Blíží se doba 3D monitorů?

Společnost Sharp nedávno vypustila do prodeje první produkt s LCD panelem, který dokáže vytvořit zdání trojrozměrného zobrazení. Na podobných systémech pracují Panasonic a Kodak. Bude 3D obraz zanedlouho standardem?

Když před téměř dvěma lety oznámila společnost Sharp, že vyrobila LCD displej, který dokáže zobrazit trojrozměrný obraz tak, že se uživateli zdá, že jakoby vystupuje z 2D plochy displeje, nebylo jasné, kdy se tato technologie dostane na trh. Až nedávno se objevilo první nasazení této technologie v mobilním telefonu, notebooku a nyní i samostatném LCD panelu.

3D displeje nastupují Sharp ale není s takovým zobrazovacím zařízením sám. Podobné výsledky, tedy 3D obraz bez nutnosti použít speciální brýle, chystají také firmy Panasonic a Kodak. Mohlo by se zdát, že si za určitou dobu displej bez podpory simulace 3D zobrazování ani neškrtne.

Všechny tyto systémy pracují se simulací 3D prostorového vjemu prostřednictvím stereoskopie. To znamená, že tyto displeje musejí zajistit, aby se k levému oku dostala jiná obrazová informace, než k oku pravému. Dosažení 3D dojmu pak spočívá v tom, že je pro každé z ok obraz mírně posunut. Podobně, jako když si dáte ukazováček před obličej a sledujete jej nejprve jedním a poté druhým okem, zdá se vám, že se v prostoru posunuje. Právě možnost nahlížet na předměty a prostor ze dvou úhlů dává možnost vidět plasticky.

Avšak ne všechny programy jsou pro 3D zobrazení vhodné a schopné jej využít. Proto všechny takové displeje musejí umožnit i běžné dvourozměrné zobrazení.

Každá ze společností využívá poněkud jiný systém pro posun obrazu do správné polohy, ale výsledek je stejný. Systémy od Kodaku i Sharpu pracují se dvěma LCD panely v jednom displeji, zatímco Philips podle dostupných informací experimentuje s optickými čočkami. U Sharpu slouží zadní LCD jako přepínač (switch), který pracuje s paralaxovou bariérou. Samotný obraz se tak vytváří jen na předním displeji. Obě dvě části zařízení jsou odděleny speciální bariérou (paralaxou), která zabraňuje tomu, aby část obrazu, která je určena pro jedno oko viděly obě oči. Řídí tak tok světla, které prochází vrchním LCD panelem.

 

Největší nevýhodou tohoto systému je snížení rozlišení při 3D zobrazení na polovinu, když musí pro každé oko vytvořit samostatný obraz. Další limit takového řešení spočívá v tom, že je potřeba se na displej se zapnutým 3D zobrazením dívat z určitého úhlu a vzdálenosti. Tedy nic pro prezentace, kde by ostatní diváci viděli pouze dva navzájem posunuté obrazy. Dochází také ke snížení jasu obrazu. KODAK Autostereoscopic Desktop Display využívá k vytváření obrazu obou LCD, takže nedochází k zmenšení rozlišení. Každé LCD tak vytváří obraz jen pro jedno oko. To, aby se ten který obraz dostal ke správnému oku, je zajištěno systémem čoček a zrcadel. Zařízení potřebuje ke svému chodu jakoukoliv grafickou kartu s dvěma výstupy, která dokáže obsloužit oba displeje. Technologie vyvinutá vědci z Philipsu dává jako jediná ze zmíněných možnost hledět na 3D obraz z různých úhlů. Speciálně zapouzdřené čočky dokáží dát obrazu každého vytvořeného pixelu ten správný směr tak, aby se dostal ke správnému oku. Systém je schopen vyslat do prostoru celkem devět 3D obrazů jednoho originálu. Existuje tedy celkem devět míst odkud lze plastický obraz pozorovat. Využití Analytik Tracy Floyda ze společnosti IDC, která je uznávaným zdrojem informací o vývoji na trhu IT, předpokládá, že se dá očekávat poměrně vysoký nárůst prodeje podobných zařízení. „Trh displejů se schopností simulovat 3D zobrazení bude značně růst jak v průmyslovém, tak v spotřebitelském sektoru,“ říká Floyd. Automobilový, stavební průmysl, lékařství, ale například i herní , to jsou všechno oblasti, kde se může a podle všeho i bude podobným zařízením dařit.