Moderní počítač si bez něj zcela jistě umíme představit, protože produkuje nepříjemný hluk. Přitom je v drtivé většině případů nepostradatelný a odvádí spoustu neocenitelné práce. Koho máme na mysli? Jistě jste uhodli, že obyčejný větrák.
Kde by bylo chlazení počítačů, nebýt větráků. Ani jim, obyčejným větrákům, se však nevyhnul překotný vývoj a i zde už moderní technologie velmi pokročily. Dokonce natolik, že se vyplatí tento vývoj sledovat. Možná i vy se tak lépe zorientujete v dnešních, běžně dostupných větráčcích a budete k nim přistupovat s větší zodpovědností. Každý běžný chladič je osazen nějakým větrákem, a právě z na první pohled zřejmé kvality větráku se dá usuzovat i o kvalitě celého chladiče. Vždyť kolik lidí zastává názor, že chladič za 300 Kč chladí stejně dobře jako ten za 1000 Kč? Pokud mohu soudit z vlastních zkušeností, tak opravdu hodně. Těchto lidí je ale podstatně méně než těch, kteří na nekvalitní chladič doplatily poškozením například procesoru - alespoň zatím.
Průtok vzduchu nadevše?
Jedno otřepané tvrzení nám říká, že průtok vzduchu je nadevše. Z velké části je to i pravda. Když opomeneme případ, kdy je chladič opatřen speciálním heatsinkem, je průtok vzduchu vždy rozhodující. Čím více, tím lépe. Dále závisí na rychlosti a na několika dalších faktorech.
Velkého průtoku vzduchu lze u klasických axiálních větráků dosáhnout dvěma způsoby. Tím prvním je zvýšení otáček větráku a tím druhým zvětšení průměru a plochy lopatek (nebo kombinací obou).
Rychle se otáčející větráky mají výhodu v tom, že dokáží na pasivní chladič "foukat" vzduch větší rychlostí. Existují však omezení, která jim nedovolují s rostoucími otáčkami pracovat s maximální účinností. Na druhou stranu je při vyšší rychlosti dopadu vzduchu na žebra heatsinku tepelná výměna intenzivnější. Jednou z negativních vlastností je vysoký hluk.
Druhý případ: při velkém průměru a ploše lopatek potřebuje takový větrák nižší otáčky k tomu, aby produkoval stejný průtok vzduchu. Účinnost chlazení je však negativně ovlivněna rychlostí proudícího vzduchu u středu a na vnějším okraji lopatek, kde je vyšší. Nehodí se proto tolik pro chlazení procesorů a využívá se pro odvod horkého vzduchu ze skříně. Tento problém se snaží řešit například větráky T.M.D, o nichže se můžete dočíst tady a tady.
Životnost větráků je závislá na typu uložení vrtule, které je při vysokých otáčkách velmi namáháno. V současné době se nejčastěji setkáme s těmito druhy uložení:
|
Uložení pomocí kluzného ložiska. Výhody: Kluzné ložisko snese |
Uložení pomocí kuličkových ložisek. Výhody: Nízké tření dovoluje vysoké |
|
Poslední modely a posledním výkřikem módy jsou větráky s pasivními lopatkami, které slouží jako deflektor. Jak takový větrák vlastně funguje?
První, tj. horní část, je klasická. V ní se velkou rychlostí otáčí rotor. Lopatky svým pohybem tlačí vzduch do spodní části - ale také před sebou a odstředivou silou také ke kraji. Tam však naráží na opačně směrované pasivní lopatky. Vzduch se tím stlačuje a získává vyšší rychlosti. Účinnost takového větráku je velmi vysoká, ale je bohužel vykoupena velmi vysokým hlukem, který větrák díky pasivním lopatkám způsobuje. Vzduch totiž neprotéká plynule, ale v rázech. V tlakových vlnách a ty pak vytvářejí nadbytečný hluk. V případě Vantec Tornado to je přes 50 decibelů a to je skutečně hodně.
 |
|
 |
