Křižník Aurora patří (nejspíš spolu s Titanikem, korábem Santa Maria a Bludným Holanďanem) k nejznámějším lodím v dějinách. Paradoxně pouze kvůli jedinému výstřelu, který se odehrál v listopadu 1917 a odstartoval v Petrohradě Říjnovou revoluci. Loď Aurora je ale výjimečná i tím, že je po více než sto letech od svého spuštění na vodu stále funkční, byť nyní pouze jako muzeum.
 Věčný Lenin Bude pohřben? |
Konstrukce
Křižník Aurora byl zkonstruován v Petrohradě v letech 1897 až 1903 v rámci programu posilování ruského loďstva na Dálném východě. Tam se také 8. listopadu 1903 vydal, velením byl pověřen admirál A. A. Virenius.
Aurora (Аврора) je křižníkem první třídy Pallada. Vrchním konstruktérem Aurory byl K. K. Ratnik, na konstrukci dohlíželi E. R. de Grofe a K. M. Tokarevskij. Loď vážící 6 731 tun a dlouhou 126,8 m poháněly tři parní motory s celkovým výkonem 11 610 koňských sil.
Do bitvy Aurora nesla slušnou výzbroj: osm šestipalcových kanónů, 24 hlavní 75mm kanonů, osm 37mm a dva Baranovskeho kanóny. Vybavena byla také osmi torpédy a 35 minami (později 150). Štíty měly šířku 38 mm až 152 mm (věž).
Kromě toho byl křižník vybaven navigačními zařízeními, Popovovou rádiovou stanicí (později novější typ), výkonnými reflektory a od roku 1916 i prototypem podmořského sonaru Fessenden.
Trup křižníku Aurora
Schéma křižníku Aurora (1917)
Křest ohněm
Do boje se křižník dostal poprvé v roce 1905, kdy se 24. března zapojil do rusko-japonské války a zúčastnil se bitvy u Cušimy. Během únikové akce se křižník dostal pod palbu japonského loďstva a byl vážně poškozen, podařilo se mu ale uniknout.
Z bitvy si odnesl šrámy po osmnácti zásazích. Jeden náboj ráže 75 mm zasáhl i velící můstek a zranil většinu důstojníků. Velící kapitán Jerorjev zraněním podlehl a nahradil jej, vzdor těžkým zraněním, kapitán Nebolsin. O dvě noci později se poškozený křižník spolu s dalšími loděmi odtrhl od bitvy a 6. června dorazil do Manily, kde se vzdal americké armádě a posádky byly internovány. Po konci války v únoru 1906 se křižník vrátil do Libau.
 VŘSR, hurá! Jak se oslavovalo... |
První světová válka
Aurora se poté stala tréninkovým plavidlem pro kadety z námořní akademie. S nimi na palubě brázdila v letech 1907 až 1913 Baltské moře. V roce 1912 se zapojila do ruské formace patrolující kolem ostrova Kréta.
Během první světové války hlídkovala loď Aurora v rámci druhé brigády pod velením kapitána Butakova. Po přezbrojení se také podílela na výlovu min z moře a v roce 1916 opět sloužila pro výcvik kadetů. Zvýšila se také kapacita – posádku nyní činilo 723 mužů.
Revoluce!
Díky svému dočasnému ukotvení v Petrohradě se Aurora ocitla ve středu revolučních událostí. Námořníci sloužící na Auroře měli blízké vztahy s dělníky a byli tak zataženi do revolucionářské propagandy. Zoufalá situace ve válkou zbídačeném Rusku tomu jen napomohla. Situace byla napjatá, a to jak mezi vládou a občany, tak mezi důstojníky a posádkou Aurory.
Už 12. března žádala posádka, aby důstojníci propustili tři zatčené dělníky-propagandisty. Aby uklidnili napjatou situaci, použili kapitán Nikolskij a důstojník Ogranovič své služební zbraně k rozehnání shromážděného davu – několik lidí bylo zraněno. Následujícího dne se námořníci spolu s dělníky spojili a společně převzali velení nad lodí. Kapitán byl zabit, Organovič postřelen uprchl, většina posádky se k revoluci přidala. 13. března zavlála nad Aurorou rudá vlajka.
Následně zvolený "lodní výbor" se shodl na tom, že je potřeba ustanovit demokratickou vládu Ruska. Ale během následujících měsíců ztrácela posádka důvěru v Prozatímní vládu, která se dostala k moci po Únorové revoluci 1917. Rostl vliv bolševických skupin. Přesto byl vztah důstojníků a posádky stabilizovaný – posádka neútočila na důstojníky a plnila příkazy, důstojníci zase respektovali politické zájmy posádky.
Když se celková politická situace v Petrohradě v říjnu 1917 znovu vystupňovala kvůli konfliktům vlády a bolševických skupin, většina posádky byla na straně bolševiků. V následujících dnech se posádka aktivně účastnila revoluce. Dne 7. listopadu 1917 (25. října podle tehdy platného juliánského kalendáře) před desátou hodinou večer dal Vladimir Ovsejenko signál Rudým gardám, aby vzaly útokem Zimní palác.
Tento výstřel tedy nebyl "výstřelem na Zimní palác", vždyť se ostatně jednalo o slepou nábojnici. Šlo spíše o symbol a také signál jednotkám, které palác bránily, že na straně revolucionářů je i vojenská technika. Aurora přitom byla v Petrohradu skoro náhodou, zdržela se zde po opravách. Právě výstřel z Aurory se později stal symbolem Velké říjnové socialistické revoluce.
Aurora po revoluci
V létě roku 1918, kdy v Rusku zuřila občanská válka, se Aurora přemístila do Kronstadtu a zařadila se mezi záložní plavidla. Většina posádky odešla bojovat nebo domů. Od roku 1922 byla loď odstavená.
Ne na dlouho. V rámci obnovy ruského loďstva bylo rozhodnuto, že by bylo škoda nevyužít poměrně nedávno opravenou loď, a tak se Aurora stala opět domovem kadetů, tentokrát na Baltském moři. Spolu s žáky vysoké námořní školy se podívala třeba do Murmansku, Kodaně, Goteborgu, Osla nebo Bergenu. V roce 1927, deset let po revoluci, byla loď ověnčena Řádem rudého praporu. Bylo také rozhodnuto o její druhé opravě, práce započaly roku 1933, ale o dva roky později byly přerušeny kvůli vysokým nákladům. Stala se z ní tréninková loď bez vlastního pohonu a byla určena k vyřazení. Paradoxně to byla druhá světová válka, která tuto loď "zachránila".
Druhá světová válka
Během druhé světové války se totiž Aurora plně zapojila do heroické obrany Leningradu. Křižník sám zakotvil nedaleko Leningradu a byl zařazen do protiletecké obrany. Ze začátku bojoval proti německým bombardérům. Později Rusové odmontovali některé zbraně z Aurory a umístili je na kopce jihozápadně od Leningradu.
V září 1941 se křižník Aurora utkal s německým loďstvem v nerovné bitvě, v níž celá posádka zahynula. Křižník zůstal zčásti potopen, zbytek zbraní byl demontován.
Nová éra
Ještě před koncem války se rozhodlo, že Aurora má být jakožto symbol Revoluce vyzdvižena a restaurována. Snahou bylo zachovat původní výzbroj z roku 1917, ať už na základě historických podkladů nebo kreseb pamětníků.
Protože loď měla nadále sloužit především pro výuku dalších kadetů, změnilo se uspořádání vnitřních obytných prostor. Od roku 1947 do roku 1961 sloužil křižník jako výukové plavidlo. Od roku 1961 slouží jako muzeum, a to až do dnešních dní.
Během dalších oprav v osmdesátých letech došlo také k výraznému rozšíření expozice o originální dokumenty a vybavení. Zájmu návštěvníků se prý těší také sbírka více než stovky vyznamenání, řádů, odznaků a medailí získaných posádkou lodi.
Každoročně se na lodi také konají festivaly a slavnostní námořní ceremonie, například skládání přísahy nováčků. Přes rok pak personál připravuje různé naučné programy pro školy. Kromě toho se samozřejmě starají o návštěvníky, kteří sem mají vstup zdarma.
Odkazy:
- Aurora (anglicky, rusky, česky, Wikipedia.org)
- Analýza trupu (anglicky)
- Historie křižníku Aurora (anglicky)
- Schéma Aurory (rusky)
- Aurora (anglicky)
- Britské křižníky, jeden z nich rovněž jménem Aurora (anglicky)
- Muzeum Aurora (anglicky)
- Fotografie Aurory (anglicky)
