Prvním dělostřeleckým salvovým raketometem československé armády se stal 130mm raketomet vzor 51 instalovaný na nákladním automobilu Praga V3S. Odpalovací zařízení tvořil svazek 32 trubkových raketnic, po osmi kusech ve čtyřech řadách. Raketa nesla 2,33 kilogramu trhaviny a maximální dostřel činil 8 200 metrů. V době zařazení do výzbroje, tedy počátkem padesátých let, se jednalo o vcelku povedenou zbraň, jejíž bojovou hodnotu podtrhovala právě i použitá platforma Praga V3S.
130mm raketomet vz. 51 ve výzbroji ČSLA. Tento raketomet se standardně instaloval na nákladní automobil Praga V3S. „Krabice“ pod odpalovacím zařízením je zásobník na dalších 66 raket, tj. dvě plné salvy plus dvě rakety na zkušební nastřelení cílové plochy.
Celkový objem výroby raketometů vz. 51 se vyšplhal na asi 700 kusů. Řada se jich i exportovala, například do Rumunska, kam ovšem šla samotná odpalovací zařízení bez vozidel, přičemž Rumuni si to instalovali na sovětské vozy ZiS-151 a ZiL-157. Osmnáct raketometů vz. 51 se dokonce exportovalo do Rakouska, kde byla odpalovací zařízení později přesazena z „vejtřasek“ na domácí náklaďáky Steyr 680 M3, což přineslo minimálně výhody právě v servisu nosičů.
Většina produkce raketometů vz. 51 putovala do výzbroje československé armády, bylo to asi 470 kusů (po několika málo letech byly asi tři desítky z nich poskytnuty Kubě).
V šedesátých letech začal raketomet vz. 51 zastarávat. Ve vzduchu visela otázka jeho budoucí náhrady.
V roce 1963 Sověti zařadili do výzbroje nový 122mm raketomet BM-21 Grad, kdy odpalovací zařízení, se svazkem 40 trubkových raketnic v konfiguraci 4×10, bylo nainstalováno na nákladním automobilu Ural-375. Později přicházely další konfigurace raketometu Grad (a nakonec jich je celá řada) s nosiči jiných typů, případně i s jinými počty trubkových raketnic v odpalovacím zařízení.
V Trenčíně překonali sovětský vzor
V polovině šedesátých let nabídli Sověti raketomet Grad i svým satelitům, státům Varšavské smlouvy. Československo projevilo zájem o dovoz samotných odpalovacích zařízení s tím, že si je namontuje na vlastní automobily Tatra. Nakonec to dopadlo tak, že nám byla prodána licence na raketomety Grad (myšleno odpalovací zařízení) s tím, že si je posadíme, na co chceme.
Licenční dokumentaci využili ve výzkumném a vývojovém zbrojním podniku Konštrukta Trenčín k vývoji 122mm raketometu, který je všeobecně znám jako RM-70, přičemž tehdejší Československá lidová armáda (ČSLA) ho zařadila do své výzbroje pod označením RM vz. 70. Jeho vývoj probíhal v letech 1968 až 1970, sériová výroba začala v roce 1971. Výrobcem, resp. finálním dodavatelem těchto raketometů byly Závody ťažkého strojárstva Dubnica nad Váhom (ZŤS). Platformou raketometu vz. 70 se stal upravený podvozek nákladního automobilu Tatra 813 8×8 Kolos.
Obecně raketomet Grad představoval mnohem účinnější zbraň, než za jakou platil starý dobrý 130mm raketomet vz. 51. A nejen to, nový československý RM vz. 70 dokonce v jedné, ale důležité disciplíně strčil do kapsy i svého sovětského předka BM-21 Grad. Mezi kabinou a odpalovacím zařízením je u našeho raketometu ještě umístěno motoricky poháněné nabíjecí zařízení.
RM vz. 70 tedy vyjíždí do akce se čtyřiceti střelami v odpalovacím zařízení a čtyřiceti střelami v nabíjecím zařízení. Přebití je velice rychlé, vejde se do 40 sekund a časová prodleva mezi posledním výstřelem první salvy a prvním výstřelem druhé salvy trvá pouhé 2,5 minuty. Naproti tomu u sovětských raketometů Grad se případné přebíjení na druhou dávku musí provádět ručně po jednotlivých raketách, a to raketami vezenými muničním, tj. dalším vozidlem.
Raketomet RM-70 Grad na podvozku Tatra 813 8×8 s pancéřovanou kabinou
Logicky srovnatelný je potom účinek samotného zbraňového systému v cílové ploše, porovnáváme-li to při stejném počtu vystřelených raket.
V Československu byla na základě licence vyvinuta a vyráběna i vlastní munice do raketometů Grad. Stěžejní část střely, tedy raketový motor na TPH byl dílem podniku Explosia ze Semtína u Pardubic. Naše rakety prvního typu vyvinutého pro raketomet Grad, tedy rakety 122-JROF s 11,4kg tříštivo-trhavou hlavicí, která obsahuje 6,4 kilogramů trhaviny, mají maximální dostřel 20,3 kilometru a smrtící účinek plné salvy 40 raket je na ploše tří hektarů.
Pozornost si potom zaslouží především samotný nosič, tj. upravený podvozek Tatry 813. Na něm umístěné nabíjecí zařízení již pochváleno bylo, ale obecně použitá tatrovka zajišťovala raketometu lepší mobilitu, než jaké se mohl těšit původní sovětský raketomet BM-21. Náš RM vz. 70 dostal místo standardní tatrovácké kabiny novou čtyřmístnou kabinu pancéřovou. Nic světaborného, chrání proti lehkým pěchotním zbraním a střepinám granátů. Kabina dostala filtroventilační zařízení a po hermetickém uzavření chrání osádku i před obávanými účinky zbraní hromadného ničení (tj. zbraní jaderných, pokud se vůz nachází v dostatečné vzdálenosti od jejich výbuchu, a zbraní chemických).
Raketomety RM vz. 70 Československé lidové armády. Třetí vozidlo je vybaveno buldozerovou radlicí.
Některé raketomety vz. 70 dostaly i buldozerovou radlici. S její pomocí je hračkou připravit si v terénu jednoduché palebné místo, ale služby takového vozidla mohou využít i jiné vlastní jednotky v oblasti.
Pro případnou vlastní obranu měla čtyřčlenná osádka vozidla k dispozici čtyři útočné pušky 7,62 mm samopal vz. 58V (kde „V“ znamená sklopnou ramenní opěru místo klasické dřevěné pažby). Dále jeden 7,62mm univerzální kulomet vz. 59, použitelný i proti pomalu a nízkoletícím cílům (vrtulníky), a jednu pancéřovku RPG-7 (reaktivní protitankový granát).
V roce 1985 vzniklo modernizované provedení RM-70/85. Odpalovací a nabíjecí zařízení zůstalo stejné, změna spočívá v jiném podvozku. Raketomet RM-70/85 dostal podvozek typu Tatra 815 8x8, s kabinou na první pohled připomínající klasiku. Jedná se tedy o kabinu nepancéřovanou se standardním prosklením, ale opět s filtroventilačním zařízením.
Raketomet RM-70/85
Oproti předchozímu provedení se u RM-70/85 díky nižší hmotnosti podvozku ještě o krapet zlepšily jízdní vlastnosti, „civilnější“ provedení kabiny zase přineslo větší komfort osádce. Zde někdo může namítnout, že se zároveň snížila bezpečnost práce v době války, jenže blízkému setkání s nepřítelem se takovéto dělostřelecké zbraně snaží už z principu vyhnout.
Uživatelé raketometů RM-70 a RM-70/85
Počet vyrobených raketometů udává většina zdrojů 830, a to i s poznámkou zahrnutí typu RM- 70/85. Ale můžeme se setkat i s uvedeným objemem výroby více než devíti set kusů samotných RM-70 v letech 1971 až 1985. V každém případě o typ RM-70/85 neměla ČSLA zájem kvůli nepancéřované kabině, a tak byl tento typ určen pro export, byť po roce 1989, resp. po roce 1992 se ve slovenské armádě nějaké kusy objevily, a to ze zrušené východoněmecké zakázky po sjednocení Německa.
Do výzbroje ČSLA mělo být zařazeno celkem 456 raketometů RM vz. 70. Nejdříve začaly postupně od roku 1971 nahrazovat staré 130mm raketomety vzor 51 u raketometných oddílů vševojskových divizí, tj. u tankových a motostřeleckých divizí. Raketometný oddíl měl tři baterie po šesti raketometech. Dále měla armáda uskladněno 72 raketometů pro raketometnou brigádu aktivovanou u 7. dělostřelecké divize při přechodu na válečnou organizaci, přičemž k přezbrojení z raketometů vz. 51 na vz. 70 zde došlo v letech 1976/77. A v osmdesátých letech se nově uskladnilo dvakrát 54 raketometů pro nově zamýšlené dva raketometné pluky pro obě naše armády pozemního vojska (1. armáda a 4. armáda).
Po rozdělení Československa raketomety mezi sebou rozdělily armády obou států. Jejich počty se samozřejmě ztenčovaly, podobně jako se zmenšovaly armády obou států. Armáda ČR je potom definitivně vyřadila ze své výzbroje v roce 2010, a to bez adekvátní náhrady. Tato technika skončila ve skladech, přičemž ji využívá firma Excalibur Army při vývoji a výrobě modernizovaných raketometů. Osvědčené odpalovací zařízení se přitom umisťuje na moderní automobilové nosiče.
Primární export československých raketometů Grad šel v relativně vysokých počtech do Východního Německa (NDR) a do Libye. Minimálně v NDR sloužily jak RM-70, tak 36 kusů RM- 70/85. Také Polsko si pořídilo třicet kusů RM-70/85.
Raketomety RM-70 řecké armády
Počet uživatelů se potom navýšil rozprodejem vyřazované techniky. Dva nové významné evropské uživatele vygeneroval reexport strojů německých, ke kterému došlo už za sjednoceného Německa. Od Němců získala více než 100 raketometů RM-70 armáda řecká a 36 raketometů RM-70/85 armáda finská.
V dubnu 2022 poskytla česká strana minimálně dvacet raketometů RM-70 Ukrajině bránící se ruské invazi.
Video: raketomety RM-70 na Ukrajině
