Ano, těch krátkých a zdánlivě bezvýznamných textíků, které poletují webem i éterem. Prostřednictvím mikroblogovací služby Twitter jich bylo publikováno už rovných deset miliard. Tedy v tuto chvíli už asi víc. Dotyčná hranice "padla" minulý týden v pátek.
Odtud také pochází těch mých "120 milionů". Pořadové číslo každého tweetu je totiž součástí jeho webové adresy, a tak bezpečně vím, že můj tweet ze soboty měl číslo 10120956257 (a zněl: "To jsou veci, Vysocinu podle Radiozurnalu ohrozuji cizokrajna zvirata. Jestli mysli Milose Zemana, tak ten se stehuje zpatky do Prahy, ne?").
Ne snad, že bych o desetimilardovou metu nějak usiloval. Konec konců, nebyl slíbený ani zájezd k moři, ba ani dárkový koš. Jubilant si neodnesl nic než dobrý pocit. Každopádně jsem se k soutěživosti pokusil vyhecovat své přátele v sociálních sítích. To když jsem ve čtvrtek zveřejnil jednak odkaz na tweetovské počítadlo a jednak je vyzval, ať popřemýšlí, co by napsali, kdyby jubilejní tweet napsali právě oni.
|
...desetimiliardový tweet byl z "uzamčeného" účtu, takže jeho přesné znění neznáme... |
Dostal jsem zajímavé textíky, to byste se divili! Většina z nich je bohužel na zpravodajském serveru nepublikovatelná (nebo jsou publikovatelné se skřípajícími zuby, viz: "chce si to pořádně rozmyslet, Miloši...jako jste to dělal na nový rok - aby to nebyla nějaká píčoxxna...", napsal jeden z přátel na Facebooku).
A mimochodem, ten desetimiliardový tweet byl z "uzamčeného" účtu, takže jeho přesné znění neznáme. Přijde mi to fantastické. Skoro jako kdyby si to firma Twitter naplánovala z propagandistických důvodů. Těšíme se mnoho dní na to, co bude tím jubilejním tweetem...spekulujeme, jaký bude...a pak se to nakonec ani nedozvíme. Takže můžeme spekulovat dál!
Ta pravděpodobnost, že zrovna ten ostře sledovaný tweet je neveřejný, byla přece tak malá. Neveřejné tweety jsou samy o sobě výjimečné a netypické. Ono to moc ani nedává smysl. Asi jako kdyby se na ulici producíroval exhibicionista v dlouhém rozevřeném kabátě...a vy byste zjistili, že má na sobě pod kabátem ještě spodky.
I tak ovšem ta věc ukazuje, jak je Twitter populární a jak stále rychle roste. Miliardu tweetů jsme oslavili v listopadu 2008, pět miliard před pěti měsíci...a najednou tu bylo deset miliard! Když uvážíme, že jeden tweet má v průměru kolem dvacet slov, dělá to dohromady 220 miliard slov. Potřebovali bychom několik pécéček s nadupanými harddisky, abychom všechna ta slova uložili. Ani nemluvě, kolik stovek metrů regálů by stejné množství textu zabralo v papírových knihách.
Twiter mě nepřestává fascinovat. A přiznám se, že to není jeho sociální aspekt (jakkoli si vážím všech svých followerů!), ale především ta totalita 140 písmen. Či lépe řečeno znaků, protože se počítají mezery. Miluju ten moment, kdy mám nápad na text, a rozhodnu se ho napsat v tomhle formátu.
Obvykle začínám na nějakých dvou stech, někdy i tří stech znacích...a pak pokačuju v mučivé agónii škrtání a zvažování každého slova. Každého písmene, to v některých případech. Pro dlouhá slova hledám kratší synonyma, vymýšlím zkratky. Ne vždy se to povede. Někdy to prostě nejde. A někdy to jde, ale nemůžu říct, že jsem s patřičně zkrácenou verzí spokojený. Ale znovu a znovu mě to baví.
|
Speciální cenu Shorty Awards dostal fotograf za fotografii nouzově přistávajícího letadla na řece Hudson. |
I proto mě - a možná je to perverzní, Bůh suď - víc než udílení slavných Oskarů zajímal ceremoniál Shorty Awards, tedy cen, které dostávají právě autoři 140znakových tweetů. Minulý týden se v New Yorku konal po druhé. Ceny pro autory nejlepších "kraťasů" rozdávala samozřejmě Akademie (v tomto případě Real-Time Academy of Short Form Arts and Sciences), a to v šestadvaceti kategoriích.
Oceněni byli mimo jiné nejlépe twitterující brand, celebrita i novinář, a také autoři píšící například o jídle, zdraví či designu. Speciální cenu dostal také fotograf, byť amatérský. Šlo o Newyorčana, který loni v lednu vyfotil letadlo, které nouzově přistálo na řece Hudson.
Tato fotografie se pak rozšířila především díky Twitteru. Udílení se konalo v manhattanské budově deníku New York Times. To mi přijde symptomatické, vždyť Twitter je jedním z trendů, které budou určovat (možná) i budoucnost žurnalistiky.
Twitter se čím dál víc vkrádá i do kultury, či možná spíš showbyznysu, protože tak se kultuře (s malým "ka" na začátku) říká v Americe. A Amerika Twitteru stále dominuje, byť její podíl postupně klesá. Před půl rokem bylo ještě 65 procent uživatelů Twitteru z USA, podle posledního výzkumu je to už jen 51 procent.
Ne že by Američané ubývali, ale spíš ostatní přibývají. Nicméně k tomu showbyznysu: televize CBS natáčí pilotní díl seriálu, který by měl vzniknout na základě...nikoliv, žádné, knihy, povídky ani divadelní hry ... ale twitterového účtu. Jmenuje se - volně přeloženo - "Hovadiny, které říká můj otec" (více zde), jeho autorem je Justin Halpern a zapisuje do něj přesně to, co evokuje název. Tedy hovadiny, které říká jeho třiasedmdesátiletý otec.
Už loni v listopadu bylo oznámeno, že televize koupila na dotyčný námět autorská práva. Ale teď se ukázalo, že hlavní roli (ano, je to dotyčný otec) ztvární Wiliam Shatner. Ten se proslavil jako kapitán Kirk v seriálu Star Trek už v šedesátých letech, já si ho však zamiloval jako šovinistického pravicového právníka (stiženého nemocí šílených krav) v komediálním seriálu Boston Legal (první dvě série vysílala loni Prima jako Kauzy z Bostonu).
Shatnerovo angažmá lze brát samo o sobě zárukou, že plánovaný seriál nakonec skutečně vznikne. Těším se na něj. Pokud do té doby budete mít čas, mrkněte na můj Twitter, jestli by se z něj taky nedalo něco natočit. Stačilo by mi, kdy v tom hrál...já nevím, třeba ten Bartoška.
