Na webu Modern War Institute vyšel článek pojednávající o problému nasazení pěších praporů americké námořní pěchoty (USMC) proti obrněným jednotkám. Autor článku, poručík Walker Mills, doporučuje zvážit nasazení vysoce mobilních týmů s protitankovými raketovými komplety (PTRK). Stojí jistě za diskuzi, zda je koncept vhodný i pro Armádu ČR.
USMC se v minulých 30 letech mohla spoléhat na luxus absolutní vzdušné převahy, kterou ji zajišťovaly jak vlastní letecké jednotky, tak letecké síly námořnictva (US Navy) a letectva (USAF). S masovým šířením prostředků protivzdušné obrany (PVO), od z ramene odpalovaných protileteckých střel kategorie MANPADS (MAN-Portable Air-Defense Systems) až po výkonné systémy PVO středního a dlouhého dosahu, se však mariňáci nemohou již déle na podporu letectva spoléhat.
Bez letecké podpory však současné pěší prapory USMC (a ostatně ani výsadkové jednotky armády) nemají šanci přežít útok nepřátelských mechanizovaných, motorizovaných nebo obrněných jednotek. Mills varuje, že mariňáci na takový střet nejsou vyzbrojeni ani vybaveni. V možném boji s rovnocenným protivníkem přitom bude letecká podpora ta vojenská schopnost, o kterou mariňáci (potažmo všechny západní armády) přijdou jako první.
Mills v článku připomíná neslavnou korejskou bitvu u Osanu v roce 1950, kdy byly americké jednotky Task Force Smith o síle 400 pěšáků (s dělostřeleckou podporou) převálcovány severokorejskými jednotkami s tanky T-34. Americké jednotky nebyly na útok připravené, měly zastaralé protitankové zbraně a horší výcvik než severokorejští vojáci.
Podle Millse je bitva u Osanu v amerických ozbrojených silách synonymem pro vojenskou nepřipravenost. Autor navíc upozorňuje, že Task Force Smith hrály tehdy stejnou roli, jakou současné jednotky USMC ‒ roli rychle nasaditelných sil v případě mimořádných událostí.
Možní protivníci z Ruska a Číny mohou do boje nasadit tisíce tanků. V případě Ruska tankové jednotky tvoří jádro pozemních sil a jejich pěší jednotky podporuje tisíce pásových bojových vozidel pěchoty (BMP) a obrněných transportérů (BTR). Podle Millse jsou sice některé tanky obou zemí zastaralé, ale jiné se naopak plně vyrovnají mariňáckým tankům M1A1 Abrams.
„Musíme pochopit, že návrat ke konvenčním konfliktům nebo konfliktům vysoké intenzity nevyžaduje pouze vylepšení bojových sil ve smyslu kybernetiky, stealth a jiných špičkových schopností. Znamená to také, že naše pozemní jednotky budou čelit obrněným jednotkám,“ píše Mills.
Posilování schopností boje proti obrněným jednotkám se děje masově v celých Ozbrojených silách Spojených států. Například výsadkové jednotky americké armády (US Army) v příštím desetiletí získají lehké tanky MPF (Mobile Protected Firepower). 82. výsadková divize však již nyní zavedla ex-mariňácká kolová bojová vozidla LAV-25 (Light Armored Vehicle 25) o hmotnosti 25 tun, které lze vysadit na padácích. 82. divize zavedením LAV-25 po 20 letech reaktivovala svůj jediný obrněný prapor.
Video: Protitanková jednotka CAAT s vozidly Humvee. Zajímavé je, že součástí této jednotky CAAT jsou také v roce 2017 zavedené čtyřkolky Polaris MRZR D4, o kterých budeme mluvit dále v článku.
Současný pěší prapor USMC může do boje proti obrněným jednotkám nasadit pouze osm PTRK Javelin a stejný počet PTRK Saber (TOW). USMC postupně nahrazuje osm systémů Saber za čtyři Javeliny ‒ v praporu tak zůstane jeden PTRK Javelin na 70 mariňáků.
Mills soudí, že v praporu by mělo být alespoň 24 PTRK Javelin, šest kompletů pro každou rotu s tím, že v případě potřeby bude možně vždy dva komplety Javelin přiřadit do každé čety. Takový počet PTRK umožní provádět hromadné útoky a vypořádat se tak s aktivními systémy ochrany (APS) obrněných vozidel nepřítele.
Autor varuje, že mariňácké pancéřovky MK 153 SMAW (Shoulder-Launched Multipurpose Assault Weapon) mají dostřel jen několik stovek metrů, vyžadují přesné cílení a mají jen omezený účinek proti moderním obrněným vozidlům. USMC v příštích letech masově zavede pancéřovky Carl Gustav s tím, že každé družstvo (12 mariňáků) získá jednu pancéřovku. Mills však varuje, že nové pancéřovky problém boje s obrněnými jednotkami nevyřeší, a to především kvůli svému omezenému dostřelu. Ostatně i Javelin s dostřelem 2500 metrů se nemůže v účinném dostřelu rovnat s moderním tankem, který má schopnost vést palbu na vzdálenost 5000 metrů a více.
V pěších praporech USMC boj s obrněnými jednotkami řeší tankoborníci organizování v četách CAAT (Combined Anti-Armor Teams). CAAT je vybavená obrněnými vozidly Humvee, těžkými kulomety M2 ráže 12,7 mm, 40mm granátomety Mk19 a PTRK Javelin a Saber.
Video: Americká armáda i námořní pěchota nakupují tisíce pancéřovek Carl Gustaf.
Podle Millse je však technika a výzbroj jednotek CAAT zastaralá. Podvozek velkého a neohrabaného obrněného Humvee trpí pod přídavným pancířem a vozidlo se tak může často pohybovat pouze po silnici. Navíc pancíř Humvee neodolá silnější munici něž 7,62×39 mm, a už vůbec ne všudypřítomným RPG. Vozidla Humvee jsou také často méně pohyblivá a pomalejší než obrněná vozidla protivníků, které má lovit.
Stejně tak je sporné nasazení kulometů a granátometů, které mají svou palbou „uzemnit“ protivníka a poskytnout tankoborníkům CAAT čas a prostor pro použití PTRK Javelin a Saber. Je však jasné, že kulomety M2 a granátomety Mk19 mají jen minimální účinnost proti obrněným vozidlům protivníka.
„Když přidáme velkou hlasitost, tepelnou stopu a velikost, je zřejmé, že nosič zbraní [Humvee] v četách CAAT, i když vyzbrojený systémy Saber, je téměř v každém ohledu podřadný vozidlům, které má zničit. V kombinaci se zastaralou protitankovou doktrínou je výsledkem vzrůstající mezera ve schopnostech pěšího praporu námořní pěchoty,“ varuje Mills.
Autor dále varuje, že tři divize americké námořní pěchoty jsou podporovány pouze dvěma aktivními prapory tanků M1A1 Abrams a současná obojživelná vozidla AAV (Assault Amphibious Vehicle) nemají lepší pancéřování nebo výzbroj než pěchotní Humvee.
Mills proto doporučuje využít v roce 2017 zavedené terénní čtyřkolky UTV (Utility Task Vehicles), což je mariňácké označení pro terénní buginy Polaris MRZR D4 (objednáno 144 kusů). Autor navrhuje tato malá, rychlá a vysoce pohyblivá vozidla využít k přepravě čtyř mariňáků, PTRK Javelin a malého průzkumného dronu (SUAS).
Video: Polaris MRZR-D4
Tento koncept vlastně není nijak nový, v zjednodušené formě ho použila teroristická organizace Hizballáh v boji proti izraelským tankům během války v Libanonu v roce 2006. V té době vysoce mobilní jednotky Hizballáhu na motorkách a terénních čtyřkolkách prováděly útoky pomocí protitankových zbraní na izraelské obrněné jednotky. Výsledkem bylo (různé zdroje uvádějí různá čísla) pět zničených izraelských tanků (resp. tanků, které se nevyplatilo opravit), 22 tanků mělo penetrovaný pancíř a 52 tanků utrpělo poškození. Hizballáh tuto schopnost dále rozvíjí, protože na vojenské přehlídce v roce 2016 ukázal terénní motorky a čtyřkolky vyzbrojené ruskými protitankovými komplety Kornet.
Mills soudí, že vysoce pohyblivé týmy nabídnou výrazné zlepšení oproti klasické těžkopádné četě CAAT. V každé čtyřkolce se má nacházet řidič, dvojčlenná obsluha kompletu Javelin a jeden mariňák obsluhující SUAS, a to RQ-11 Raven nebo RQ-20 Puma. Drony umožní jednotce včas odhalit nepřátelské obrněné formace (a také odhadnout směr jejich pohybu) a tím získat čas a prostor se přesunout do vhodného místa pro útok.
„Tým bude pracovat samostatně před vlastním praporem jako pokročilá strážní jednotka nebo průzkumná formace. Když objeví nepřátelské obrněné jednotky, preferovanou metodou napadení je útok z maximální vzdálenosti, přitom díky mimořádné mobilitě se může tým přesunout do ideální pozice pro útok na nepřátelské jednotky. Tým by neměl provádět masovou palbu, pokud to není nezbytně nutné a pracovat ve spolupráci s jiným týmy k narušení, zadržení a nakonec ke zničení nepřátelských obrněných jednotek v celé hloubi napadaného prostoru,“ píše Mills s tím, že tým na čtyřkolkách má pracovat hlavně jako nízkonákladová krycí síla a poskytovat veliteli pěšího praporu čas a prostor k reakci.
Dále Mills navrhuje, aby v případě potřeby byly týmy doplněny (například na jiné čtyřkolce) dělostřeleckými návodčími, pokud lze použít vlastní dělostřelecké a minometné jednotky.
Autor na konci článku připomíná, že pěchota nesmí nikdy jít osamocena do boje proti obrněným nebo mechanizovaným jednotkám. Zároveň se ale musí pěchota na takový střet připravit, nota bane v budoucích válkách, kdy i nestátní aktéři mohou nasadit systémy MANPADS a omezit tak operace leteckých sil v nízké nadmořské výšce (zásobování, blízká letecká podpora, aeromobilní operace, atd.). Právě nasazení MANPADSů umožnilo povstalcům na východní Ukrajině potlačit ukrajinskou leteckou podporu a bez obav do boje vyslat tanky a jiné mechanizované jednotky.
„Začleněním taktického průzkumného potenciálu již zavedených SUAS, využitím rychlosti a mobility našich nových UTV, spolu s dalším zvyšováním počtu systémů Javelin, které používají naše pěchotní jednotky, můžeme vytvořit poměrně levnou protitankovou schopnost bez nutnosti kupovat nové systémy,“ uzavírá svůj článek Mills.
Zdroj: Ynet, Modern War Institute
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
