Už 15. června vám bude devadesát let. Jak se cítíte?
Celkem dobře, nejsem zcela zdráv, ale není to zlý. Špatně slyším, vidím, špatně si pamatuju a chodím. Ale nemůžu si stěžovat, je to přeci jenom v devadesáti letech dost slušný.
V září vás čeká oslava...
(Přerušuje) Ano, výročí je 15. června, ale na září plánuji schůzku Jednoty českých matematiků a fyziků, kde bude předána tato publikace (ukazuje na vytištěné texty, které brzy vyjdou knižně, pozn. red.), a kde budou kolegové z fakult, ze škol... Nevím, jestli přijdou, ale takhle to plánuji.
S rodinou oslavu plánujete?
Dokonce dvě oslavy - jednu tady na katedře, a pak plánujeme velkou rodinnou oslavu, kde bude okolo třiceti lidí, protože moje rodina je velmi rozvětvená.
Jaké máte plány do budoucna?
Velké plány nemám. Jen žít spokojeně s rodinou a užívat si stáří, dokud to jde. Žiju s dcerou, vnučkou a pravnučkou. Možná, že něco napíšu, ale to není připravené. Bohužel špatně chodím, takže se mi hůř fotografuje.
Jste nejstarším učitelem matematiky v Česku. Neuvažujete o odpočinku a odchodu z akademické půdy?
Já neučím. Byl jsem nemocný a už jsem se do práce nevrátil. Jsem emeritní profesor. Nicméně matematiku ještě občas dělám. S profesorkou Vondrovou z pedagogické fakulty v Praze píšeme knihu. A mám semináře. Jeden byl předminulý týden na konferenci o talentech.
Co vás na vaší práci neustále motivuje a pohání vpřed?
Podle mě je nejcennější na kantorské práci vidět, jak děti rostou. Růst člověka, když to řeknu formálně, od neznámého ke znalostem, je na škole to nejcennější.
Není to důvod mít ještě předmět a učit alespoň menší skupinu?
To bych rád, ale už mě to zmáhá. Jen 45 minut je málo, vždy jsem měl dvouhodinovky, a to už se asi nemůžu odvážit. Taky není v devadesáti normální, aby člověk učil. Ale rád bych, to máte pravdu.
Neuvažoval jste o menším úvazku, že by semináře měly například šedesát minut?
No... Výuku neplánuju. Byl covid-19, tak se teď dva roky nic nedělo, ale předpokládám, že příští školní rok bude normální a budu mít jeden nebo dva semináře a snad něco připravím pro učitele.
prof. RNDr. František Kuřina, CSc.Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu, obor učitelství matematiky a deskriptivní geometrie na Univerzitě Karlově v Praze. Pracoval na středních školách v Českém Krumlově a v Dobrušce. V roce 1960 nastoupil jako odborný asistent na Pedagogický institut v Hradci Králové (předchůdce současné univerzity). Na univerzitě se především věnoval vyučování geometrie, spolupracoval s učiteli základních a středních škol. V listopadu 2018 se stal prvním emeritním profesorem hradecké univerzity. Spolupracoval také s Kabinetem pro vyučování matematiky Matematického ústavu Akademie věd ČR a univerzitami v Česku i zahraničí. Napsal řadu publikací, mezi nejznámější patří Dítě, škola a matematika (spoluautor Milan Hejný) či Matematika jako pedagogický problém. |
Dá se říct, že je s vámi matematika celoživotně spjata. Měl jste ji rád od začátku, nebo jste si k ní udělal vztah až na univerzitě?
Je zajímavé, že z prvního stupně si nepamatuju vůbec nic, ale z druhého docela dost. Měli jsme učitele, který učil moderně. Nevykládal nic, jen zadával úlohy na papírkách. Potom chodil po třídě, diskutoval, odpovídal... To bylo mé první setkání s matematikou. Na gymnáziu jsem měl matematiku rád, tak jsem šel po maturitě na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy.
Měla by být podle vás maturita z matematiky povinná?
Podle mého názoru povinná maturita z matematiky být nemá. Když někdo něco dělá z donucení, tak to nedělá dobře.
V minulosti byla znalost matematiky o tom, aby si dotyčný dokázal spočítat výplatu a kolik mu po zaplacení výdajů zbude peněz. Dnes už je to přeci jinak. Jak se od té doby její role proměnila?
V minulosti spočívala výuka matematiky ve výpočtech pro praxi, to se stále učí. Zároveň se ale trochu zanedbává. Učitelé totiž nevidí takovou potřebu, když existují kalkulačky. Základní matematiku, kupecké počty, to se nezměnilo, ale v matematice nehrají žádnou roli.
V matematice, kterou jsem studoval na univerzitě, hrály roli matematické struktury.
V čem je to nyní ve vyučované matematice jiné?
Nepočítá se v nich, ale usuzuje. Matematika stojí na základních věcech, axiomech. To se táhne už od Eukleida. Za tu dobu se nahromadila spousta věcí, které je potřeba v této vědě utřídit, pořád se totiž vyvíjí. Současné pojetí vyučované matematiky je pro mě nesrozumitelné.
Průzkum: Žáci, kteří se učí podle Hejného metody, mají lepší výsledky |
Spolupracoval jste s profesorem Hejným. Pracovali jste spolu na jeho metodě, pomocí níž se nyní učí?
Na jeho metodě jsem nespolupracoval. Ale ideově ano. Napsali jsme knížku Dítě, škola a matematika a tam jsou ideje, které jsou v současných učebnicích formulovány.
Myslíte si, že je možné naučit všechny děti matematiku?
Je možné je naučit matematiku, kterou potřebují v nejběžnějším občanském styku. Podle mého názoru není největší problém to, že některé dítě na ni není nadané. S tím si dobrý učitel umí poradit.
Problém jsou děti, které se záměrně nechtějí nic učit. Je obtížné takové děti motivovat, aby něco dělaly, ale matematiku je možné naučit každé dítě. Samozřejmě na různých úrovních.
Měly by se učit nazpaměť vzorečky?
Vzorec je matematická věta. A krát B je vzorec pro obsah obdélníku. A to by děti neměly umět formálně, aniž by měly představu o tom, co je obsah. Měly by mít představu. Ke vzorcům by měly dojít řešením úloh, skládáním dlaždic a potom to vyústí k výpočtu, ke vzorci.
Cílem vyučování matematiky je porozumění. Bohužel jsou učitelé matematiky, u kterých se látka bifluje. Taková matematika člověka nerozvíjí, protože je stejná, jako se učit básničku nazpaměť. Nic není možné říct tak jednoduše jako vzorcem. Ze vzorce je vše hned vidět, je to jazyk matematiky.
Jazyk učebnic matematiky se skládá ze vzorců a potom, promiňte, kecání okolo vzorců. Což je důležitější než vzorce.
Když jsme u učebnic, asi jednou z nejznámějších učebnic je Sbírka úloh z matematiky od Bělouna...
(přerušuje) Jo, jo. Osobně jsem se s panem profesorem znal.
Pamatujete na Bělouna? Tvůrce legendární cvičebnice by oslavil 100 let |
Jak se vám tato učebnice líbí? Protože opravdu provází mnoho generací studentů a působí jako nesmrtelná učebnice.
Je to velmi pěkná knížka. Má taky mnoho vydání. Z druhé strany musím říct, že jsem slyšel od učitelek, jak nemohou Bělouna používat, protože je prý moc těžký. Dnešní škola skutečně nedosahuje úrovně, které dosahovala osmiletka za Bělouna.
Takže si myslíte, že v průběhu let kvalita vzdělávání matematiky klesá?
To je těžké říct. Spíš bych se klonil k tomu, že ano. Ovšem z druhé strany je třeba to říct přesněji, v čem klesá. Samozřejmě klesá v numerické matematice, protože jsou kalkulačky. Klesá také v řešení úloh, ukazuje se to i v různých zkouškách našich i mezinárodních.
