Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Atomoví vyzvědači: Padl Chruščov a vybuchla první čínská atomová bomba

Exkluzivně aktualizováno 
Tisíce sovětských poradců musely odjet do Číny radit soudruhům s výrobou atomové bomby. Společně sestrojili první čínskou jadernou pumu, kterou odpálili den po odvolání Nikity Chruščova ze všech funkcí v roce 1964.

ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

"Čína nebude takřka určitě v příštích deseti letech stavět velké továrny na výrobu atomových zbraní, pokud ovšem nedostane značnou zahraniční pomoc…" To byl závěr úvahy vedoucího odboru pro národní prognózy centrály CIA Shermana Kenta z června 1955. A bez cizí pomoci to potrvá víc než deset let, možná i dvacet let.

Při formulování první představy o čínském atomovém programu, jaký američtí zpravodajci připravili, vycházeli ze znalostí vědecké a průmyslové kapacity komunistické Číny. Číňané neumějí zpracovávat uran, "nemají takřka žádnou tradici v experimentální a teoretické fyzice". V zásadě se američtí zpravodajci nemýlili.

Atomoví vyzvědači exkluzivně na Technetu

Exkluzivně na stránkách Technetu si můžete přečíst ukázky z chystané knihy našeho spolupracovníka Karla Pacnera Atomoví vyzvědači studené války.

Kniha vyjde koncem dubna v nakladatelství Epocha.

Když v pátek 1. října 1949 slavnostně vyhlásil Mao Ce-tung na Náměstí nebeského klidu v Pekingu založení Čínské lidové republiky, byla situace tristní. Z 600 milionů obyvatel uměl číst a psát pouze každý desátý. Na vysokých školách studovalo na 150 tisíc mladých lidí, ve 40 výzkumných ústavech zůstalo pouze 500 vědců. Promovaných lékařů měla země 12 tisíc, inženýrů dvojnásobek a lidí s geologickým vzděláním pouhé dvě stovky.

Věda prakticky neexistovala. Přírodní bohatství, skrývající se v útrobách země, takřka nikdo neznal. Výroba v lehkém průmyslu, která zahrnovala tři čtvrtiny celkového průmyslového potenciálu, klesla ve srovnání s rokem 1936 na dvě třetiny a produkce průmyslu těžkého dokonce na jednu třetinu. Hutnictví a těžba byly primitivní, po elektronice, jemném průmyslu a dalších špičkových oborech ani stopa. Měsíc po vzniku Čínské lidové republiky se v Pekingu zrodila Akademie věd – budoucí centrum vědění.

Odměnou vzorek bomby

Atomové ambice se staly součástí Maovy snahy vrátit Číně – někdejší "Říši středu" – její zásadní vliv na světové dění, jaký měla ve starověku. V září 1954 mohli čínští generálové Pcheng Te-Chuaj a Ču Te, kteří přihlíželi manévrům sovětské armády na jižním Uralu, sledovat ze vzdálenosti 15 kilometrů výbuch atomové bomby shozené z bombardéru Tu-4.

Rusové potom přesvědčovali své čínské kolegy, že nemusí vynakládat úsilí a prostředky na vytvoření vlastního jaderného arzenálu. My vás ochráníme! – ubezpečovali je. Stalin a po něm Nikita Chruščov, kteří se považovali za vůdce socialismu na celé planetě, se však nechtěli vzdát této role. A Mao po ní toužil. Proto mezi Pekingem a Moskvou narůstalo skryté napětí.

mao ce-tung

"Na světě žije celkem 2,7 miliardy lidí a přibližně třetina by mohla zahynout. Pokud by došlo na nejhorší, mohla by padnout i celá polovina lidstva. Avšak polovina by ještě zůstala a imperialismus by byl zašlapán do země a svět by se stal socialistickým. Po mnoha letech by populace ve světě opět dosáhla 2,7 miliardy a jistě by se rozrostla ještě víc.“

( Předseda Komunistické strany Číny, 1957 )

Na oslavy čtyřicátého výročí bolševické revoluce v listopadu, které chtěl Kreml uspořádat v Moskvě velice impozantně, pozval komunistické vůdce z celého světa. Mao slíbil účast, ale kladl si podmínku: Moskva ještě před tím podepíše smlouvu, kterou se zaváže předat "materiály a předlohy pro výrobu atomových zbraní a prostředků k jejich dopravě". Politické byro sovětské komunistické strany tento postup schválilo 6. srpna. A tajnou dohodu podepsali zástupci obou vlád 15. října 1957.

"Říše středu" volá své syny!

Po nastolení komunistické moci v Pekingu se začali do země vracet někteří čínští vědci, kteří vystudovali a případně už pracovali v zahraničí. V minulosti bylo obtížné, aby talentovaní mladíci získali nejlepší vzdělání na domácích univerzitách. Synové ze zámožných rodin proto odcházeli studovat i pracovat za hranice, hlavně do Evropy a do Spojených států.

Proč nyní odjížděli domů? Někteří levicově zaměření badatelé doufali, že nová vláda přivede zemi k rozkvětu. Jiné zase lákal nový režim na jejich vlastenectví – musíte přispět k rozkvětu "Říše středu"! A další zase vydíral – pokud se nevrátíte, bude to mít neblahé následky pro vaše staré rodiče, sourozence a další příbuzné! Čína pokoušela verbovat lidi v atomových střediscích v Los Alamos v Novém Mexiku a v Lawrenceovově livermorské národní laboratoři v Kalifornii – prozradil v roce 1988 vedoucí kontrašpionáže FBI Harry Godfrey.

Kromě toho se čínští agenti zajímali o zprávy z Kongresu, které často obsahovaly pozoruhodné informace o zbraních i o dalších citlivých věcech, a o studie vydávané společností RAND v Kalifornii.
I domácí vysokoškolská učiliště chrlila specialisty. V roce 1955 na nich studovalo 600 tisíc lidí. A počet inženýrů se za posledních šest let zdvojnásobil – stoupl na 50 tisíc.

První přístroje z Evropy

Manželé Čchien San-čchiang a Che Ce-chuej prožili druhou světovou válku v pařížské laboratoři Ireny a Frédérica Joliota-Curieho, laureátů Nobelovy ceny. Čchien byl druhým synem předního revolucionáře, historika a filozofa Čchien Chuang-tunga. Když Francii okupovali Němci, oba čínští studenti prohlásili, že nikam nepůjdou a zůstanou v Paříži.

"Chci dále pracovat na svých výzkumech a získat titul na Sorbonně," vysvětloval mladý muž. "Ostatně, nic neriskuji. Moje země přece v konfliktu s Německem není." Později Čchien navázal styky s odbojovým hnutím, především se skupinou nazývanou Muzeum člověka. Ve městě Meaux mu její členové zprostředkovali setkání s kapitánem britské Inteligence Service Johnem Wilsonem.

Číňan mu odevzdal kopie všech svých studií, které dělal po obsazení Paříže německými vojsky. Po válce prý zhodnotil tyto studie i šéf sovětské vlády maršál Josef Stalin. "Vaše práce umožnily Američanům urychlit výrobu atomové pumy a současně přispěly k tomu, že také sovětští vědci postoupili ve svých pokusech," řekl čínskému badateli údajně sovětský vůdce.

Neboť skupina Muzeum člověka byla napojena nejen na západní zpravodajské služby, ale i na sovětskou strategickou rozvědku v západní Evropě, které dali gestapáci název Rudá kapela. A tak se Číňanovy výsledky dostaly jak do Los Alamos, tak i do Laboratoře číslo dvě v Moskvě, vedené akademikem Igorem Kurčatovem. Na jaře 1949 dostal Čchien od komunistické vlády peníze, aby využil cesty na mírovou konferenci do Evropy k nákupu vybavení pro atomový výzkum.

Komunista Joliot-Curie, který zastával názor, že je třeba Američanům vyrvat monopol na jaderné zbraně, mu ve Francii a v Anglii pomohl s výběrem aparatur i s jejich odvozem. Později řekl Joliot-Curie radiochemiku Jang Čcheng-cungovi, který odjížděl domů: "Vyřiďte Maovi toto: Nesmíte se bát atomové bomby, musíte si vyrobit vlastní! Její základní principy přece nevynalezli Američané."

Krycí označení Projekt 02

Začátkem ledna 1955 si k sobě pozval předseda vlády Čou En-laj ředitele Fyzikálního ústavu Čchien San-čchianga, který loni vstoupil do komunistické strany. Za přítomnosti ministra hospodářství Po I-po a kandidáta politbyra ministra geologie Li S‘-kuanga debatovali o možnostech rozvoje atomové energetiky a hlavně atomových bomb.

V pátek 15. ledna uspořádalo politické byro v sekretariátu ústředního výboru Komunistické strany v Zakázaném Městě další debatu. Opět za účasti Čchiena a ministra geologie Lia. Mao připomněl vzkazy Joliota-Curieho, upozornil, že země má dostatek lidí i surovin, a nakonec prohlásil, že je třeba okamžitě zahájit výzkumy směřující k vytvoření atomových zbraní. Vedení komunistické strany rozhodlo, že práce povedou pod krycím označením Projekt 02.

Dva dny nato ohlásila Moskva, že pomůže východoevropským zemím a Číně, aby se mohly pustit do prací směřujících k mírovému využití atomové energie. V dubnu Sověti sdělili Pekingu, že dodají cyklotron a jaderný reaktor. Ani tohle nám stačit nebude! Musíme vybudovat vlastní atomové kapacity během příštích tří let! – nařídil ctižádostivý Mao. Sověty využijeme jenom zpočátku, musíme jít rychle vlastní cestou!

Mapa hlavních čínských atomových středisek

Mapa hlavních čínských atomových středisek - autor: Jiří Martínek

Akademie věd dostala velké finanční subvence. V polovině padesátých let zaměstnávala 570 atomových vědců, z nichž mnozí získali kvalifikaci v zahraničí. Kvůli bombě zreorganizovali fyzikální výzkum a vytvořili nové ústavy. Klíčovou institucí se stal Ústav moderní fyziky v čele s Wu Jou-sünem jako ředitelem a Čchien San-čchiangem jako náměstkem.

Profesoru Wuovi bylo osmapadesát let, před válkou studoval v Chicagu, kde se podílel s Arthurem Comptonem na zkoumání rentgenových paprsků a dalších jevů, za něž si potom jeho americký učitel jel pro Nobelovu cenu. Na podzim odjely dvě delegace čínských fyziků a inženýrů do Sovětského svazu, aby se seznámily s provozem reaktorů a cyklotronu.

Postupně vznikla nepřehledná struktura institucí, navíc pod odtažitými názvy. Byl to záměr. Kdyby se cizí tajná služba o některé z těchto institucí dověděla, nebylo by jí hned jasné, čím se ve skutečnosti zabývá, a nemusela by jí dál věnovat pozornost.

Tisíce sovětských poradců

U vedoucích sovětského atomového a raketového programu nevzbudil rozkaz z Kremlu žádné nadšení. Máme poslat početné týmy specialistů do Číny. Ale ti nám samozřejmě budou chybět doma. Ředitel Laboratoře číslo 2, akademik Igor Kurčatov, který vedl výrobu sovětských atomových zbraní, tam vyslal šedesát lidí v roli poradců. Číňanům to však nestačilo.

Na jejich žádost se jejich počty neustále zvyšovaly, až se jejich množství ustálo na šest tisících. Na vysokých školách v Pekingu a dalších městech přednášelo 700 sovětských profesorů. V průmyslu a ve výzkumu pracovalo na deset tisíc sovětských odborníků. Výstavba prvních atomových zařízení nezůstala pro západní tajné služby tajemstvím. Ledacos se proslýchalo…

Spojené státy proto přemístily část svých prvních výškových průzkumných letounů U-2 ze základny v Nevadě na letiště v Acubi u Tokia. Letouny, vybavené nejmodernějšími fotoaparáty pro vzdušnou špionáž, začaly okamžitě křižovat ve velkých výškách nad čínskou pevninou. Už první snímky potvrdily, že informace uprchlíků i kritické studium čínských vědeckých časopisů se nemýlily.

Za pomoci Sovětů začala už v roce 1955 v Sin-ťiangu na řece Tarim stavba chemického závodu na výrobu štěpných látek. V dubnu téhož roku vznikl další Ústav pro atomovou energii v sinťiangském Čchang-čchunu a současně i podnik pro výrobu uranu 235 a plutonia. A 29. dubna podepsali zástupci sovětské a čínské vlády dohodu, podle které bude v Pekingu instalován experimentální reaktor na těžkou vodu, na němž se bude vyrábět plutonium.

Současně vyhlásil ústřední výbor Komunistické strany Číny "Pochod vědy" na léta 1956–1967. Tato dvanáctiletka vytyčila velmi ctižádostivé – z vojenského hlediska většinou strategicky důležité – cíle, kterých chce Čína dosáhnout. V této době už měla Čína velké množství geologů – 21 tisíc.

Ti za pomoci svých sovětských kolegů zkoumali obrovské oblasti země. Našli obrovská podzemní jezera ropy – asi dvě pětiny ze známých světových ložisek. Rovněž zásoby železné rudy jsou obrovské, dohromady asi 10 miliard tun – desetina světových ložisek. Také uranu má Čína dostatek: dvě pětiny světových rezerv.

Konec sovětské pomoci

Koncem padesátých let se vynořily mezi Moskvou a Pekingem ideologické rozpory. Mao nesouhlasil s nově se rýsující koncepcí mírového soužití dvou rozdílných společenských soustav, jak ji prosazoval Chruščov. V prosinci 1958 se začalo čínské vedení obávat, že země bude odkázána v rozvoji atomových zbraní sama na sebe.

Přes tyto neshody se Sověty se Číňané začátkem roku 1959 pustili do stavby velkého atomového střediska v Lan-čou, jižně od Vnitřního Mongolska, daleko na severozápadě. Mao neustále vydíral Chruščova – naznačoval, že by ho mohl vtáhnout do války s Američany kvůli Tchaj-wanu. Sovětský vůdce nátlak nevydržel a souhlasil s dalšími vojenskými dodávkami. Začátkem února 1959 se Moskva zavázala, že dodá Pekingu řadu vyspělých zbraní a lodí včetně konvenčních ponorek vybavených balistickými raketami.

Avšak požadavky čínských představitelů se stupňovaly. Chruščov se chystal na cestu do Spojených států a potřeboval si vytvořit příhodné klima pro jednání s prezidentem Eisenhoverem. Zato z Maových dobrodružství začínal mít strach a přestal ho považovat za spolehlivého partnera. Nezbylo tedy nic jiného, než aby Kreml 20. června 1959 tajnou vojenskou dohodu z října 1957 zrušil.

Jeden z tvůrců čínské atomové bomby Wang Čchan-čchang

Jeden z tvůrců čínské atomové bomby Wang Čchan-čchang

Její naplňování naštěstí příliš nepokročilo: Číňané dostali pouze část obohaceného uranu pro výrobu plutonia v Lan-čou, nikoli však vzorek bomby. Sovětští specialisté odjížděli. A brali s sebou všechno – nákresy, mapy, plány, někdy prý i nejdůležitější součásti strojů a přístrojů.

Po jejich odchodu se řada stavenišť čínských továren a výzkumných ústavů vyprázdnila. CIA později oznámila, že kdyby SSSR nepřerušil svou pomoc, vybuchla by první čínská atomová puma už v roce 1961.
Přesto po celé zemi zakládali další atomové laboratoře. Zkušební atomovou střelnici začali stavět na doporučení sovětských expertů u jezera Luo-pu-pcho, v západní části pouště Gobi.

Konzultace s Fuchsem

Po sovětském odchodu vypadalo zkrácení doby výroby prototypu atomové pumy beznadějně. Hutě nebyly schopné vyrobit speciální ocel potřebnou pro konstrukci stěn zařízení na separaci plynů, během níž se získávají štěpné materiály. Číňané se potřebovali seznámit s nejmodernějšími metodami výroby jaderných zbraní, s metodami, které byly vyvinuty v poslední době.

Kdo tyto supertajné technologické postupy vlastní? Američané, Britové, Sověti… Z čínských specialistů, kteří se vrátili, bohužel nikdo.
Můžeme tedy tyto znalosti nějak získat? – přemítali čínští fyzici. Špionáží na Západě těžko. Špionáží v Sovětském svazu to je rovněž beznadějné.

Jedině by mohl pomoci dr. Klaus Fuchs, uvažovali v Pekingu. Čchien San-čchiang se s ním znal ještě z Moskvy, kde je navzájem představil Kurčatov. Po propuštění z britského vězení, kde byl pro špionáž, se odstěhoval do NDR. Poprvé se čínský fyzik setkal se svým německým kolegou v Praze, podruhé v Karlových Varech. A Fuchs prý Čchienovi objasnil některé tajné údaje.

Rozpaky nad čínskou hrozbou

Komunistická Čína se pro nás stává hrozbou, protože chce velmi brzy vyzkoušet atomové zbraně. Tohle nebezpečí si v letech 1962–1964 uvědomovali američtí politici, vojáci a zpravodajci stále palčivěji.
V dubnu 1964 rozeslal šéf skupiny expertů na Čínu ministerstva zahraničí USA Robert Johnson spis, v němž rozebíral možnost zničení čínských atomových zařízení americkým letectvem a následnou izolaci Pekingu v mezinárodním měřítku.

Jak by tato akce ovlivnila americké postavení ve světě? Nebylo by vhodné podnítit Čankajška, aby vyslal z Tchaj-wanu invazní vojska na pevninu a pokusil se svrhnout komunistickou diktaturu? Johnson byl skeptický – potrvá hodně let, než by nás mohla Čína začít ohrožovat.

Mýlil se. Na jaře 1964 sdělili čínští vědci nejvyššímu vedení, že na podzim by mohli odpálit první atomovou bombu, nejpozději však do konce roku. A se zkouškou bomby vodíkové lze počítat nejdéle v následujících 18 měsících. Maa nepřestávaly děsit černé vyhlídky.

Nechal proto poslat Chruščovovi neobyčejně vřelý telegram k sedmdesátinám. S Američany se chtěl vypořádat jinak. V jižním Vietnamu měli na 15 tisíc vojenských poradců. Kdyby se pustili do leteckého bombardování jeho atomových středisek, zaplaví jej statisíci svých vojáků, podobně jako to udělal za války v Koreji, a tím získá rukojmí.

I prezident Lyndon Johnson, který nastoupil po Kennedym v listopadu 1963, si uvědomoval, že by útok nebyl bez rizika. Čankajšek nabízel Američanům, že pošle na pevninu své speciální oddíly, které atomová zařízení zlikvidují. Byl to přitažlivý nápad – cizíma rukama zlikvidovat obrovské riziko. Nakonec Bílý dům rozhodl, že nelze počítat s žádnými násilnými akcemi, ani sabotážních výsadků. Bude lépe, když se znovu zkusíme domluvit s Kremlem na společných akcích. To se nakonec nepodařilo.

Vzdušná špionáž

Analyzujte čínské území a hledejte oblasti, které by byly nejvhodnější pro stavbu jaderných reaktorů, továren na plynovou difuzi a zkušební střelnice – žádal v říjnu 1960 odbor vědeckého zpravodajství CIA svou geografickou divizi. V prosinci musel odbor pro národní prognózy konstatovat, že má o stavu čínského atomového výzkumu a sovětské pomoci jenom drobné poznatky.

Špionážní letoun U-2 vyfotografoval v září 1959 v Lan-čou obrovskou budovu, dlouhou asi 700 metrů, která se vyznačuje charakteristickými rysy sovětských závodů na plynovou difuzi. Zpráva CIA konstatovala, že do země se vrátila "malá, ale vysoce kvalifikovaná skupina čínských atomových odborníků vyškolená na Západě".

Na více než deseti místech se těží uran a zřejmě se staví i závody na jeho zpracování. První jaderný reaktor začne vyrábět plutonium v průběhu roku 1962, ale hodně záleží na tom, jestli jim v tom budou pomáhat Sověti, nebo ne. Jakmile Čína získá možnost vyrábět atomové zbraně, změní to bezpečnostní situaci Spojených států a zemí třetího světa, zejména v Asii – shodli se v létě 1961 náčelníci štábů ozbrojených složek USA. Rovněž George McGhee, ředitel odboru politického plánování ministerstva zahraničí, má obavy z důsledků vzniku čínské atomové síly.

Obyvatelům třetího světa by to dokumentovalo, že je komunistický systém na vzestupu. McGhee proto doporučil ministru zahraničí Deanu Ruskovi, aby USA podněcovaly Indii k atomovému vyzbrojení, případně dokonce jí v tom pomáhaly. Jeho názor nezískal ve washingtonských vládních kruzích podporu, mimo jiné proto, že vliv obou zemí nelze srovnávat.

Atomová střelnice Lop-nor z americké špionážní družice

Atomová střelnice Lop-nor z americké špionážní družice

Původně pilotovali špionážní letadla pouze Američané. Od začátku roku 1961 tyto stroje propůjčují rovněž letcům z Tchaj-wanu, kam utekl před komunisty nacionalista Čankajšek se zbytky svých armád. V rámci tohoto projektu Tackle startovali piloti z perutě Black Cat (Černá kočka) ze základny Tchao-jüan na ostrově.

Třebaže to pro ně znamenalo určité riziko, nebáli se ho, protože komunistická Čína neměla děla, která by do výšky přes 20 kilometrů dostřelila, stejně jako stíhačky, které by této výšky dosáhly. První snímky budoucí atomové střelnice poblíž jezera Luo-pu-pcho získali Američané až v prosinci 1961 – z paluby družice programu Corona, série KH-3.

Kosmická tělesa také umožňují odhadovat pravděpodobnou úlohu ohromné budovy v Lan-čou – nevedou tam žádné trasy silného přívodu energie, mohla by to být věznice, jejíž osazenstvo má stavět nedalekou vodní elektrárnu. V březnu objevil pilot U-2 od Černé kočky atomový komplex v Pchao-čchou. V létě se flotila amerických výzvědných družic rozrostla o zlepšený typ KH-7 Gambit.

V červenci vydaly analýzy čínského atomového programu jak CIA, tak Agentura pro kontrolu zbrojení a odzbrojení. Kromě nebeských snímků se opíraly o informace tchajwanské výzvědné služby, která měla své agenty v kontinentální Číně. Obě zprávy se shodly – nejdůležitějšími středisky jsou Lan-čou a Pchao-čchou.

Obavy z pokusu

Koncem roku 1962 rozšířila CIA akční prostor pro U-2. Čína napadla Indii a její premiér Džaváharlál Néhrú souhlasil s tajnou úmluvou, podle níž mohou americká výzvědná letadla startovat ze základny Charbatia na východě země. Dvě nebo tři výpravy, které se uskutečnily, umožnily získat podrobné informace o střelnici Luo-pu-pcho a Indii běžné zprávy o čínských pozicích podél hranic.

Také piloti z Černé kočky zintenzivnili výpravy nad území kontinentální Číny. Rozšířili je daleko na východ, takže dohlíželi i na činnost na Luo-pu-pcho. Od července 1963 do následujícího července přelétlo nad střelnicí sedm výzvědných družic KH-4 a KH-4A, další snímky pořídilo i několik těles řady KH-7 Gambit, určených hlavně ke sledování sovětského území.

Analýza jejich záběrů Američanům umožnila, aby poprvé identifikovali atomový komplex v Ťiou-čchüanu a plutoniovou továrnu v Pchao-čchou. Záběry z dubna ukázaly, že na Luo-pu-pcho staví věž, na níž by mohla být instalována atomová bomba. Čína zřejmě vyřešila problémy s výrobou atomových zbraní, a to i bez sovětské pomoci – hlásil ředitel CIA McCone 24. července Johnsonovi. Vyplývalo to z pozorování letounů U-2 a družic Corona.

Nová analýza z 26. srpna byla o něco určitější. Je „takřka jisté“, že střelnice bude připravena k provozu během dvou měsíců, takže zkušební výbuch můžeme očekávat někdy po konci letošního roku, ale spíš v polovině příštího roku. Číňané zřejmě vyzkoušejí bombu plutoniovou, protože se zdá, že výroba uranu 235 v Lan-čou se zpožďuje.

Na čínská atomová zařízení zahájíme útok pouze tehdy, pokud by se vynořilo nějaké „vojenské nepřátelství“. Tímto rozhodnutím skončily diskuse amerických politiků. Ministr zahraničí Rusk pro jistotu udržoval stálé spojení s Dobryninem. Záběry z družice KH-7 z poloviny srpna a z KH-4A z poloviny září 1964 ukázaly, že Číňané přípravy k pokusu na střelnici prakticky dokončili.

Atomový komplex v Ťiou-čchüanu, jak ho 22. září 1966 zachytila družice KH-7

Atomový komplex v Ťiou-čchüanu, jak ho 22. září 1966 zachytila družice KH-7

"Většina poznatků o čínském pokroku na poli atomového programu pochází z družicových fotografií" – konstatoval 2. října Výbor pro leteckou a kosmickou špionáž. Teď už otázka nezní "kdy?", nýbrž "jak?" – uvědomil si ve středu 15. října ředitel vědecko-technického odboru CIA Donald Chamberlain. "Zkouška může proběhnout kdykoli," napsal.

"V každém případě je jasné, že se uskuteční někdy během šesti či osmi měsíců." Právě dostal analýzu snímků pořízených družicí Gambit. Na střelnici Luo-pu-pcho je všechno připraveno. Měl pravdu. Den před tím dopravili čínští specialisté bombu na věž. Vedl je dr. Čchen Neng-kuan, který řídil všechny praktické práce.

Největší překvapení – uranová bomba

Ve čtvrtek 16. října 1964 – shodou okolností ve dnech, kdy ÚV KSSS v Moskvě zbavil všech funkcí Nikitu Chruščova – zaznamenaly japonské meteorologické stanice nárazy vzdušných proudů. Vzápětí vydala agentura Nová Čína o pokusu oficiální zprávu. První čínská atomová puma tedy vybuchla přesně v 15.00 hodin místního času 15. října 1964 na střelnici u jezera Luo-pu-pcho.

Nálož byla umístěna na vrcholu 90 metrů vysokého stožáru. Výbuch měl stejnou sílu jako Fat Man (Tlouštík), svržený před 19 léty na Nagasaki – asi 20 tisíc tun trinitrotoluenu, tedy 20 kilotun TNT. Záři atomového hřibu pozorovali dokonce i obyvatelé Semipalatinska – jednoho ze sovětských středisek jaderných pokusů, vzdáleného přibližně 1300 kilometrů na severozápad.

O tři dny později družice Corona fotografovala atomovou střelnici po výbuchu. Rozbor zachycených vzorků Američany udivil. Puma obsahovala mimo jiné i čistý uran 235, nikoli plutonium, jak se čekalo. Číňané tedy zvládli velmi pokročilou výrobní technologii, kterou nevlastní dokonce ani Británie a Francie.

Výbuch

To bylo největší překvapení. Nedodali jim tento materiál Rusové ještě před roztržkou? Dva měsíce americkým zpravodajcům trvalo, než si byli jisti, že Moskva do Pekingu nic neposlala. Ani žádná západoevropská země. A to znamená, že Číňané si musí vyrábět obohacený uran sami.
Mao Ce-tung konečně získal vytouženou "legitimaci" do "atomového klubu", "legitimaci", o jejíž přitažlivosti se neodvažuje nikdo pochybovat.

Ovšem členský příspěvek, který do téhle to exkluzivní společnosti zaplatil, byl neobyčejně vysoký. Odhaduje se, že v období 1958–1963, kdy probíhaly práce na raketojaderných zbraních velmi intenzivně, investovala do nich Čína dvě miliardy dolarů – tolik, kolik stál Američany celý projekt Manhattan, výroba prvních atomových pum za druhé světové války.

A i kdybychom počítali, že polovina z této částky přišla na vývoj raket, byl atomový program drahý. Při tehdejší vědecké a technické úrovni nemohla výroba jaderných zbraní případného zájemce přijít na víc než na sto milionů dolarů. Zaostalá Čína tedy položila na oltář chorobné ctižádosti nerozumného vůdce nejméně desetkrát tolik.

Autor:




Hlavní zprávy

Jak si snížit IQ tričkem
Jak si snížit IQ tričkem

Primitivní vtip, trapná anglická hesla, stereotyp a zoufalstvím vyždímaně designové dílny. Aneb pekelnosti českých e-shopů.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.