cestě Evropou i do Prahy, jeho prorocká slova o budoucnosti, sny o budoucnosti, zdají se nám pythickými předpověďmi.
Text byl původně digitalizován pro server Bejvávalo.cz, kde najdete i další historické články z různých oborů. |
Milý pán klidných pohybů, dosud mužný ve svém věku 64 let, muž, jehož vynálezy se čítají na sta, s rozmilým úsměvem odpovídá na naše dotazy, podotýkaje ihned, že se dobře pamatuje na dávnou dobu, kdy sám byl novinářským zpravodajem.
Myslím, že se čtenářům „Epochy“ zavděčím, budu-li jim moci sdělit, jaký úsudek o budoucích vynálezích má tento „král vynálezců“, a co nám o nich prorokuje.
Naprostým Edisonovým přesvědčením je vítězství elektřiny nad parou, jak ve průmyslu, tak i v dopravnictví. Toto své přesvědčení vyjadřuje následovně: „Parní lokomotiva je v posledním tažení a brzy vydechne svůj poslední dech. Ani generace nepřejde, kdy děti velkých národů uslyší mluvit o ní ve škole jako o věci minulosti. Té doby bude se skrývat jen v krajinách odlehlých a suchých. Všude, kde bude dost vody, vyrobí vodní motory dost elektřiny, aby poháněla veškeré železnice.“
„Ocel, která již vytlačila dřevo z nadvlády ve stavbě lodí a domů, rozšíří svůj výboj do dáli a stane se výhradným domácím a obvyklým kovem, který bude užíván jak na vazby knih, tak na výrobu nábytku. Stále stoupající ceny kůže i dřeva přivodí tuto změnu.“
„Veškerý nábytek“, tvrdí T. A. Edison, „bude brzy vyráběn z oceli. Výrobní cena ocelového nábytku jest asi pětina výrobní ceny nábytku dřevěného, a mimo to je ocelový nábytek lehčí, neboť je zhotoven z tenkých desek. Ostatně jest i krásného vzhledu, neboť leštěná ocel je velmi příjemná oku, a lze též na ní lakováním a leštěním snadno dosíci imitací různých dřev. Děti příští generace budou ukládati svou malou osůbku do ocelových křesel, a na ocelových stolech budou jisti svou polévku. Nebudou znáti dřevěný nábytek.“
S bohem, cihelny! „Za 30 let budou veškeré budovy staveny z vyztuženého betonu, od nejkrásnějších paláců až po nejvyšší obrovské domy. Konečně poznají civilisovaní lidé, jak byli pošetilí, že po století užívali při stavbě svých útulků a svých pomníků dřeva, poskytujíce tak báječné stravy ohni, který v jediných Spojených Státech stojí ročně ohromnou sumu 2500 mil. K (tj. Rakousko-uherských korun, což byla oficiální měna Rakouska-Uherska do roku 1892. Je však poněkud pochybné, že by Thomas Edison přepočítával částku na koruny , pozn.red.). Domy z vyztuženého betonu budou věčné a přetrvají a budou vzdorovat jak ohni, tak i zemětřesení.“
Thomas Alva Edison v laboratoři
Zde mi dovolí čtenář poznámka, abych doložil, že obě tyto předpovědi vešly současně v uskutečnění. Odvážní architekti z Brooklynu a Cincinnati se pustili do stavby dvou čtrnáctiposchoďových domů z vyztuženého betonu; a velký jeden nábytkový závod newyorský zavádí do prodeje kancelářský nábytek (psací stoly, židle, skříně) vyráběné výhradně z ocele.
Ač Edison plně věří v úspěch aviatiky, přec se zdá příliš přísným oproti nynějším typům aeroplanů, které, pokud on prorokuje, nebudou míti života delšího než několik let. Budou pak nahraženy typem úplně odlišným, mohoucím se „odlepit“ od země úplně svisle do výše, aby ihned mohly počíti svůj let žádoucím směrem. Edison vytýká konstruktérům aeroplanů, že prve nestudovali let prostého čmeláka, který je podle jeho názoru tou pravou okřídlenou bytostí, která jim měla sloužit za model.
Zmiňme se také o jiné předpovědi týkající se podmořských člunů, které se dík novému systému elektrických batterii stanou zbraní tak obávanou, že „různé vlády upustí od budování bezmocných námořních obrněnců“.
Ale teď pozor! Ted přijde to nejlepší pro milovníky „sensace“. Co říkáte náhradě papírové knihy knihou kovovou. Edison tvrdí, že tato bibliografická revoluce nedá na sebe čekat do příštího století, ale že je již nedaleko.
„Proč myslíte, že je to nemožné?“ tázal se Edison. „Nikl absorbuje tiskařskou čerň právě tak dobře jako papír. Niklový list silný tisícinu milimetru je velmi příhodný, pevnější a ohebnější než obyčejný papír užívaný na tisk knih. Niklová kniha silná 5 cm bude obsahovat 40 000 listů a nebude vážit víc než 460 g. Nu, a já vám mohu dodat 460 g niklových lístků za jeden a čtvrt dolaru (6,20 K).“
Mladý Thomas Alva Edison
Další detaily dokazují, že věk nezničitelných niklových knih není tak daleký jako se nám zdá. Příhodným elektrickým pochodem získal již Edison z niklového roztoku tyto listy kovového papíru, a na žertovnou otázku, zda by mohl vyplnit objednávku toho druhu, odpovídá vážně: „Ano. Mohl bych ihned dodat niklový list široký 2 m a dlouhý 1 600 m.“
Když byl pak ukázal, že všechny velké vynálezy průmyslové nejsou starší než jedno století, a že se celkem teprv asi sto let cvičí člověk užívat svého mozku zatím co se dříve spokojoval prací svých rukou, ukazuje Edison, že vše nebo téměř vše v oboru přenášení myšlenky nebo slova zbývá vykonat. Nejdokonalejší telefony nejsou než hračkou dětí, a jich účinkování závisí velice na naší fantasii. Důkazem toho je, že nám není snadno hovořit telefonicky nežli s osobami, jichž hlas je nám obvyklý, a o známých věcech. Když pronese druhý jméno třetího, jsme nuceni prosit o opakování.
Podle Edison-a bude dříve nebo později objevena nová síla, která vytlačí telegraf, telefon a „bezdrátovou“, která dovolí „využit éthérové vlny praktičtějším způsobem.“ Příroda má v zásobě celý arsenál sil nám neznámých, jichž existence, kterou sotva počínáme tušit, bude nám postupně odhalena, a to spíš náhodně než bádáním učenců. Zde se Edison zmiňuje a dokládá případ radia, „toho zázračného kovu, o němž nevíme téměř nic, není-li to podivuhodná vlastnost transformovat prostý kov v drahocenný“. A ihned přechází k předpovědi téměř fantastického rázu:
„Cena zlata, na něž je naše civilisace tak pyšná, nebude možná žiti déle než několik let, a přibližuje se doba, kdy zlaté mříže a kusy zlata budou v noci na ulicích našich měst bezpečny jako jsou nyní železné a ocelové. Neboť kráčíme rychle vstříc transmutaci (přeměně) kovů, k výrobě zlata. Objev může být učiněn zítra“.
Ovšem není příčiny, proč by objev tento nebyl učiněn spíše zítra než za sto let, neboť výroba zlata není než otázkou kombinace a zacházení s hmotou. Hmota je jediná. Zlato a stříbro se liší pouze tím, že hmota byla kombinována za různých poměrů a zacházeno různě s každou ze složek. Nebude-li radium schopno tohoto industrielního zázraku, bude nalezen jiný prvek. „Nic z toho, co je pravděpodobným, není nemožné, a pravděpodobným je, že odkryjeme prostředek dělati zlato.“
A ihned žertovně připojuje, zda nebude nyní nebezpečnou poznámka na jistých účtech, že nutno platit ve zlatě, neboť podaří-li se vyrobit tunu zlata za 25 dolarů (125 K), pak vlastně přejde vlastnictví z rukou věřitelů do rukou dlužníků.
Jak Edison popravil slonaV roce 1903 se nejslavnější vynálezce moderních dějin, Thomas Alva Edison, propůjčil k popravě slona elektrickým proudem. A jen kvůli marketingu.  |
Na konec jsem si nechal nejpitoresknější předpověď Edisonovu. Věří, že Jacquardovo řemeslo,*) na které pohlíží jako na mechanický zázrak posledních sto let, bude brzo uvedeno do nejrůznějších odvětví průmyslu. Za nedlouho budeme míti stroj, do jehož ústí „bude se házet sukno, knoflíky, nitě atd., a který na druhém konci vydá úplné hotové obleky pěkně zaobalené.“
Sdílejme tedy zdravý optimismus velkého vynálezce, který zavedením levných domů, oděvu, všeobecného míru, vidí týčiti se na obzoru příštího století úplné potlačení chudoby.
*) Josef Marie Jacquard, francouzský mechanik narozený r. 1752 v Lyonu, vynálezce tkalcovských stavů mechanických, jednoho z nejlepších vynálezů mechanického průmyslu. Odtud název Jacquard-ovo řemeslo. (Joseph Marie Jacquard, o kterém článek hovoří, vyrobil v roce 1803 programovatelný tkalcovský stav, řízený děrnými štítky. Edison tedy správně předpokládal rozšíření programovatelných strojů a robotizace do dalších průmyslových oborů, poznámka redakce Bejvávalo.cz)
