Gagarin prý nebyl prvním člověkem ve vesmíru. Tohle tvrzení rozšiřovali nejen někteří západní novináři, ale i komunističtí, kteří měli tradičně blíž k moskevským pramenům.
Kosmonaut Alexej Ledovskij prý zahynul v roce 1957 při letu po balistické dráze z kosmodromu Kapustin Jar. A při obdobném pokusu přišel o život následující rok Terentij Šiborin. Třetí experiment prý odnesl o rok později Andrej Mitkov. Tvrdila to italská tisková agentura Continentale s odvoláním na nejmenovaného vysokého komunistického činitele v Praze.
Dosud neznámý kosmonaut se zabil v květnu 1960, když se jeho kabina dostala na oběžné dráze do obtíží s manévrováním. V září zahynul nejmenovaný kosmonaut, možná Pjotr Dolgov, při havárii rakety na startovací rampě.
Z jedné podivné sovětské družice zachytili 4. února 1961 italští radioamatéři přenos tlukotu lidského srdce, který brzy ustal. Prý kroužili okolo Země dva sovětští kosmonauti, podle jiných pramenů byli tři: Bělokonov, Kačur a Gračov.
Začátkem dubna 1961 obletěl Vladimir Iljušin třikrát okolo Země, ale při návratu se zranil. Uprostřed května 1961 zachytili někteří radioamatéři v Evropě slabé volání o pomoc, které prý pocházelo od dvou sovětských kosmonautů. Dne 14. října 1961 se dostala sovětská loď s několikačlennou posádkou vlivem slunečních erupcí na špatnou dráhu a ztratila se v dalekém vesmíru.
I v listopadu 1962 zaznamenali italští radioamatéři volání o pomoc z kosmu. Podle některých zdrojů tehdy zahynul kosmonaut Bělokonov. Pokus o vypuštění druhé kosmonautky skončil 19. listopadu 1963 tragicky. Jeden anebo více lidí zahynulo, opět podle italských amatérů, v dubnu 1964.
Kupodivu všichni vysoce postavení sovětští uprchlíci na Západ (diplomati, vyzvědači a vědci) se o ničem takovém nezmiňovali.
Do roku 1967 bez ztráty na životech
Tyto pověsti rovněž vyvracel i Charles S. Sheldon, šéf výzkumného oddělení Kongresové knihovny, napojeného na zdroje CIA, nejvýznačnější americký znalec sovětské kosmonautiky.
Například v listopadu 1967 napsal ve zprávě pro členy Kongresu toto: "Do roku 1967 žádná země neztratila během kosmického letu nějakou kosmickou posádku. U nás zahynulo několik mužů při leteckých neštěstích. Jestli měli Sověti podobné havárie, nevíme, ale jeden muž, který mohl mít nějaký vztah ke kosmickému programu, ale o němž nebylo řečeno, že šlo o kosmonauta, se zabil na padáku.
Zprávy o tom, že mnoho Rusů zahynulo ve vesmíru, je obtížné vyvrátit, protože jsou tak tvrdošíjné, doprovázené jmény a daty. Dokonce i tak vynikající informátor, jakým byl Oleg Peňkovskij (plukovník sovětské vojenské výzvědné služby GRU a současně americký špion), se ve svých výpovědích britským a americkým zpravodajcům zmiňoval o těchto potížích. Američtí vládní úředníci však několikrát dosvědčili před Kongresem, že o takových sovětských ztrátách nemají USA žádné poznatky."
Když za Michaila Gorbačova propukla v druhé polovině osmdesátých let glasnosť a když se později po rozpadu Sovětského svazu přetřásaly v moskevských sdělovacích prostředcích všechny možné aféry, nikdo Gagarinovo prvenství nezpochybnil. Ano, zahynulo několik kandidátů při výcviku na Zemi, o život přišli dobrovolníci, kteří zkoušeli různé prostředky pro kosmonauty. Později se někteří dobyvatelé kosmických výšin zabili, ale to je všechno. (více o tragédiích při dobývání kosmu si přečtěte v tomto článku).
Kdyby Gagarin nebyl prvním člověkem ve vesmíru, nejdřív bychom se to dověděli z Washingtonu. Američané postavili okolo Sovětského svazu důmyslnou síť sledovacích stanic, která registrovala všechno, co se dělo na sovětských raketových základnách.
Start Vostoku zaznamenal americký radar v Turecku, o 13 minut později zachytila sledovací stanice na Aleutských ostrovech vypuštění člověka. Do Bílého domu přišla zpráva o této události 23 minut od startu. Prezident John Kennedy, kterého na tuto možnost upozornil ředitel výzvědné služby CIA už večer, chtěl, aby ho kvůli tomu nebudili. Dozví se to ráno.