V neděli osmého listopadu proletěl nad Českem velice jasný meteorit, který astronomové nazývají bolid. Informovali o něm vědci z Astronomického ústavu Akademie věd. Tento vesmírný objekt měl mít podle odhadů při vstupu do zemské gravitace hmotnost asi 20 kilogramů a nestihl shořet v naší atmosféře. Jeho zbytky tak dopadly na Zem.
Už od počátku bylo jasné, že jeho dráha byla poměrně kolmá, a protože se pohybovala nad Českem, bylo nasnadě, že na našem území skončí i jeho dlouhá cesta vesmírem.
Jak se meteoroid mění v meteor a meteorit
|
„Úkaz se odehrál nad Jizerskými horami. Bolid letěl takřka vertikálně do atmosféry, prolétl tedy jen relativně malé území,“ popisoval tehdy dráhu Pavel Spurný, vedoucí Oddělení meziplanetární hmoty Astronomického ústavu.
Snímek bolidu z 8. listopadu pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou z v areálu Střední školy hospodářské a lesnické ve Frýdlantu.
I přesto, že byl úkaz viditelný na obloze jen asi pět sekund, všimlo si ho kvůli jeho záři poměrně mnoho lidí a samozřejmě také k tomu určené kamery Evropské bolidové sítě. Tu řídí Astronomický ústavu v Ondřejově a pokrývá území střední Evropy.
Z vypočtených údajů pak vyplynulo, že během oněch pěti sekund meteor urazil přibližně 70 kilometrů a ve výšce 20 kilometrů nad zemí pak bolid pohasl. Jeden větší a několik menších úlomků následně dopadlo v Jizerských horách. Už tehdy dokázali vědci z astronomického ústavu vypočítat přesné místo jejich dopadu, ale to nezveřejnili, aby zabránili nájezdu lidí, kteří by chtěli meteorit hledat.
„Cena těch úlomků je vědecky nevyčíslitelná. V podstatě je v nich zapsána 4,5 miliardy let stará historie vesmíru. O tom, jak jsou cenné, svědčí celkové počty takových nálezů. V historii hledání se to povedlo jen v 35 případech, pět z nich je z České republiky. Snažíme se je teď dohledat. Bohužel je to taky sběratelský fenomén, proto přesněji nechceme místo dopadu lokalizovat,“ vysvětloval krátce po zaznamenání bolidu Spurný.
Nakonec je ale všechno jinak. Pracovníkům Astronomického ústavu se totiž ani po týdenním prohledávání části vytyčené oblasti nepodařilo meteorit najít. Důvodem neúspěchu byl údajně mimořádně obtížný terén.
Pomozte najít zbytky vesmírného poutníka
Na konci minulého týdne tak vědci zveřejnili podrobnosti o pádové oblasti v Jizerských horách. Jeden nebo více těch větších do velikosti 10 centimetrů by se tak podle výpočtů mohly nacházet mezi okrajem obce Desná-Dolní Polubný, Černým kopcem a Sedmidomky, jak ukazuje úvodní snímek.
„Malé meteority (do několika cm) mohou být roztroušeny na větší ploše od vodopádů v údolí Černé Desné po obec Černá Říčka. Velmi pravděpodobně se jedná o kamenné meteority s černohnědou matnou kůrou, které jsou uvnitř šedé. Jsou nápadně těžší než pozemské horniny stejné velikosti,“ dávají návod kde a co hledat astronomové.
Komu by se podařilo najít takový nerost, který odpovídá popisu, měl by kontaktovat Astronomický ústav, který může zajistit odborné posouzení nálezu a následně pošle vzorek zpět nálezci. Kontakt nálezce najde v této tiskové zprávě.
Našli jste meteorit?
|
Vědci zároveň upozorňují, že je třeba pořídit několik snímků nalezeného vzorku v původní pozici z několika úhlů, zaměřit místo nálezu ideálně pomocí GPS a nezapomenout na datum a čas nálezu.
Hledání meteoritů přitom není nic jednoduchého. V minulosti byl jeden větší objeven díky zkušenostem a pozornosti hledajících, kteří si všimli poměrně čerstvě ulomené jedlové větvičky na vrstvě spadaného bukového listí. Když ji odkryli, spatřili ve vrstvě listí necelých 15 cm hlubokou jamku, na jejímž dně byl vidět černý kámen. Ze země pak vydobyli 1 320 gramů těžký meteorit.
Není to poprvé, co vědci z Astronomického ústavu žádají veřejnost o spolupráci s hledání vesmírného poutníka, který ukončil svou cestu na Zemi. Před dvěma lety tak vyhlásili pátrání po zbytcích z bolidu, které dopadly v Českých Budějovicích kolem sídliště Máj a Na Zavadilce a také v jižní části přírodní rezervace Vrbenské rybníky.
Většinou se ale daří astronomům objevit meteority vlastními silami.
V roce 2016 se podařilo na základě záznamů z bolidových kamer z české části Evropské bolidové sítě najít meteorit Stubenberg, který dostal jméno podle rakouského městečka, poblíž kterého dopadl. Jak hledání probíhalo, si můžete přečíst v článku Lovcům „českého“ meteoritu z března se podařil kapitální úlovek.
Detailní pohled na největší nalezený meteorit Stubenberg (1 320 g) ze čtyř různých stran
Bolid, co uletěl do Rakouska
Minulý týden se objevila zpráva o dalším bolidu. I u něj se zdálo, že proletěl nad Českem. Jeho záběry se totiž na veřejnost dostaly díky kameře katedry fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. Byla to jedna za čtyř kamer, které míří každá jiným směrem a slouží ke sledování jevů v atmosféře nad Prahou.
Letící meteorit nad Pahou připomněl vánoční atmosféru
K úkazu došlo ve čtvrtek brzy ráno, konkrétně ve tři čtvrtě na pět a díky jasné obloze byl viditelný z celé střední Evropy. Právě jasná obloha a jas bolidu, který na chvíli odpovídal úrovni svitu Měsíce v úplňku, pomohli vědcům odhalit přesnou dráhu tohoto objektu. Tento bolid byl viditelný 24 sekund, během nichž uletěl 290 kilometrů. Později dostal označení EN191120.
19. listopadu 2020 |
„Bolid byl velmi dobře fotograficky zachycen automatickými digitálními celooblohovými bolidovými kamerami na stanicích Churáňov (zde byl bolid velmi blízko stanice a tak je tento snímek velmi důležitý pro přesné určení všech parametrů jeho průletu), dále pak například Přimda, rakouský Martinsberg (nejblíže ke konci dráhy bolidu) a ze vzdálenějších stanic např. Šindelová (Krušné hory), Kocelovice, Ondřejov a další,“ popisují zachycení bolidu vědci z oddělení meziplanetární hmoty Astronomický ústav AV ČR.
Celkem se podařilo zaznamenat EN191120 jedenácti kamerám Evropské bolidové sítě. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a tak již o uplynulém víkendu byli astronomové schopni velmi podrobně a přesně popsat jak dráhu bolidu v naší atmosféře, tak i jeho cestu ve Sluneční soustavě.
Ta meteoroid o průměru asi půl metru dostávala v přísluní jen o něco blíže ke Slunci než je dráha Země a v odsluní jej zavedla přibližně do středu hlavního pásu planetek, tedy do oblasti mezi planetami Mars a Jupiter. Podle vědců se velmi pravděpodobně jednalo původem o část asteroidu pocházejícího z hlavního pásu planetek. Díky popisu celé jeho dráhy až k výpočtu místa dopadu na Zemi, se tak dá hovořit o dalším přírůstku do kategorie „meteoritů s rodokmenem“, pokud bude některá z jeho částí nalezena.
Ale vraťme se k pozorování, jedna z kamer zachytila i spektrum bolidu a tak lze s vysokou pravděpodobností určit, že se jednalo o kamenný meteorit běžného složení.
Všechna tato pozorování a následné výpočty pak vedly k následné rekonstrukci celé události.
„Přesně ve 4 hodiny 46 minut a 47 sekund středoevropského času vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti přibližně 270 kilogramů a podle záznamu z naší nejcitlivější kamery MAIA začal svítit již ve výšce 100 km nad hranicí Čech a Bavorska v prostoru Českého lesa,“ popisuje začátek cesty bolidu vědecký tým ve složení Pavel Spurný, Jiří Borovička a Lukáš Shrbený .
Ze záznamů rychlokamer se pak dalo určit, že bolid letěl rychlostí 14 kilometrů za sekundu jihovýchodním směrem. Jeho další cesta souběžně s klesáním vedla podél hranice na Šumavě.
Průmět světelné (viditelné) dráhy bolidu EN191120 v atmosféře na zemský povrch.
To se již povrch objektu začal vysoce zahřívat při tření o atmosféru a postupně zvyšoval svou jasnost. Když doklesal do výšky 42 km, což bylo krátce po přeletu Dunaje jihovýchodně od Lince, dosáhl nejvyšší jasnosti. Zároveň meteoroid začal v atmosféře brzdit a rozpadat se. Ve výšce 25 km nad zemí jihozápadně od známého rakouského poutního místa Mariazell, pak EN191120 pohasl a byl již rozdroben na více kousků.
Výřezy z rychlonaváděcí kamery s malým zorným polem, která je umístěna v Ondřejově a která sleduje průběžně pohyb bolidu. Snímky odpovídají časovému rozmezí od 3:46:53.0 do 3:47:05.3 univerzálního času a je na nich patrná výrazná fragmentace hlavně v závěrečné části letu. Čas narůstá zleva doprava.
Převážná většina původní hmoty shořela v atmosféře, ale i tak se velké množství menších meteoritů mohlo dostat až na zem.
„Vzhledem k malému sklonu dráhy v atmosféře a výrazné fragmentaci tělesa převážně v poslední čtvrtině jeho světelné dráhy je vypočtená pádová oblast velmi dlouhá a také relativně široká. Leží převážně v horském terénu, takže hledání meteoritů bude značně komplikované. Kromě menších řádově gramových až stogramových meteoritů očekáváme dva meteority o hmotnostech 1–4 kg, které by měly ležet v jihovýchodní části pádové oblasti,“ popisují závěr cesty jasného meteoru astronomové.
Mapa vypočtené pádové oblasti meteoritů s odhadovanou hmotností meteoritů na pravé straně lichoběžníku. Oblast je 50 km dlouhá a až 3 km široká, přičemž hmotnosti meteoritů budou klesat a jejich počet vzrůstat směrem na severozápad.
