Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Vymyslel, odkud bezpečně šmírovat Čínu i Rusko. Otec kosmické špionáže

  0:15aktualizováno  0:15
Odtamtud je nádherný výhled na Sovětský svaz a Čínu! Uvědomil si v červenci 1963, při prvním startu spojové družice Syncom 2 na geostacionární dráhu ve výšce 35 800 kilometrů nad rovníkem, náměstek ředitele výzvědné služby CIA pro vědu Albert „Bud“ Wheelon. Začala kosmická špionáž.

Snímky bychom z téhle výšky pořizovat nemohli, ty by nebyly k ničemu, ale mohli bychom zachycovat telemetrii a odposlouchávat všechna raketová střediska obou států, rovněž rádiové depeše vojáků a politiků, uvědomil si Wheelon. Analýza telemetrických signálů sovětských a čínských raket je klíčem k určení jejich strategických schopností. Dvě družice by nám nahradily stanice v Turecku, Íránu, v Japonsku a na Aleutských ostrovech.

Křišťálová Lupa 2014

Nominujte iDNES.cz v kategorii Zpravodajství. Děkujeme!

Wheelon diskutoval o svém nápadu s vedoucími pracovníky odposlouchávací služby NSA (National Security Agency) a úřadu speciálních činností CIA. A potom požádal o radu bývalého spolužáka ze Stanfordu Billa Perryho, který vlastnil firmu Electronic System Laboratory v San Jose.

To nebude jednoduché – upozornil ho Perry. Vždyť v téhle výšce se družice neobejde bez velmi dokonalých aparatur, které tyhle signály zachytí, a potom se musí vyloučit rozsáhlé rádiové pozadí včetně televizních signálů. Proto musí mít obrovské kruhové antény a údaje, které bude vysílat, nejlépe zachytí stanice umístěná v Austrálii. „Debatovali jsme o zpracování signálů, jaké do té doby nikdo nedělal,“ vzpomínal později Perry.

Několik měsíců zkoumal Perry možnosti postavení takové družice. Nakonec Wheelonovi oznámil: „Existují tady určité technické problémy. Ale nejsou tak ohromné, aby se nedaly vyřešit.“

Fotogalerie

Wheelon poděkoval a požádal Lloyda K. Lauderdalea, který měl doktorát z elektronického inženýrství, aby tento projekt řídil. Kvůli jeho utajení dostal postupně několik označení: program číslo 720, potom 472 a nakonec Rhyolite, kódové označení Argus. Nakonec vedl práce na tomto projektu za agenturu Julian Caballero.

Firma TRW postavila pro CIA odposlouchávací družici Rhyolite. Vypustili ji raketou Atlas-Agena D 19. června 1970. Dostala se na geostacionární dráhu nad Indickým oceánem. Vážila 700 kilogramů a po vypuštění se rozvinula síťová anténa o průměru 18 metrů a dva sluneční panely, které ji zásobovaly elektřinou. Druhá startovala 6. března 1973 a zakotvila nad Afrikou. Obě dvě měly kontrolovat dodržování odzbrojovací smlouvu SALT 1, především pak raketové pokusy mezi Ťuratamem a Kamčatkou. Jejich životnost se odhadovala na 5–7 let.

Když však Christopher Boyce prodal tajemství projektu Rhyolite Sovětům, přejmenovali ho na Aquacade. Rhyolite 3 čili Aquacade 3 odstartovala 11. prosince 1977 a její dvojník 7. dubna 1978.

Základ navádění raket

Albert Dewell Wheelon, řečený Bud, se narodil 18. ledna 1929 v Moline, stát Illinois. Jeho otec Orville byl přední letecký inženýr, který vynalezl nový typ obráběcího stroje na výrobu leteckých součástek – tím způsobil revoluci v oboru. Jako první začal používat pro stavbu letadel titan, což mu v roce 1952 vyneslo Cenu bratří Wrightů. Později do rodiny přibyla ještě dcera Marcia.

Otec byl pro Buda vzorem. Chtěl se stát také leteckým konstruktérem. Za druhé světové války pracoval o prázdninách v továrně Douglas Aircraft v Los Angeles, kde testoval spáry a nýty na palivových nádržích letadel.

Náměstek ředitele výzvědné služby CIA pro vědu Albert „Bud“ Wheelon.

Náměstek ředitele výzvědné služby CIA pro vědu Albert „Bud“ Wheelon.

Studoval výborně. Už v šestnácti letech ho přijali na Stanfordovu univerzitu. Brzy se spřátelil s děkanem inženýrské fakulty Fredem Termanem, který mu doporučil, aby se raději zapsal na přednášky matematiky a fyziky. Potom ho poslal na slavnou Massachusettskou vysokou školu technickou (Massachusetts Institute of Technology – MIT). „Katedra fyziky na MIT v Cambridge byla cílem nejchytřejších studentů ze Spojených států a když Wheelon získal v roce 1952 doktorát, pohyboval se ve zela výjimečné společnosti,“ uvedl Philip Taubman v knize Tajné impérium. „Seděl v kanceláři s Murrayem Gell Mannem, který se dopracoval k Nobelově ceně za fyziku. Postgraduální doktorand Sidney Drell se stal zástupcem ředitele stanfordského Centra pro lineární zrychlení (Linnear Accelerator Center) a když ho Wheelon přesvědčil, aby pomohl vyřešit problém kamerového systému Corony, radil po čtyři desetiletí vládě v oblastech zpravodajství a kontroly zbrojení. Dalším studentem fyziky na MIT byl Robert Noyce, který založil v roce 1968 spolu s Gordonem Moorem firmu Intel.“ Současně spolupracoval s profesory Georgem Kistiakowským z Harvardu a Jeromem Wiesnerem z MIT, kteří se později stali vědeckými poradci amerických prezidentů.

Během tohoto studia vypukla válka v Koreji. Wheelon je chtěl přerušit a přihlásit se k letectvu. Rektor MIT James Killian mu to však rozmluvil: „Tahle země potřebuje atomové fyziky, ne poručíky letectva!“

Jak CIA fotila Sověty z vesmíru a chytala kilometry filmu

Uprostřed studené války vznikal vesmírný program USA v doslova komorních podmínkách. Neuvěřitelné úspěchy špionážních satelitů, jejichž fotografie zachytily miliony kilometrů čtverečních sovětského území, posunuly kupředu nejen špionážní, ale vesmírný program jako takový.

Systém Gambit (verze KH-8) odlétal 54 misí v letech 1966 - 1982

Systém Gambit (verze KH-8) odlétal 54 misí v letech 1966 - 1982

Po absolvování MIT nabídli Wheelonovi práci Simon Ramo a Dean Wooldridge z firmy Ramo-Wooldridge (dnes Thompson-Ramo- Wooldridge – TRW) v Los Angeles – měl hodnotit špionážní informace o sovětské raketové síle a americký raketový program. Tento úkol řídil profesor Theodore von Neumann z Ústavu pro pokročilá studia (Institute for Advanced Study) v Princetonu, dlouholetý poradce Pentagonu, který po válce dirigoval studium německých raket i vývoj prvních výkonných počítačů.

„Seděl jsem v zadní místnosti a byl jsem skřítek, který měl za noc ušít boty,“ vzpomínal Wheelon. „Všichni za mnou chodili s různými problémy a čekali, že příští ráno jim dám odpověď.“

Jednou se zabýval naváděcími systémy raket. „Dostal jsem za úkol, abych vyvinul naváděcí systémy a určil, jaké jsou jejich základní fyzikální meze.“

Střely Atlas, Thor a Titan vedly na cíl rádiové a radarové signály, které mohl nepřítel zneškodnit. Charles Stark Draper z MIT navrhl spolehlivější a bezpečnější systém spočívající ve využití gyroskopů a akcelerometrů. Generál Bernard Schriever požádal Ramoa, aby návrh prozkoumali. Když se s ním Wheelon seznámil, schválil ho a vojáci začali Draperův systém využívat.

Sám Wheelon se tehdy zabýval dynamikou balistických raket za letu, aby zjistil, jaká rychlost je zapotřebí k dosažení určitého cíle. „Jeho studie tvoří dodnes jeden ze základních stavebních kamenů raketového inženýrství,“ napsal Taubman. Mladý vědec se také pozastavil nad tím, že spolehlivý nosič družic zatím není k dispozici. Sam Araki z Lockheedu později připomínal, že neexistovaly integrované obvody, tranzistory a počítače. S konstruováním raket a družic se teprve začínalo.

Jako teoretický fyzik se věnoval rovněž elektromagnetickou scintilací čili vlivem atmosféry na světelné a rádiové paprsky včetně řízení raket.

V Kalifornii se také oženil. Se ženou Nancy Helen Hermansonovou měl dcery Elizabeth a Cynthii.

Dešifrování telemetrie raket

Vypuštění prvních sovětských družic Washington vyděsilo. Naznačovalo to, že Moskva má k dispozici mezikontinentální rakety, které mohou dopravovat na americké území jaderné hlavice.

Pentagon a CIA se snažily zjistit, nakolik je tato hrozba pravdivá. Ředitel CIA Allan Dulles a šéf programu vývoje raket letecký generál Schriever pozvali v listopadu 1957 do Washingtonu několik odborníků ze soukromých firem, aby jim pomohli analyzovat snímky sovětských raketových základen ze špionážních družic a z dalších zpravodajských pramenů. Mezi ně patřil Bud Wheelon.

Fotografie určité poznatky dávaly. Nicméně k pochopení účinnosti cizích raket bylo zapotřebí dešifrovat údaje z jejich telemetrie, které od roku 1955 Národní bezpečnostní agentura (National Security Agency – NSA) rutinně zaznamenávala. Zpočátku však na velmi krátkých vlnách FM, které používaly americké rakety, nic neslyšely. William Perry si však uvědomil, že Rusové převzali část německé raketové techniky, která používala střední vlny AM. Měl pravdu – na AM pracovaly sovětské rakety.

Po dohodě s tureckou vládou postavili Američané odposlouchávací stanici u Samsumu na břehu Černého moře. Odtud registrovala vypouštění raket středního doletu ze základny Kapustin Jar, která leží východně od Stalingradu (dnes Volgograd). Z letecké základny Pirinćlik u Diyarbakiru na severovýchodě hornatého Turecka zase sledovali střelnici mezikontinentálních raket poblíž města Ťuratam – budoucí kosmodrom Bajkonur – v Kazachstánu. Později USA vybudovaly v dalších spřátelených zemích celou soustavu těchto elektronických uší, které zachycovaly rádiové vysílání politiků a ozbrojených sborů, radary a údaje z příprav a letů bojových raket. To všechno mělo sloužit ke včasnému zjišťování možných příprav Sovětů a jejich spojenců k zahájení třetí světové války.

V roce 1958 zřídila NSA Telemetrický a rádiový analytický výbor (Telemetry and Beacon Analysis Committee – TEBAC), do něhož pozvala řadu specialistů z výzkumu a průmyslu včetně Wheelona a Perryho. Trvalo půldruhého roku, než telemetrii sovětských raket dešifrovali. „Přišli jsme nejen na to, co všechny jejich kanály znamenají, ale i na jejich kalibraci,“ vzpomínal Wheelon. „Znamenalo to, že jsme téměř dvě desetiletí dokázali číst letové údaje o každém sovětském startu. Mohli jsme se svému protihráči v pokeru dívat do karet.“

Nejvíc údajů o samotné raketě získávali z telemetrie při její havárii, stejně jako Sověti – libovali si Albert Wheelon a Sydney N. Graybeal koncem roku 1961 v interním časopisu CIA Studies in Intelligence. „Avšak my jsme dokázali využívat tento unikátní zdroj méně efektivně než Sověti, protože zaprvé jsme nevěděli, které měření je přiřazeno kterému kanálu, zadruhé jsme neměli ani kalibraci, ani jsme neznali absolutní hodnoty měření na mnoha kanálech a zatřetí kvůli omezením, daným rádiovým horizontem, jsme nebyli schopni zachycovat vysílání po celou dobu letu. Velmi pečlivou technickou analýzou jsme postupně vyřešili mnoho problémů s identifikací kanálů a slušně jsme pokročili v oblasti kalibrace.“ Dále autoři upozornili, že je důležité, aby se jinými prostředky včas zjistil okamžik startu – to pak umožní včas zachytit telemetrii.

Raketová propast neexistuje

Od podzimu 1960 získávaly družice programu Corona, první generace nazvané KH-1, snímky sovětského a čínského území. Vždy po několika dnech či týdnech vypouštěly družice pouzdra s filmy, která zachycovaly nad Pacifikem letadla do speciálních sítí – jinak to zatím nebylo technicky možné.

„Vypadalo to, jakoby se v temném skladišti rozsvítil silný světlomet,“ ohodnotil Wheelon první snímky z kosmu. V letech 1960–1961 dostali Američané realistický pohled na celkovou úroveň sovětského vojenského potenciálu, který nemohly dát špionážní letouny U-2.

„Corona se stala na celé desetiletí základním článkem amerického výzvědného kosmického programu,“ uvedl Jeffrey Richelson z Národního bezpečnostního archivu (National Security Archive) ve studii ze 14. dubna 1999. „Do června 1964 vyfotografovaly družice projektu Corona všech 25 sovětských základen vybavených mezikontinentálními raketami. Tyto snímky dovolily Spojeným státům, aby si vytvořily katalog všech sovětských protiletadlových a protiraketových baterií, míst s raketami středního doletu, zařízení s nukleárními zbraněmi, ponorkových a leteckých základen – a zrovna tak v Číně, ve východní Evropě.“

Moskva neměla tolik bojových raket připravených k útoku, jak se myslelo. Raketová propast mezi USA a SSSR neexistovala, Američané byli lépe vyzbrojeni. To byl největší úspěch amerických kosmických špionů v šedesátých letech. I kdyby neobjevily nic jiného, jejich cena – 850 milionů dolarů – se bohatě vyplatila.

Jak je možné, že se analytici CIA zmýlili, když mluvili o raketové propasti? Wheelon to vysvětlil bez okolků: Byli v zajetí „nejistoty a nesouladu“. „V tomto klimatu jestřábi argumentovali, že sovětská hrozba je ohromná, zatímco holubice tvrdily, že je bezvýznamná.“

Souboj o kompetence s vojáky

Ministerstvo obrany a CIA se přetahovaly o to, kdo povede výzkumy v oblasti špionážní techniky. Kennedyho poradce pro vědu profesor James Killian doporučil řediteli zpravodajské služby Johnu McConemu, aby se „v CIA administrativně spojilo celé spektrum moderní vědy a techniky s hlavními programy a projekty služby“.

McCone požádal Wheelona, aby se toho ujal jako jeho náměstek. Vědec si však vymínil: „Zůstanu tady jenom čtyři roky.“ V červnu 1962 tedy nastoupil dr. Wheelon do Langley.

Tajný balíček z vesmíru spadl do oceánu

Přesně po čtyřiceti letech odtajnila CIA dokumentaci o unikátní záchranné akci špionážního satelitu ze dna oceánu. V hloubce pěti kilometrů tajně vyzvedla z havarované kapsle špionážní film, zachycující mimo jiné území Sovětského svazu.

Návratová kapsle, kterou po naexponování celého 96kilometrového filmu špionážní

Návratová kapsle, kterou po naexponování celého 96kilometrového filmu špionážní satelit KH-9 Hexagon "upustí" zpět na Zem.

„Během svého prvního léta v CIA jsem zůstával dlouhé hodiny. Takřka každou noc jsem odcházel okolo desáté hodiny. Žena a děti byly stále na západním pobřeží, protože jsme nechtěli prodat náš dům. Nedělal jsem dlouho do noci, ale pročítal jsem tajné zprávy, které jsem dřív neznal.“

Čtyřiatřicetiletý Wheelon měl chuť i sílu, nebál se půtek. Brzy si vynutil respekt a postupně inicioval tři nové programy špionážních družic. Stal se výkonným motorem vědecko-technického zpravodajství, do něhož vnášel originální myšlenky. Třebaže se příliš nevyznal v soukolí washingtonské byrokracie, pustil se kvůli kosmické špionáži do boje s Pentagonem. Obával se totiž, že vojáci by je chtěli především využívat ke svým krátkodobým taktickým úkolům. Tyhle prostředky musí sloužit k širokému sbírání informací, aby USA měly pod kontrolou všechna možná rizika, především pocházející od Sovětského svazu! Tento záměr se mu podařilo prosadit – úkoly určovala výzvědná služba.

Na sklonku léta 1962 se ukazovalo, že Sověti zásobují Castrovu Kubu zbraněmi. Wheelon chodil za šéfem úřadu pro vydávání zpravodajských předpovědí Shermanem Kentem a diskutovali o tom, jestli tam nevozí také rakety. Také ve Zpravodajském výboru pro řízené rakety a astronautiku, kterému Wheelon předsedal, rozebírali snímky špionážních letadel U-2, které pořizovaly snímky sovětských základen na ostrově. K jejich analýze jim posloužily informace o bojových raketách, které dodal Američanům a Britům plukovník GRU Oleg Peňkovskij. „Podle mého názoru to vypadá, že tam vozí rakety,“ ukončil debaty ve výboru Wheelon. A na tom se shodl s ředitelem CIA McConem.

Jakmile se instalování sovětských raket na Kubě stalo prvořadým státním rizikem, denně chodil s vedoucím fotoanalytického centra CIA Arthurem Lundahlem k prezidentu Johnu Kennedymu. Zarazilo ho, že chyběly informace z družic. „Corona byla za kubánské raketové krize kvůli velkému prodlení návratu filmů k ničemu. Potřebovali jsme údaje ještě téhož dne, ne za měsíc.“

Velký zápas musel svést nový náměstek i na půdě samotné CIA. Programy kosmické špionáže dostávaly příliš málo peněz a donedávna je bez hlubší koordinace řídilo několik oddělení.

Cívky s filmem (na snímku) mohl Trieste II vylovit až v dubnu 1972. Do té doby

Cívky s filmem (na snímku) mohl Trieste II vylovit až v dubnu 1972. Do té doby akci úspěšně bránilo špatné počasí.

Když v letech 1962–1963 postihla družice Corona série havárií, požadoval Wheelon, aby se na hledání závad účastnili rovněž specialisté CIA. Ředitel NRO Brockway McMillan ostře odmítl. S prací NRO přestávali být spokojeni nezávislí odborníci – v květnu 1964 vyjádřila Poradní skupina prezidenta pro zahraniční zpravodajství údiv nad špatným pracovním plánem tohoto úřadu.

Po velké debatě McCone službu opět reorganizoval. Dne 25. dubna 1963 jmenoval Wheelona náměstkem pro vědu a přidělil mu nově zřízené Ředitelství pro vědu a techniku. Toto ředitelství mělo pět oddělení: zvláštních činností, pro odposlech, pro výzkum a vývoj, pro vědecké zpravodajství a pro počítačové služby. Prozíravý Wheelon vytvořil 7. listopadu 1963 ještě další útvar – Centrum pro analýzu cizích raket a vesmír (Foreign Missile and Space Analysis Center – FMSAC). Za jeho šéfa vybral Carla Ducketta, který dosud vedl zpravodajskou službu na velitelství raketových střel v Huntsvillu v Alabamě.

Avšak tahle aktivita rozhořčila generála Schrievera, a proto poslal šéfovi štábu letectva generálu Curtisi E. LeMayovi rozhořčený dopis. Nakonec se Pentagon domluvil s vedením NASA a v červnu 1964 zřídily Zvláštní obranné středisko pro rakety a astronautiku (Defense Special Missile and Astronautics Center – DEFSMAC).

Vztahy mezi CIA na straně jedné a NRO a ministerstvem obrany na straně druhé se pozvolna vyjasňovaly. Pravda, trvalo dlouho, než se situace ustálila a prvotní soupeření o kompetence vyprchalo, byť občas probublávalo i nadále. NRO se ujal nákupu výzvědných družic a zajišťoval jejich vypouštění a řízení. Na jedné straně spolupracoval s vojenským letectvem, které obstarávalo provoz těchto strojů, a na straně druhé s CIA, která odebírala získané výsledky.

Jak z fotek odstranit bílé skvrny

Zpravodajci potřebovali identifikovat velmi malé objekty, aby mohli určit, jaké zbraně armády Varšavské smlouvy pro případný útok na západní Evropu chystají. Wheelon proto požádal v říjnu 1963 svého bývalého kolegu ze Stanfordu fyzika dr. Drella, který už dřív konzultoval některé problémy nové špionážní techniky, aby se pokusil odpovědět na tři otázky: Dají se nějak odstranit ze získávaných snímků bílé skvrny? Jakou rozlišovací schopnost snímků potřebujeme, abychom na nich objevili zbraně, bez ohledu na zamaskování? Musíme kvůli tomu postavit jiné družice, než je řada Corona, anebo ji stačí jenom drobně vylepšit?

Drell uskutečnil rozsáhlý výzkum pod krycím označením Fulcrum (Podpěra). Zapojil do něho řadu předních fyziků včetně budoucího laureáta Nobelovy ceny Luise Alvareze. Vědci zjistili, že cívka, z níž se odvíjí film do kamery, vytváří elektrostatické výboje, které způsobují bílé skvrny. Když vyrobili cívku z jiného materiálu, šmouhy se přestaly objevovat.

Kamerový systém Corony se už nedá vylepšovat – oznámil Drell. „Řekli nám, že celý systém dosáhl své přirozené hranice, a že když chceme získat něco lepšího, než je Corona, musíme začít znova,“ vzpomínal Wheelon.

McMillan však závěry projektu Fulcrum odmítl. Místo toho nařídil vylepšit družice KH-4 – tak vznikla řada KH-4A. První odstartovala v srpnu 1968, poslední v říjnu 1969.

Zástupci NRO, CIA, letectva a firem se na jaře 1965 domluvili, že největší zdokonalení potřebuje kamerový systém – snížit vibrace, odstranit skvrny na snímcích, zlepšit převíjení filmů a podobně.

Následovala další vylepšená řada KH-4B, která dostala novou kameru. První startovala 15. září 1967 a vyslala dvě schránky, které se vrátily s fotografickou kořistí. Životnost těchto kosmických špionů se prodloužila v průměru na 20 dnů a výška letu snížila asi o 25 kilometrů na 150–160 kilometrů. Ze 17 expedic pouze u jedné selhala nosná raketa. Od ostatních se vrátily všechny schránky s filmy, tedy 32 kusů. Získaly půl milionu snímků. Na rozdíl od předcházející řady měly menší množství filmů, ale vyšší rozlišovací schopnost – zabíraly plochu 14 krát 190 kilometrů, přičemž se daly rozeznat objekty o velikosti 1,8 metru. Některé družice zkoušely barevné filmy a měnitelné filtry. Poslední KH-4B letěl 25. května 1972.

Družice systému Hexagon disponovaly čtyřmi kapslemi s filmem a soupravou...

Družice systému Hexagon disponovaly čtyřmi kapslemi s filmem a soupravou fotoaparátů pro stereoskopické panoramatické snímání i pro mapování.

V lednu 1965 měl ředitel NRO podepsat dohodu, která dávala CIA právo se podílet na vypouštění zpravodajských družic. Třebaže s ní původně souhlasil, nakonec podpis odmítl. V březnu zrušil víceméně bezdůvodně start družice Corony z Vandenbergu. A tím spáchal sebevraždu – začalo se mluvit o jeho odvolání. V srpnu vznikl Výkonný výbor pro národní zpravodajský program (National Reconnaissance Program Executive Committee), který začal s definitivní platností potvrzovat cíle pro družice. Jeho členy se stali náměstek ministra obrany, ředitel CIA a vědecký poradce prezidenta.

V říjnu 1965 dostal McMillan výpověď. CIA a Pentagon okamžitě podepsaly připravenou smlouvu o spolupráci.

Obrovský úkol pro Wheelona spočíval v dokončení nového špionážního letadla, které stavěl ve Skunčích dílnách firmy Lockheed v kalifornském Burbanku proslulý konstruktér Kelly Johnson. Letadlo U-2, které tam vyvinul, už nemohla CIA používat, protože jedno sestřelili v květnu 1960 Sověti raketou. Nový stroj A-12 měl létat nadzvukovou rychlostí až 4 tisíc kilometrů za hodinu ve výškách přes 20 kilometrů – to mělo zajistit jeho bezpečnost před sovětskými raketami. Pro trup a křídla byl kvůli vysokým teplotám nejvhodnější titan, ale v USA ho neměly dostatek. Wheelon zařídil, že tajně koupili jeho větší množství v Sovětském svazu, který ho běžně exportoval.

Po překonání mnoha překážek nakonec odstartoval prototyp A-12, označovaný jako SR-73 Oxcart (Volský potah), úspěšně v lednu 1965. Wheelon rozzlobil svého šéfa, když si vyzkoušel let na jeho dvoumístné verzi. Náměstek přece nemůže takovým způsobem riskovat svůj život!

Nad Sovětský svaz Oxcart nikdy nevyslali, riziko sestřelu pořád existovalo a družice byly spolehlivější. Nakonec ho CIA používala nad severní Koreu a nad severním Vietnamem. Po třech letech ho odstavila, jeho provoz byl neúměrně drahý.

Po překonání mnoha překážek nakonec odstartoval prototyp A-12, označovaný jako...

Po překonání mnoha překážek nakonec odstartoval prototyp A-12, označovaný jako SR-73 Oxcart (Volský potah), úspěšně v lednu 1965.

Třináctitunový Velký pták

Po vyhazovu McMillana dostala nová koncepce vládní požehnání v dubnu 1966.

Zpravodajské družice nové generace - KH-8 Gambit – začaly létat v červenci. Na jejich snímcích byly vidět podrobnosti o velikosti 10 centimetrů. Hned první záběry ukazovaly, že Sověti začínají stavět na kosmodromu Bajkonur mohutné objekty – postupem času se ukázalo, že to jsou haly a rampy pro lunární raketu N-1. Do jara 1983 startovalo 54 Gambitů.

Následoval další projekt – KH-9 Hexagon. Pro tyto družice postavili kameru, která zachycovala z výšky 160 kilometrů na jednom záběru několik tisíc čtverečních kilometrů s rozlišením 30–60 centimetrů. Hexagony měly úplně novou architekturu – představovaly válec o průměru 3 metrů, délce 15 metrů a hmotnosti přes 13 tun.

První družice série KH-9, spíše známé pod označením Big Bird (Velký pták), startovala 15. června 1971 na špici rakety Titan 3D ze základny Vandenberg a pracovala 45 dnů.

Už první výpravy těchto družic přinesly množství údajů, které používala americká delegace při jednání se Sověty o smlouvě o omezení strategických zbraní SALT 1, podepsané v létě 1972, a pro SALT 2, uzavřené v létě 1979. „Je naprosto jasné, že bez špionážních družic by nebylo možno uzavřít smlouvu SALT 1,“ domnívá se John Pike, šéf oddělení kosmické politiky ve Federaci amerických vědců. Politici obou stran totiž měli možnost kontrolovat jakékoliv změny ve stavu výzbroje.

Tato tělesa zůstávala ve vesmíru na dráze ve výšce přibližně 200–300 kilometrů se sklonem 96,2 stupně k rovníku poměrně dlouho, většinou devět měsíců. Družice nosily čtyři schránky. Zpočátku vysílaly tato pouzdra s filmy na Zemi každé 3–4 dny, později se tyto periody prodloužily.

KH-9 často nosily rovněž antény pro příjem rádiových a radarových signálů. Jejich pomocí identifikovali specialisté z NSA umístění a charakteristiky cizích radarových stanic a CIA přijímala depeše od svých agentů ze Sovětského svazu i z dalších zemí. V sedmdesátých letech je totiž vybavovala miniaturními rychlovysílačkami, jimiž během několika desítek sekund odvysílali zašifrované zprávy bez ohledu na jejich délku.

Projekt Hexagon završilo 19. těleso v pořadí v roce 1984. Dvacátý pokus skončil v dubnu 1986 havárií.

Místo snímků číslice - jal vznikl CCD snímač

Techniku přenosu obrazu máme, jenom se ji musíme naučit využívat. To si uvědomil Wheelon, když jedno nedělní odpoledne koncem roku 1963 seděl ve svém domě ve Virginii a sledoval televizní přenos fotbalového zápasu ze San Franciska. Jistě, letectvo s okamžitým předáváním údajů z družice na Zemi v rámci projektu Samos před lety neuspělo, ale dneska už jsme mnohem dál.

Špionážní snímky i pro civilní vyzužití

Americká společnost DigitalGlobe vypustila ve středu 13. srpna 2014 novou družici WorldView-3, která pořizuje snímky zemského povrchu, na nichž budou vidět objekty velké 31 centimetrů.

Start rakety Atlas V 401 se satelitem WorldView-3 na palubě (13. srpna 2014)

Start rakety Atlas V 401 se satelitem WorldView-3 na palubě (13. srpna 2014)

Druhý den zavolal náměstek ředitele CIA mladého Leslieho Dirkse, vědce, který absolvoval MIT a britský Oxford a do agentury přišel rok před ním. Vysvětlil mu svou představu a potom dodal: „Budeš dělat jenom na tomto úkolu, všechno ostatní necháš plavat. A dostaneš tolik peněz, o kolik si řekneš.“ Nicméně oba se shodli na tom, že zatím nemají představu, jak tenhle problém rozlousknout.

Shodou okolností tehdy dokončovali poblíž Langley v Bellových laboratořích v New Jersey revoluční objev dva vědci. William S. Boyle a George E. Smith při zkoumání křemíkových polovodičů zkonstruovali miniaturní snímače schopné zachytit a převést obraz do digitální podoby – odborně se tomu říká nábojově vázaný prvek, vžila se pro to anglická zkratka CCD. Každý snímač velký asi jako nehet představuje miliony bodů seřazených do řádků a sloupců, z nichž každý přesně zaznamená, kolik na něj dopadlo světla, a toto množství převádí na čísla. Například silný světelný bod má vysokou hodnotu a označuje se číslem 255, kdežto černý tunel má hodnotu takřka nulovou.

Wheelon se o téhle převratné novince dověděl od šéfa Bellových laboratoří Williama O. Bakera, který působil jako vědecký poradce mnoha prezidentů. Spolu se Sidneyem Drellem okamžitě zajeli do New Jersey. S odborníky v Bellových laboratořích se hladce domluvili. Pro svět zůstávaly detektory CCD tajné, protože se o jejich využití zajímali zpravodajci a vojáci. Na veřejnost se dostaly až po sedmi letech, v roce 1970.

Když Wheelon opustil CIA, staral se o zužitkování CCD na družicích jeho nástupce Carl Duckett a po jeho odchodu Leslie Dirks. Cesta od objevu detektorů CCD do vesmíru trvala dlouho – 13 let. První americkou družici KH-11 Kennan osazenou CCD vynesla raketa Titan 19. prosince 1976 na dráhu do výšky 246–531 kilometrů se sklonem 96,7 stupňů k rovníku. Tento sklon umožňoval, aby těleso přelétávalo každý den ve stejnou hodinu takřka stejnou oblast – analytici tedy dostávali každý den snímky s lehce pozměněnými stíny, což jim usnadňovalo práci.

Novou družici opět stavěli v závodě Lockheed Martin v Sunnyvale v Kalifornii. Kennan byl válec o průměru 3 metrů, délce 19,5 metru a o hmotnosti 13,5 tuny. Měl motory, jejichž pomocí měnil podle pokynů řídicího střediska dráhu. Jeho srdcem byl optický dalekohled o průměru 2,3 metru, vyrobený firmou Perkin Elmer v Danbury (dnes Hughes Danbury Optical Systems) ve státu Connecticut.

Poprvé v historii špionážních družic se záběry nepořizovaly klasickou fotografickou cestou, nýbrž pomocí elektronických snímačů CCD, které podávaly celkový obraz. Jeden snímek každých pět sekund. Díky tomu mohla soustava těchto družic neustále kontrolovat 42 000 cílů, z toho polovinu mimo komunistický svět – to bylo dvakrát víc než předtím.

Corona rozhodující jako Enigma

V srpnu 1966 Wheelon z CIA odešel – po čtyřech letech, přesně podle svého plánu. Agentura ho vyznamenala Medailí za mimořádnou zpravodajskou činnost. Zanechal po sobě inspiraci ke třem družicovým projektům, které radikálně změnily kosmickou špionáž: Hexagon, Kennan a Rhyolite.

„Národní zpravodajský systém, který nyní mají Spojené státy, je skutečným diamantem na naší koruně,“ prohlásil ministr obrany William Perry v roce 1984. „Jeho kořeny vytvořil v šedesátých letech svou vynalézavostí Bud Wheelon.“ Perry a Wheelon byli spolužáky z jedné třídy ve Stanfordu.

Není divu, že Wheelona odměnila CIA v roce 1994 jako druhého zpravodajce Medailí R. V. Jonese za zásluhy ve vědecké špionáži. Prvním nositelem byl sám Jones, britský vědec, který za druhé světové války toto odvětví zpravodajství založil.

„Údaje Corony rychle převzaly rozhodující roli, jakou hráli dešifranti Enigmy za druhé světové války,“ odhadoval Wheelon na sympoziu v květnu 1995 ve Washingtonu. Jak známo, Britové ukořistili německý kódovací stroj Enigma, jehož pomocí pak s úspěchem luštili tajné depeše wehrmachtu – a tyto informace sloužily jako podklad ke klíčovým rozhodnutím Spojenců za druhé světové války.

Z Washingtonu se Wheelon vrátil do Los Angeles. Přijal nabídku od letecké firmy Hughes na místo viceprezidenta, nakonec se stal předsedou správní rady. Původně tam vyráběli hlavně spojové družice, po jeho příchodu přidali rovněž družice zpravodajské, až odtamtud vycházela víc než polovina amerických kosmických špionů. Na vrcholu své činnosti zaměstnávaly její továrny 83 tisíc lidí.

Kromě manažerských povinností si Wheelon nechával čas na vědeckou práci. Napsal přes třicet studií z aplikované fyziky a ojedinělou knihu o aplikované matematice. Když v roce 1986 havaroval raketoplán Challanger, povolal ho prezident Ronald Reagan do vyšetřovací komise.

V roce 1988 ho přetáhla k sobě společnost General Motors. Měl prozkoumat její mezinárodní dohody a odhalit případné podplácení. Na nic nepřišel a později si posteskl, že neměl práci u General Motors brát.

„Moje léta v CIA byla nejlepší dobou mého života,“ vyznal se Wheelon v roce 1988 v interview. „Byl to vrcholek mého života. Nikdy před tím ani potom jsem necítil takový pocit povinnosti či pouta či důvěry od svých kolegů. Jednoduše řečeno nikdy jsem nepracoval s tak vynikající skupinou mužů a žen jako v CIA.“

V roce 1980 utrpěl velkou osobní ztrátu – zemřela manželka Nancy Helen. Později přišel i o jejich dceru Elizabeth. Oženil se podruhé, vzal si Cicely Evansovou.

Krátce po teroristickém útoku na Spojené státy v září 2001 povolala CIA Wheelona a další průkopníky zpravodajské techniky z doby studené války na poradu. Povězte nám, jak máme dál postupovat? Závěry z téhle diskuse nebyly zveřejněny.

Ovšem některá zlepšení se projevila. Velkým nedostatkem byl primitivní způsob analýzy informací. „V roce 2002 se pouze 15 procent ze snímků, které došly do Washingtonu, zpracovávalo v počítačích a analytici je zvětšovali a využívali,“ uvedl Taubman. Zbývající digitální záběry se musely převádět na konvenční černobílé snímky, aby je zkoumali analytici se zvětšovacími aparaturami stejné úrovně, jakou měli na počátku šedesátých let.

Prezident George W. Bush urychleně uvolnil peníze na modernizaci. Podle toho plánu měla Národní agentura pro pozemní zpravodajství (National Geospatial-Inteligence Agency – NGA) v roce 2004 analyzovat 85 procent informací na počítačích.

Albert Wheelon zemřel 27 září 2013 v Santa Barbaře v Kalifornii. Dožil se čtyřiaosmdesáti let. Jeffrey Richelson ho nazýval „šéfem kouzelníků z Langley“.

Autor:


Témata: CIA




Hlavní zprávy

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.