Bezpilotní letoun míří na misi

Bezpilotní letoun míří na misi | foto: Reuters

Drony zabíjejí a občas nikdo neví koho. Přesnější zbraně však nikdy nebyly

  • 165
Televizní stanice NBC News získala tajné materiály CIA, které dokazují, že u jedné čtvrtiny lidí zabitých bezpilotními letouny není známa jejich identita, respektive případná příslušnost k nepříteli.

Stanice NBC News zveřejnila závěry zprávy zabývající se útoky pod taktovkou CIA v Pákistánu v období od září 2010 do října 2011. Během těchto 14 měsíců letouny provedly 114 útoků. (CIA provádí vlastní operace s bezpilotními letouny, americké ozbrojené síly mají vlastní programy, které nebyly do analýzy zahrnuty.)

Ve 26 případech útok skončil smrtí osob označených pouze jako "ostatní ozbrojenci", ve čtyřech případech jako "zahraniční bojovníci". Takováto označení přitom CIA používá v případech, kdy není možné osoby nijak identifikovat, respektive určit přesně jejich příslušnost k nepříteli. 

Celkový počet obětí se pohybuje kolem šesti set, ale CIA si podle všeho není přesným číslem jistá. Uniklé tajné zprávy se v odhadech obětí rozcházejí. Mezi všemi obětmi byl oficiálně jediný civilista, kterým byla podle informací NBC žena nebo družka jednoho ze zabitých vůdců al-Kaidy.

Právě kvůli tomu, že čtvrtina útoků proběhla proti neidentifikovaným cílům, se CIA stala terčem kritiky. Ale záleží na úhlu pohledu. Zatímco některé zpravodajské servery píšou "až" o jedné čtvrtině neidentifikovaných obětí, zástupci armády by zřejmě bez zaváhání mohli hovořit "pouze" o jedné čtvrtině. Použité zbraně totiž nikdy v historii nebyly přesnější. Tedy alespoň teoreticky.

V praxi může být situace samozřejmě jiná, ale je fakt, že použití tradičních "hloupých" zbraní, jako jsou například bomby, mělo pro okolí mnohem horší následky než akce uskutečněné pomocí bezpilotních dálkově řízených letounů a munice s koncovým navedením.

V této souvislosti je potřeba zmínit, že přesnost útoků, i kdyby ta jedna čtvrtina zabitých skutečně byla nevinná, je z vojenského hlediska velmi dobrá, až vynikající. V poslední světové válce, ale i v jiných pozdějších konfliktech, nebylo často ani možné přesnost útoku z pohledu okolních ztrát vyhodnotit. Jednoduše proto, že útočník neměl po útoku k dispozici potřebná data.

Kde všude řádili

bezpilotní zabijáci

Americký bezpilotní letoun MQ-9 Reaper

Zatímco dron celý útok nahrává za účelem okamžité i pozdější analýzy a útok lze téměř do poslední chvíle přerušit, klasické bomby byly na cíl prostě svrženy "v dobré víře a snaze" tak, aby cíl pokud možno trefily. Pokud se na místo připletl někdo, kdo tam neměl být, měl smůlu. Dnes může operátor útok v takovém případě přerušit. Zda se to děje, nebo ne, je druhá věc.

Je dobré si také připomenout, že cíle (nejen v Pákistánu) jsou likvidovány v rámci globální války proti terorismu, které se kromě USA a zemí NATO (včetně ČR) účastní i zmíněný Pákistán nebo Afghánistán. Tento text neřeší a ani nechce řešit oprávněnost této války.

Atentát na Heydricha tehdy a dnes

Pokud se v historii uvažovalo o zneškodnění významných cílů, většinou se braly v úvahu i vedlejší škody a vždy musel někdo rozhodnout, zda jsou akceptovatelné, nebo ne. Abychom nechodili daleko, stačí připomenout atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. Dnes by podobná akce probíhala vysláním bezpilotního letounu, který by cíl zlikvidoval na příhodném místě bez rizika vlastních ztrát a teoreticky i bez ohrožení okolí (místem atentátu projížděla tramvaj plná lidí, parašutisty musel následně někdo ukrýt...).

Jakékoliv prognózy vývoje a dopadu akce byly tenkrát i o mnoho let značně nevyzpytatelné. Válka doslova v přímém přenosu přišla až v 90. letech s válkou v Perském zálivu. Technologie umožnila sledovat výbuchy řízených střel nejen divákům u televizorů, ale především samotným vojákům, kteří je mohli navádět ina pohybující se cíl až téměř do posledního okamžiku. Dříve uběhly mezi zjištěním cíle a útokem i desítky hodin a odhozenou nebo vystřelenou munici nešlo zastavit, se všemi z toho plynoucími důsledky.

Na rozdíl od předchozích konfliktů je dnes díky UAV (Unmanned aerial vehicle - bezpilotním letounům) možné zasahovat cíle prakticky kdekoli, kde jsou poblíž vlastní nebo spojenecké základny (do budoucna včetně letadlových lodí).

Více munice menší ráže

Pokud vynecháme tvrdé cíle (bunkry, podzemní úkryty, apod.), tak nejen drony, ale i pilotované letouny s sebou do akce vozí hlavice, u kterých byla ráže snížena na nezbytně nutnou úroveň. Jinými slovy, mají více bomb s menší účinností namísto jedné těžké. To je možné jen proto, že zásah je přesnější. Není tedy nutné pro jistotu zničit i vše v okolí (větší bombou).

Zatímco neřízená munice měla pravděpodobnou kruhovou odchylku od cíle v řádu desítek metrů až stovek metrů v závislosti na přesnosti zaměřovače a podmínkách odhozu, řízená munice tento parametr srazila na 1 až 8 metrů. Přesto je potřeba mít na paměti, že v celém procesu navádění je dlouhá řada faktorů, které mohou přesnost ovlivnit. Poruchami a povětrnostními podmínkami počínaje a lidským faktorem konče.

Větší množství nesené munice má další výhodu v tom, že takto vyzbrojený letoun může během jediného vzletu zničit více cílů a pružně reagovat na případný vývoj situace, například když se objeví další významný cíl, dojde k selhání munice nebo minutí cíle.

Každý cíl nelze identifikovat

Představa, že každý cíl bude detailně identifikován, je sice lákavá, ale ještě nějakou dobu bude patřit do oblasti sci-fi filmů. Pozitivní identifikace se vyžaduje jen u cílů s nejvyšší prioritou. Nicméně ostatní cíle vykazující podobné charakteristiky jsou také legitimní. Jinými slovy: pokud má cíl ozbrojený doprovod, nebude žádná velká škoda, když ho potká stejný osud. Pokud cíl na poslední chvíli například vymění auto, je jen mizivá pravděpodobnost, že v jeho voze pojedou nějací míroví aktivisté.

Na druhou stranu je pochopitelně znepokojivé, že zpráva, kterou má NBC News k dispozici, uvádí, že polovina zabitých mezi lety 2009 a 2010, byla drony zlikvidována pouze na základě podezřelého chování. Tedy nikoliv na základě důkazů, přípravy a útoku na konkrétní cíl. Vojenská terminologie totiž rozlišuje cíle na "signature" (podle vzoru chování) a "personality" (konkrétní osoba).  

Otázkou je, zda je možné kolaterální škody zcela vyloučit. Pravděpodobně bohužel ne. Vždy bude existovat možnost, že něco selže. Pohyb v cílové ploše a podobné chování cíle (nošení zbraní, manipulace s výbušninami, agresivita, apod.) bylo, je a bude dobrý způsob, jak se nechat zabít.

Jak bojují bezpilotní letouny

Piloti bezpilotních letounů sedí v klimatizovaných místnostech za sedmero horami od protiteroristických válek v Afghánistánu či Iráku. Své zbraňové systémy řídí s pomocí ovládacích pák a monitorů. Jejich vzdálení bojovníci vykonávají příkazy přesně a za zlomek nákladů na stíhačky.

"Dva cestující včetně cíle číslo pět vyšli z budovy," oznamuje odhmotněný hlas. "Rozumím," odpovídá žena. Sedí před počítačovou klávesnicí s pěti monitory a joysticky v obou rukách. Muž vedle ní má před sebou stejnou sestavu vybavení. "Mám na dvou predatorech osm raket a dvě bomby," hlásí.

"Zbraně připraveny." Hlavní monitor ukazuje letecký záběr na ulici přenášený živě a ze značné výšky. Dva lidé právě vycházejí z budovy, nasedají do nákladního automobilu a odjíždějí sledováni zaměřovacím křížem na obrazovce počítače. "Tři, dva, jedna," odpočítává muž a pak stiskne červené tlačítko: "Zásah." Náklaďák v explozi mizí. "Skvělá práce," říká muž.

Více v tomto článku převzatého z německého Der Spiegel.

,