Když po silnici D6 vyjíždíte z Prahy směrem na Karlovy Vary, můžete si po pravé straně všimnout červené radarové věže. V těchto místech byla už za Rakouska-Uherska zbrojnice a později i sklad munice, střelnice, trhací jáma na likvidaci munice a laboratoře pro její zkoumání.
Ještě nedávno přitom nikdo netušil, že právě tady, na pozemcích obce Hostivice a Letiště Praha bylo během války uskladněno několik stovek kilogramů prudce jedovatých bojových látek včetně yperitu a sternitu.
Fotografie, které si můžete prohlédnout u tohoto článku, zachycují muže v ochranných oblecích, jak cosi na dřevěných kolečkách vyváží do vyhloubené jámy. Vznikly za války a hned po jejím skončení byly opatřeny zavádějícím popiskem. Ten tvrdil, že pyrotechnici na snímku vykopávají hrob kontaminovaný nebezpečnými látkami.
Hostivice vs HostiviceAčkoliv obyvatelé Hostivice většinou mluví o „těch Hostivicích“ a stejně tak dobové materiály a zápisy pyrotechniků téměř výhradně používají množné číslo, úřední vývěska má jasno - Hostivice je „ta“. Proto tedy v článku používáme název Hostivice v rodu ženském. |
Až v roce 2016 se kapitánovi Zdeňku Horákovi, který je spoluautorem tohoto článku, podařilo dohledat, že ve skutečnosti zachycují odborníky při asanaci skládky bojových látek na střelnici v Hostivici pod správou Leteckého velitelství v Ruzyni (Fliegerkommandantur Rusin) v roce 1940.
Nacisté zřídili v roce 1939 v prostorách bývalé dělostřelecké zbrojnice skladiště munice. Právě sem se vozili nalezenou munici a zabavené zbraně z Prahy. Čeští pyrotechnici je byli nuceni na trhací jámě likvidovat.
Už po prvním květnu 1940, kdy začaly platit zpřísněné sankce za přechovávání zbraní a obzvláště po atentátu na Heydricha, jich bylo velké množství. Lidé, kteří ještě doma měli byť i jen staré pušky z první války, se jich ze strachu zbavovali. Za jakoukoliv střelby schopnou zbraň totiž tehdy nově hrozil trest smrti.
Na jaře roku 1940 se velitelství rozhodlo v Hostivici zřídit pro své výcvikové potřeby i střelnici pro pěchotní zbraně. Střelnice měla být z bezpečnostních důvodů zapuštěná pod úroveň terénu a z vytěženého materiálu byly vytvořeny boční ochranné valy. První pražská pyrotechnická skupina tehdy měla za sebou teprve necelý rok. Vznikla prvního června 1939.
Letecký snímek zbrojnice v Hostivici z roku 1945. Ve spodní části fotografie vidíte střelnici postavenou v roce 1940.
Náhoda odhalila jedy
Během výkopů se však pracovní četa říšského vojska pod vedením Obertruppenführera Podesy dokopala do míst, která silně zapáchala, a byly v nich znatelné zbytky rozkládajících se neznámých látek.
Práce tehdy v květnu 1940 probíhaly ve velkém horku. Koncem května v Klementinu naměřili dokonce 28,6 stupně Celsia. Je tedy logické, že vojáci na přímém slunci zřejmě pracovali oblečeni jen do zcela nezbytných svršků. U čtyř z nich došlo k náhlé a prudké nevolnosti. Nemocní byli převezeni do nemocnice. U Podesy lékař k velkému překvapení všech diagnostikoval těžkou otravu yperitovými parami. Tři další vojíni byli zraněni jen lehce.
Následným šetřením bylo zjištěno, že Vojenský technický ústav v roce 1933 na uvedeném místě zakopal několik set kilogramů bojových látek. Ještě těsně po okupaci Československa nacistickým Německem bylo na místo vylito dalších 100 kilogramů yperitu a 50 kilogramů arsinu (jiný název pro adamsit a sternit).
Místo sice vojáci nejprve řádně označili varovnými tabulkami, ale během plánovaného rušení zbrojnice v roce 1939 výstrahy zmizely. O nebezpečném „pokladu“ tak Němci neměli tušení.
Jde to moc pomalu
Pro zajímavost uveďme, že německy se: |
Zmocněnec branné moci u říšského protektora pro Čechy a Moravu (protektorem tehdy ještě byl Konstantin von Neurath) rozhodl, že kontaminovaná zemina se musí vytěžit a přemístit na určené místo. Ve skutečnosti však byly látky přeneseny jen o kousek dál. Napovídá tomu i vybavení pyrotechniků, které vidíte na fotografiích. S dřevěnými kolečky nemohli jet příliš daleko.
Asanační práce dostali na starost pyrotechnici pražského policejního ředitelství Bohumil Florián a Antonín Dlouhý. Čekalo je devět dní (1. - 9. 7. 1940) práce s vysoce toxickým materiálem. Protože vše museli pochopitelně provádět ručně a v neprodyšných protichemických oblecích a protiplynových maskách, měli smůlu, že se opět výrazně oteplilo. Teploty začátkem července stoupaly přes 30 stupňů Celsia.
Zápach chemických látek za parného počasí byl podle dobové zprávy tak silný, že znemožnil i zemědělské práce na přilehlých polích v okolí střelnice.
Policejní pyrotechnici včera a dnes aneb jdeme tam, odkud ostatní utíkají.Výstava k osmdesátému výročí zahájení policejních pyrotechnických činností na našem území potrvá až do 20. prosince |
Mezi zbytky bojových chemických látek byly nalezeny i ocelové lahve obsahující již patrně rozložený yperit. Podle dobového záznamu byl vykrystalizovaný. To by skutečně ukazovalo na jeho rozklad, protože právě v takovém stavu může být yperit tmavě hnědý a krystalický. Druhou možností je, že by vykrystalizoval vlivem nízké teploty. K tomu dojde pokud je tato látka vystavená teplotě nižší než 14 stupňů Celsia. Tak nízké teploty však v Klementinu v červenci 1940 nenaměřili.
Ještě během prací, pátého července, na místo dorazila komise dvaceti důstojníků z říšské armády. Průběh prací se jí zdál pomalý, a tak povolala na výpomoc četu říšského zdravotnictva, která asanaci společně s pyrotechniky dokončila. Pro zajímavost dodejme, že obleky i masky pyrotechnikům zapůjčil 10. odbor Magistrátu hl. m. Prahy.
Na základě této události vydal Zemský úřad nařízení, aby všechny okresy v protektorátu nahlásily, zda mají na svém území zakopán bojový chemický materiál československé armády. Odpovědět museli povinně všichni. Všechna došlá hlášení byla negativní. Je však otázka, zda opravdu nikde žádné látky zakopány nebyly, nebo zda to Češi nechtěli Němcům prozradit.
Pyrotechnický deník se záznamem o asanaci kontaminované části střelnice v Hostivici od 1. do 9.7.1940.
Je yperit v Hostivici dodnes a je nebezpečný?
Yperit, stejně jako sternit byl v Hostivici kvůli laboratorním testům. Vojenští odborníci zkoušeli například účinnost ochranných protiplynových masek. Podle dostupných materiálů zde nebyl sklad pro účely boje, ale právě jen pro testování v místní laboratoři.
Odpověď na první část otázky v mezititulku není jednoduchá. Podle dostupných pramenů proběhla v letech 1946 až 1950 na místě asanace. Zda při ní byly nebezpečné látky odvezeny, však není jasné.
1945: USA testovaly vražedný plyn na vlastních vojácích, odškodnění vázne |
Na to, zda i po takové době je yperit nebezpečný, však jednoznačná odpověď existuje. Ano, je. „Stále může být aktivní, i když je již z velké části rozložený,“ vysvětluje vedoucí katedry toxikologie a vojenské farmacie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Brně plk. doc. PharmDr. Daniel Jun, Ph.D.
„Záleží na tom, jaká část munice případně samotné látky se dostala do styku s vodou a vzduchem. Část se pravděpodobně již dostala do spodních vod a místo se tak přirozeně odmořilo. Yperit se například oproti sarinu neodpařuje příliš dobře, takže mohl pod zemí vydržet velmi dlouho. Jsou známy případy, kdy yperit z munice, vylovené po desítkách let z vod Baltského moře, byl stále účinný,“ dodává Jun.
Běžný sirný yperit je při teplotách nad 15 stupňů Celsia kapalný. Často se vyskytující označení „bojový plyn“ je proto trochu matoucí. Voják se většinou dostal do styku s parami nebo aerosolem, který do vzduchu emitoval výbuch munice, nebo se dotkl zamořeného předmětu či terénu. Přesně to se pravděpodobně stalo vojákům, kteří v roce 1940 na místě kopali.
„Existuje celá řada yperitů. Ten základní, který se používal do munice, je sirný yperit. Podle podmínek použití byl míchán s dalšími látkami, které zajistily třeba to, že v zimě v munici neztuhl. Experimenty probíhaly také s takzvanými dusíkatými yperity. Sirný yperit byl objeven již v devatenáctém století, v té době však nebyl použit pro bojové účely. Je otázkou, který typ případně typy yperitu byly v Hostivici uloženy,“ doplňuje toxikolog.
Úřední záznam o nálezu bojových plynů v Hostivici a o návazných akcích.
Česnek, puchýře, spálené plíce a smrt
Yperit patří do skupiny takzvaných zpuchýřujících bojových látek. Leptá sliznice, pronikne i oděvem a je o to účinnější, čím je postižené místo vlhčí (podpaží, rozkrok, atd.). Oběť má nejprve pocit, že cítí vůni česneku, křenu nebo hořčice (odtud také pochází jeden z jeho používaných názvů – hořčičný plyn). Pokud postižený vdechne smrtící látku několikrát, doslova mu spálí plíce a oběť po týdnu umírá v těžkých bolestech.
Před 100 lety
Sledovat další díly na iDNES.tv„Druhá látka nalezená v Hostivici patří, jak již název napovídá, mezi sternity. Mezi ně spadá i adamsit. Látka má podobné účinky jako slzný plyn (CS látka) užívaný při rozhánění nepokojů či demonstrací, vyvolává dráždění očí, dýchacího traktu a bolest za hrudní kostí, neboli sternem. Odtud pochází název jedné z látek (sternit) a také název celé skupiny - sternity. Obsahují ve své molekule arsen, který je pro tělo jedovatý,“ vysvětluje Jun.
Adamsit či sternit byl na rozdíl od yperitu používán nejčastěji v podobě dýmu vzniklého díky tepelnému účinku při hoření dráždivých dýmotvorných směsí nebo explozí příslušné munice.
Pomáhal živit svět i dusit vojáky v zákopech: chemik Fritz Haber |
Obecně se někdy mylně uvádí, že právě yperit byl prvním bojovým „plynem“ použitým ve válce. Stalo se tak v roce 1917 u belgického města Ypres. Odtud získala látka i svoje jméno. Shodou okolností však už o dva roky dříve, 22. dubna 1915 byl na stejném místě Němci použit proti britským vojákům chlor. Tento žlutozelený toxický plyn je těžší než vzduch.
„Byl to první takzvaný vlnový útok plynem ve válečných dějinách lidstva. Němci do zákopů umístili tlakové láhve s chlorem a ve chvíli, kdy zavanul pro ně příznivý vítr, otevřeli kohoutky. Plyn těžší než vzduch se doslova valil do zákopů nepřítele, odkud vytlačoval veškerý vzduch,“ popisuje hrozivý, ale nakonec neúčinný útok Němců docent Jun. Němci ani přes brutální metody, kdy při tomto útoku chlorem zemřelo více než 5 000 osob a dalších 15 000 bylo zasaženo, frontu neprolomili.
Článek je součástí seriálu věnovanému 80. výročí Pyrotechnické služby policie České republiky. První díl najdete zde. Zabývá se dobou před prvním červnem 1939, kdy byla v Praze zřízena první pyrotechnická skupina.
