Nový „Arc“, tedy Oblouk, jak se mu na místě říká, se začal budovat již v roce 2012, jeho hlavní část byla dokončena před třemi lety.
Nový kryt pro IV. blok černobylské elektrárny v říjnu, kdy byla vnější konstrukce dokonce. O měsíc později byl přesunut k elektrárně.
Projekt s oficiálním názvem Chernobyl New Safe Confinement (Nový bezpečný kryt pro Černobyl) vyšel na 2,2 miliardy eur (56 miliard korun) a obecně se považuje za největší pozemní pohyblivou stavbu. Příprava krytu probíhala zhruba 180 metrů od čtvrtého bloku v místech, kde radiace příliš neomezovala pobyt pracovníků na stavbě. Z tohoto místa se pak kryt musel nad původní „sarkofág“ dopravit po kolejnicích.
Stěhování proběhlo během dvou týdnů v listopadu 2016. Od té doby v nitru nového krytu probíhaly další práce na různých vnitřních systémech od osvětlení, větrání, protipožární systém až po systém měření radiace. Tyto práce trvaly téměř o dva roky déle, než pravily původní plány, protože je údajně komplikovala vyšší než očekávaná úroveň radiace. Lidé mohli v sarkofágu strávit při každé směně méně času, než původně projekt předpokládal.
Pohled na původní sarkofág nad IV. blokem v roce 2005. Do budovy ve velkém zatékalo, ostatně byla původně míněna pouze jako provizorní.
Rozestavěný kryt v roce 2013. Tvoří ho ocelová konstrukce s vícevrstvým ocelovým pláštěm. Ten má bránit kondenzaci vlhkosti na vnitrní straně krytu, aby voda pak nepadala na budovu reaktoru.
Kryt je na své rozměry poměrně lehká ocelová stavba se šířkou 257 metrů, délkou 162 metrů a výškou 108 metrů (vnitřní prostor má výšku zhruba 93 metrů). Jeho základním úkolem není ani tak chránit okolí před unikající radiací, i když i tento účel samozřejmě plní, ale především zamezit pronikání dešťové vody do prostoru elektrárny.
Po havárii zbudovaný sarkofág byl doslova plný děr a dešťová voda, která se do něj dostala, vyplavovala z budovy radioaktivní prvky. Byla tedy příliš nebezpečná a musela se na místě zadržovat. Nová budova by měla problém řešit nejméně na 100 let a umožní bezpečnou demontáž méně „zářivých“ částí reaktorové budovy.
Už v 90. letech se ukázalo, že projekt je nad možnosti Ukrajiny, a tak byl nový kryt financován z příspěvků 45 zemí, Evropské unie a Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Ukrajina přispěla 100 miliony eur (2,5 miliardy Kč), tedy pouze zhruba pěti procenty celkové ceny.
