Vědci se inspirovali přírodou, konkrétně masožravými rostlinami. Masožravky jsou známé tím, že pomocí důmyslně přeměněných listů, které využívají jako pasti, chytají hmyz, pavouky a jiné členovce. Občas se jejich kořistí stanou i drobné žáby či ještěrky. Zvláště po dešti bývá povrch jejich láček téměř dokonale kluzký, což jim umožňuje úspěšný "lov".
Láčkovky (Nepenthes) jsou velice rozmanitým druhem masožravek, jejich pasti se výrazně liší velikostí, tvarem i zbarvením.
Jednu takovou masožravku, a sice láčkovku, si vzala za vzor i Joanna Aizenbergová z Harvardovy univerzity.
Se svým týmem vyvinula materiál, na jehož povrchu neulpí žádná kapalina, ani olej, krev, prostě nic. Dokonce i mravenci prý po něm kloužou, jako by bruslili po ledě. To vše funguje za ne právě běžných podmínek: třeba za vysokých tlaků či teplot mrazu.
Lotosový efekt
Ovšem i jiné rostliny vyvinuly strategie, jak zabránit, aby na daném povrchu něco zůstalo. Když se vědci dříve snažili vytvořit pokud možno dokonale nesmáčivé povrchy, hledali inspiraci zejména u listů Lotosu.
Tyto vodní rostliny mají na svém povrchu spoustu jemných mikroskopických výstupků s voskem na koncích, takže voda se k vlastnímu povrchu listů vůbec nedostane. Je od něj oddělena vrstvičkou vzduchu. Kapičky vody ulpívají pouze na koncích výčnělků. Leží na nich podobně jako fakír na lůžku z hřebíků.
Jenže lotosový efekt funguje jenom u kapalin s vyšším povrchovým napětím, jako je například voda. U organických a jiných složitých kapalin je jeho účinek poměrně slabý.
Masožravé rostliny naproti tomu používají odlišný princip. Místo výčnělků mají na povrchu spoustu sotva postřehnutelných drážek a rýh vyplněných nektarem, čímž na sobě vytvářejí kluzký povlak. Odpudivý účinek pak zajišťuje samotná kapalina.
Je to podobné jako při tzv. aquaplaningu u auta, kdy pneumatiky doslova kloužou po vodě a nikoliv po povrchu vozovky. "Olej na spodku nožiček nešťastného mravence ke kluzkému povlaku rostliny vůbec nepřilne. Podobně jako když olej plave na povrchu kaluže," tvrdí Tak-Sing Wong, který se rovněž podílel na vývoji nového vše odpuzujícího materiálu.
SLIPS
Vědci se pokusili masožravky napodobit, jen místo nektaru použili lubrikační gel a porézní materiál. Gel pronikl povrchovými rýhami do svrchních vrstev materiálu, čímž na něm vytvořil dokonale kluzký povlak. Na jeho povrchu se skoro nic neudrží, ať je to voda, prášek či živý mravenec. Všechno z něj okamžitě sklouzne.
Nejkluzčí materiál na světě dostal jméno SLIPS (Slippery Liquid-Infused Porous Surfaces). Očekává se, že SLIPS brzo najdou uplatnění při přepravě paliv a jiných tekutých hmot (vnitřní povrchy přepravních trubek prakticky bez tření) a stanou základem vývoje nových, samočistících a samoopravujících se skel, laků, nátěrových hmot, antibakteriálních povrchů látek a pokročilých optických zařízení.
Zdroj: www.harvard.edu
