V minulém díle jsme skončili v padesátých letech. Tehdy musel na letenku do Paříže našinec pracovat celý rok. Skutečný rozmach civilní letecké dopravy však nastal v závěru šedesátých let minulého století. Způsobil jej zejména nástup velkokapacitních letounů, jejichž typickým představitelem byl Boeing 747, známý jako Jumbo Jet.
Na kratších a středních linkách začaly dominovat turbovrtulové typy letadel. Zástupcem je například britský stroj Vickers Viscount vyráběný od roku 1948 a pamětníkům známý i z pražského ruzyňského letiště od leteckých společností Alitalia či Austrian Airlines.
Letecké linky se prodlužovaly a v rámci Evropy přibývalo i vnitrostátních linek. Rostoucí konkurence začala tlačit cenu letenek dolů. Na dálkových linkách už převažovaly moderní proudové letouny s prodlouženým doletem. K výjimkám patřily elegantní stroje Bristol Britannia létající u řady společností v Anglii, ale také u kubánské aerolinky Cubana. Od ní si dvojici těchto letadel pronajaly i naše ČSA. Létaly s nimi z Prahy do Havany.
Je bezesporu zajímavostí, že v ekonomické třídě v nich měli cestující tolik prostoru na nohy jako u konkurence ve třídě obchodní. Z Moskvy do Havany zase létal jiný obr – turbovrtulový TU-114 „Rossia“ známý svými protiběžnými vrtulemi a velmi štíhlý trupem.
Letušky nahoře bez, limuzínou až do hotelu
Psal se rok
Dopravce však stejnou akci k velké lítosti pánských cestujících již nikdy nezopakoval. Není bez zajímavosti, že oba „pánské lety“ se uskutečnily na stroji Convair 990 Coronado. Ten patřil do dvojice letadel, kterým se přezdívalo „proudoví aristokraté“.
A ceny letenek v té době? Například se společností British Airways jste mohli v v ekonomické třídě letět z Londýna do Havany za
V komunistickém Československu jste v první polovině šedesátých let mohli letět z Prahy do Havany a zpět za cca 23 400 Kčs. Za slušný měsíční plat byla tehdy u nás považována částka mezi 900 až 1 000 korunami. Dělník ve výrobě byl rád za 800 Kčs.
Revoluce v ČSA: letadlo, které vyjíždělo z dráhy a přistávalo s padákem |
Na palubách letadel se stále kouřilo, teplá jídla byla u delších linek samozřejmostí. Už řadu let také létaly na dálkových linkách proudové TU-104A s čepovaným pivem na palubě. Není bez zajímavosti, že prvenství v tomto oboru si za posledních pár let nárokovalo několik dalších aerolinek. Nejprve jako „první na světě“ zavedli čepované pivo na palubě nizozemské KLM. Letos v září tuto „novinku“ zavedli na vnitrostátních linkách japonské ANA (All Nippon Airways).
Koncem šedesátých let už byla poprvé avizována éra velkokapacitních letadel. Pohodlí cestujících řada společností vylepšovala sluchátky s hudbou. Také promítáním filmů na dálkových linkách už bylo častější. Prim v tomto ohledu hrály letecké společnosti z USA. Ty také nabízely cestujícím pohodlnější sedačky než evropské aerolinky. A nebylo to jen tím, že populace v USA už tehdy rychle tloustla.
V Rusku levněji a nadzvukově
A přišla léta sedmdesátá, v letecké dopravě plná novinek. V první polovině dekády začaly létat velkokapacitní Jumbo Jety Boeing
Oproti tomu v zemích za železnou oponou byla řada vnitrostátních linek státy dotována. Nejvíce v SSSR, méně v ostatních zemích. Jako novinka se na obou stranách zdi objevila nadzvuková letecká doprava.
Vybuchlé kolo zapálilo nádrž a concorde neměl šanci. Pak skončily všechny |
Na jediné lince v Sovětském svazu byly postupně nasazeny nadzvukové letouny TU-144. Legendární Concorde pak létal ve Francii a v Anglii.
Díky štědré dotaci vlády stála v roce 1977 zpáteční letenka z Moskvy do Alma Aty 167 rublů. To přitom bylo jen o 12 až 14 procent více než za cestu podzvukovým letadlem. Oproti tomu zpátečka na Concorde z Londýna do New Yorku přišla na více než
Například společnost Pan American v uvedené době létala Boeingy 747 z Londýna do New Yorku a zpět za 280 amerických dolarů (ekonomická třída). Aerolinky také nabízely speciální zpáteční letenku pro mladé do 26 let. Do Evropy se tak vydali první „baťůžkáři“ ze zámoří. Vyšlo je to na 165 dolarů.
Čtvrtého května 1970 začaly také naše ČSA létat z Prahy do New Yorku. Cesta letouny IL-62 vedla přes Montreal. Zpáteční letenka stála přes 21 000 Kčs. Průměrný zástupce dělnické třídy si přitom tehdy vydělal cca 900 Kčs měsíčně.
Velkokapacitní letouny zvýšily pohodlí všech cestujících. U řady společností se opět zvětšily rozteče sedaček i jejich šíře. Kabinová zavazadla byla už u všech letadel přepravována pouze v uzavíratelných boxech nad hlavami cestujících. Předtím si je umísťovali například do síťované poličky u stropu, podobně jako ve vlaku. Mimo první a obchodní třídu už se jedlo pouze z plastu, ale příbory byly stále kovové. Začaly se však stále častěji objevovat i plastové příbory a pohárky na pití.
Bohužel, ropná krize v tomto desetiletí letecké dopravě nakonec neprospěla. I přesto se však mnoho leteckých společností zdráhalo výrazně navyšovat ceny letenek, aby nepřišly o zákazníky.
Konec druhého dílu
První díl najdete zde.