Každý získaný start rakety je pro SpaceX důležitý, protože firmě zajistí přísun peněz, ale čím víc letů si zákazník objedná, tím lépe. U SpaceX si nejčastěji kupuje starty americká NASA. Tentokrát však nejde o vynesení vědeckého nákladu, ale o dopravu astronautů na Mezinárodní vesmírnou stanici.
Pro lepší pochopení následujících odstavců mi však dovolte začít poněkud šířeji. Když v roce 2014 získaly firmy SpaceX a Boeing kontrakt na vývoj nových pilotovaných lodí a dopravu posádek na ISS, podepsala každá z firem kontrakt na jeden testovací bezpilotní let. Poté měla následovat zkušební pilotovaná mise a nakonec měl každý z dodavatelů dostat možnost odlétat až šest ostrých misí, při kterých doveze čtyřčlennou posádku profesionálních astronautů na stanici. Pro Boeing a SpaceX to znamenalo, že každá z jejich dopravních lodí bude létat přibližně jednou ročně a celý kontrakt měl tímto způsobem zajistit NASA dopravu posádek na stanici až do roku 2026.
Dopravní monopol
Kvůli několikaletému zpoždění vývoje lodi Starliner firmy Boeing se ovšem stalo, že SpaceX zahájilo svých šest startů už v listopadu 2020 misí Crew-1, zatímco na Starliner se stále čeká. Crew Dragon kvůli tomu musel zaskakovat za opožděný Starliner a létal s dvojnásobnou kadencí, než se původně plánovalo. NASA proto dospěla koncem loňského roku do stavu, že z originálního kontraktu šesti startů zbývalo SpaceX ke splnění smluvního závazku uskutečnit pouhé tři starty a ten poslední, Crew-6, měl přijít na řadu na jaře 2023.
Navíc je dobré poznamenat, že koncem loňského roku stále platilo, že schválený provoz ISS byl pouze do roku 2024, i když NASA usilovně pracovala na prodloužení. Už počátkem prosince roku 2021 proto agentura zveřejnila informaci, že plánuje zakoupit u SpaceX další 3 pilotované mise Crew Dragonu. Jednalo se ovšem o úmysl, nic víc.
Další informace se objevila o několik týdnů později, na Silvestra roku 2021, kdy bylo zveřejněno prodloužení provozu stanice až do roku 2030. Tehdy začalo být všem jasné, že bude opět nutno nějakým způsobem zajistit dopravu astronautů. Zbývající tři lety zakoupené u SpaceX, jediného dopravce, který má v USA do dnešních dnů certifikovanou pilotovanou kosmickou loď, byly nedostatečné.
Celou situaci tak NASA začala řešit koncem února 2022, kdy si u SpaceX zaplatila další tři pilotované mise s čísly Crew-7 až Crew-9. Mimochodem, SpaceX tehdy mírně navýšilo i cenu za jedno sedadlo a místo původně odhadovaných 55 milionů dolarů NASA zaplatí 64 milionů. Bylo nicméně jasné, že i tak celkový počet misí neodpovídá nové plánované životnosti ISS.
Během následujících několika měsíců se poté odehrálo mnohé. Vojska Ruské federace zaútočila na Ukrajinu a dost tím ovlivnila světovou ekonomiku, již tak dost oslabenou pandemií covidu-19. Tyto vojenské operace následně začaly ovlivňovat i dění v kosmonautice. Měsíc květen nám pak do hádanky, kdo získá další pilotované mise k ISS, vnesl staronového hráče. Tento měsíc totiž úspěšně proběhla opravná bezpilotní mise OFT-2 lodi Starliner, kterou vyvíjí firma Boeing.
Boeing poveze astronauty nejdřív v roce 2023
Vše v současnosti vypadá na jedničku, ovšem než bude moci Boeing zahájit první ze svých šesti ostrých dopravních misí k ISS, musí být celý bezpilotní test vyhodnocen a loď Starliner bude muset podniknout ještě pilotovanou testovací misi. To nebude dříve než v únoru roku příštího. Pokud i ta proběhne úspěšně, bude moct NASA přistoupit k certifikaci. Když si to tak všechno spočítáte, je prakticky již dnes jisté, že firma Boeing nezahájí ostré mise dřív než na podzim 2023. A jak to tak vypadá, NASA nechtěla již otálet.
Raketa s vesmírnou lodí Starliner od Boeingu odstartovala k ISS. (20. května 2022)
Bezpilotní testovací mise lodi Starliner byla úspěšně dokončena přistáním na základně White Sands 26. května 2022 a několik dní poté již NASA přikročila k objednání dodatečných pilotovaných letů na ISS. Dne 1. června bylo na stránkách NASA zveřejněno, že si agentura u kalifornské SpaceX plánuje zakoupit dalších pět misí Crew Dragonu. Tyto mise ponesou názvy Crew-10 až Crew-14. Díky těmto dodatečně přikoupeným misím by měla mít společnost SpaceX zajištěn minimálně jeden pilotovaný start ročně až do roku 2030.
Na konci srpna NASA oznámila, že za nákup misí Crew-10 a Crew-14 zaplatí celkem 1,4 miliardy dolarů. V přepočtu tedy 287 milionů za misi a zhruba 72 milionů za sedadlo.
Podle nejnovějších informací Boeing nakonec od NASA dostane 4,49 miliardy dolarů za vývoj Starlineru a k tomu musí provést 6 ostrých misí na ISS. Oproti tomu SpaceX získá celkem jen o 500 milionů víc, ale tato cena zahrnuje vývoj Crew Dragonu a k tomu 14 ostrých misí.
Na celou situaci se však lze podívat i z dalšího úhlu, který na stránkách serveru Ars Technica nastínil Eric Berger. V současné chvíli totiž platí, že SpaceX má před sebou deset pilotovaných misí a Boeing jich má uskutečnit celkem sedm, pokud k šesti ostrým misím připočítáme i tu zkušební pilotovanou. Dnes také píšeme druhou polovinu roku 2022, takže do konce plánovaného provozu ISS zbývá přibližně osm a půl roku.
Střídání posádek se na kosmické stanici odehrává v průměru každé tři měsíce, přičemž polovinu startů zajišťuje ruská strana a na Američany tak zbývají dva starty ročně. Pokud se tak podíváme na čas, který stanici zbývá, a na počet objednaných misí, můžeme směle říct, že v současné chvíli má americká kosmická agentura zakoupen dostatek startů až do roku 2030. A firma Boeing, která dlouhé roky vyvíjela svou pilotovanou loď, se tak možná nedočká, na rozdíl od SpaceX, žádné dodatečné objednávky pilotovaných misí nad rámec těch prvních šesti. NASA to v současnosti zkrátka nepotřebuje.
Jakou raketu Boeing použije?
To samozřejmě neznamená, že loď Starliner neuvidíme létat častěji, kupříkladu v rámci turistických letů na ISS či soukromou stanici Orbital Reef, na které Boeing spolupracuje. Zde však přichází do hry další faktor. I když získají raketa Atlas V a loď Starliner certifikaci pro dopravu lidí na oběžnou dráhu, v případě jakékoli nově získané mise nebudou mít pro tento start nosnou raketu.
Atlas V je dosluhující raketa a všechny zbývající exempláře tohoto nosiče jsou již předprodány zákazníkům. Pouze sedm z těchto zbývajících raket je vyhrazeno pro potřeby lodi Starliner. Do budoucna samozřejmě firma Boeing může pro loď Starliner využívat vyvíjenou raketu Vulcan, ta však rovněž musí podstoupit certifikaci pro pilotované mise. Vulcan je nástupce Atlasu V a také ho vyrábí ULA. Do té doby v podstatě nemá firma Boeing možnost splnit jakékoli dodatečně získané zakázky pro Starliner.
Z obecnějšího pohledu a ve světle současných světových událostí je velmi dobře, že má americká kosmonautika k dispozici další raketu a pilotovanou loď, které můžou dopravovat lidi na oběžnou dráhu. Je to zvlášť důležité v době, kdy Rusové oznámili postupné ukončování spolupráce na ISS po roce 2024.
Navíc je stále nutno mít na paměti, že záloha je důležitá v každém oboru lidské činnosti. A pokud jde o kosmonautiku, nemusíme vůbec chodit daleko. Stačí se na malý moment vrátit na přelom let 2014/2015 a podívat se, jaké problémy se zásobováním ISS se vyskytly z americké strany. Nejprve koncem října roku 2014 selhala krátce po startu raketa Antares 130, která vynášela zásobovací loď Cygnus Orb-3.
29. října 2014 |
Lety lodí Cygnus byly obnoveny až za čtrnáct měsíců a na další start Antaresu jsme si museli počkat takřka dva roky. Poté se sice v lednu a dubnu roku 2015 úspěšně uskutečnily mise CRS-5 a CRS-6 v režii SpaceX, ale už červnový start mise s číslem 7 přinesl první a doposud jediné úplné selhání nosné rakety Falcon 9 za letu.
28. června 2015 |
Na následujícího půl roku tak byly na americké straně vyřazeny obě zásobovací lodi. Snad na tomto místě není třeba podotýkat, o kolik komplikovanější a problematičtější by bylo selhání rakety s pilotovanou kosmickou lodí.
Text byl převzat ze serveru ElonX. Před vydáním byl redakčně upraven. Originál najdete zde.
