„Můj tým už 20 let vyvíjí metody, jak přeměnit přírodní produkty – například glukózu získanou z cukrové třtiny nebo stromů – na rozložitelné, stravitelné polymery, které se neudržují v životním prostředí,“ uvedla výzkumnice Karen Wooleyová z americké Texas A&M University. „Tyto přírodní produkty se však získávají ze zdrojů, které se používají také pro výrobu potravin, pohonných hmot, stavebnictví a dopravu,“ dodala.
Kolega jí navrhl, že by mohla použít odpadní produkty, které zbyly z chovu černých mušek. Larvy smutnic obsahují bílkoviny a další výživné látky, takže se chovají jako krmivo pro zvířata a navíc rozkládají odpad, takže se chovají i pro tento účel. Dospělé mouchy jsou však méně užitečné. Tým Wooleyové se je proto snaží využít k výrobě užitečných materiálů.
Létajícího hmyzu ubývá, odhalily vědcům registrační značky motoristů |
Vědci zjistili, že hlavní složkou mušek je chitin, polymer na bázi cukru, který zpevňuje krunýř neboli exoskelet hmyzu a korýšů. K získávání chitinu se již používají schránky krevet a krabů. Vědci uvedli, že chitinový prášek získaný z much se zdá být čistší než chitin z korýšů a získávání chitinu z much by mohlo zabránit obavám z alergií na některé mořské plody.
Tým z mrtvých mušek vytvořil hydrogel, který dokáže absorbovat 47násobek své hmotnosti ve vodě za pouhou jednu minutu. Tento produkt by mohl být použit v orné půdě k zachycení povodňové vody a následnému pomalému uvolňování vlhkosti během sucha.
Větší mikroplasty projdou tělem, menší se nám dostanou i do krve, říká vědec |
„V Texasu máme neustále buď povodně, nebo sucha, takže jsem se snažila vymyslet superabsorbční hydrogel, který by to mohl řešit,“ řekla Wooleyová.
Vědci doufají, že se jim brzy podaří z mušek vytvořit bioplasty, jako jsou polykarbonáty nebo polyuretany, které se tradičně vyrábějí z petrochemických látek. Tyto plasty nebudou přispívat k problému znečištění životního prostředí, protože budou rozložitelné.
„Nakonec bychom chtěli, aby hmyz požíral odpadní plasty jako zdroj potravy, a pak bychom je znovu sklízeli a sbírali jejich složky k výrobě nových plastů. Hmyz by tedy nebyl jen zdrojem, ale také by pak vyřazené plasty konzumoval,“ dodala vědkyně.
