Autoři studie publikované v magazínu Science Advances svou práci postavili na kmenových buňkách dvou neandrtálců a jednoho příslušníka jim příbuzných denisovanů. A právě o genetický výzkum své tvrzení vědci opřeli.
Jak ze vzorků vyčetli, že evoluce lidského rodu souvisela s preferováním neagresivních partnerů? Dveře k poznání jim otevřel gen zvaný BAZ1B.
Gen, který mění výraz zvířat i lidí
Vědci Matteo Zanella a Giuseppe Tesla nejprve vyšli z hypotézy svých kolegů z magazínu Genetics z roku 2014. Ta říká, že když lidé domestikovali zvířata, která vnímali jako krotká, souviselo to s genetickými změnami, které narušovaly pohyb takzvaných buněk neurální lišty. Ty během embryonálního vývoje ovlivňují například oblasti centrálního nervového systému, modelují obličejové kosti a svaly.
Dotyčná studie z roku 2014 měla za to, že za „přítulný výraz“ domestikovaných zvířat mohou právě genetické změny, které buňky neurální lišty produkují. To tyto změny podle nich mohou za společné rysy domácích zvířat, jako jsou kratší čenichy, zatočené ocasy, plandavé uši. Čím však je onen domestikační syndrom způsobený, to nikdo nevěděl. Ani sami autoři hypotézy z časopisu Genetics, jak připomíná server Science News.
Právě italští vědci udělali krok dál. Gen, který oněm buňkám neurální lišty šéfuje, kontroluje a reguluje, našli. Ano, je to gen BAZ1B.
Výběr partnerů, který podpořil genovou mutaci
Další skok v poznání lidského vývoje se však milánskému týmu povedl, když porovnáním s dnešními lidmi zjistili, že onen působivý gen BAZ1B, který kontroluje výrazy obličeje, u vzorků neandrtálských buněk a denisovanského vzorku chyběl. Znamenalo by to tedy, že neandrtálci a denisované nedokázali nabízet mimické nuance, jimiž by dávali druhům a družkám přečíst své úmysly a rozpoložení.
S neandrtálci v posteli: pravěk jako mezidruhová swingers párty Migrace, velké míšení druhů, trochu neuspořádaná evoluce. Nové vědecké objevy bourají představu lidského vývoje jako lineárního pohybu od jednoho homo ke druhému. Spíš ve stejnou dobu žily a potkávaly se různé druhy a poddruhy, a právě jejich míšení umožnilo našim předkům osídlit celou planetu. |
Nedokázali tak ani vyslat mimikou signál o tom, že nemají násilné úmysly. Autoři studie tak podle serveru Ancient Origins mají za to, že onen rozdíl vysvětluje, že lidé prošli evolucí tak, že pro rozmnožování preferovali společenské, neagresivní a komunikačně zdatnější partnery a partnerky. A že tyto ceněné rysy šly ruku v ruce s genetickými změnami a se změnami vepsanými v tvářích našich předků.
Selekce partnerů se schopností prezentovat se přátelským, laskavým výrazem obličeje totiž vedla k podpoře mutace genu BAZ1B, který nakonec v homo sapiens zakořenila a dala nám naše charakteristické obličejové výrazivo. „Domnívám se, že obličejové změny byly součástí procesu redukce reaktivní agrese a podpory prosociálního, kooperativního charakteru,“ uvedli autoři výzkumu serveru Newsweek.
Svou studii vědecký tým považuje za první empirický důkaz platnosti hypotézy takzvané sebe-domestikace člověka. Podle ní jsou kognitivně-behaviorální rysy moderního člověka, jako je útlejší postava a učenlivost, výsledkem evolučního procesu, který nese významné shodné rysy s procesem domestikace zvířat, vysvětluje server Phys.org.
Přehnané závěry z jednoho genu?
Reakce vědecké komunity se však různí. Některé hlasy nezastírají nadšení. „Je to dosud nejsilnější test hypotézy o sebe-domestikaci člověka. A zdá se, že podporuje myšlenku, že se lidé, stejně jako mnohá jiná zvířata, vyvíjeli díky preferování přátelskosti, která tvarovala naše jiné rysy, jako například naše obličeje,“ sdělil Science News evoluční antropolog z Duke University Brian Hare.
Studii vynáší do nebes i Rodrigo Lacruz z Newyorské univerzity. Práce podle něj povzbuzuje k přemýšlení a úvahám a pomáhá přemostit hranice mezi genetikou a vědou o lidském jednání. A Lacruz, jehož oborem je stomatologie, ilustruje, v jak širokých souvislostech je možné studii chápat, i na vlastní disciplíně. „Když si budete ráno čistit zuby, mohli byste možná poděkovat genu BAZ1B za to, že vám pomohl vypadat lidštěji, než vypadali neandrtálci,“ skládá výzkumu hold v rozhovoru pro Newsweek,
Další reakce jsou však zdrženlivější. Například Kenneth Kosik z Kalifornské univerzity namítá, že zatímco pokusy Zanelly a Tesly v laboratoři jsou zajímavé, rozvádět z nich jejich závěry je nemístnou nadsázkou. Je to podle něj velmi působivý dokument plný zajímavých myšlenek a dat. Nesouhlasí však s tím, aby se dávala dohromady lidská evoluce, hypotéza sebe-domestikace lidí a rozvoj lidských obličejových rysů pouze na základě činnosti jednoho jediného genu. To je podle něj nepřiměřená interpretace. „Skoky onoho druhu do vědeckého textu nepatří,“ říká Kosik příkře v magazínu Genetics.
