Bude rok 2004 prvním krokem k Orwelovu světu 1984?

  • 25
Stále více se hovoří o identifikačních rádiových čipech (RFID či Smart tag). Tato technologie se natolik zalíbila americkému Ministerstvu obrany, že chce mít od roku 2005 všechny dodávané výrobky takto označené.
Jak se začínají objevovat rádiové identifikační čipy (RFID) na čím dále tím větším počtu výrobků, roste i vlna protestů proti nim. Tyto systémy mají nahradit klasické štítky, na nichž jsou informace uloženy v podobě čárkových kódů nebo pomocí symbolů. RFID mají přinést efektivnější řízení a sledování pohybu zboží. To je dáno tím, že informace o produktech a jejich určení jsou dostupné prostřednictvím rádiových signálů a není tak potřeba každý jednotlivý výrobek brát do ruky a hledat na něm jeho identifikátor. Čtečka těchto signálů tak například rychle dokáže zjistit obsah bedny, v níž jsou uloženy produkty s RFID čipy, aniž by bylo potřeba tuto bednu otvírat.

Hlavní argumenty odpůrců této technologie spočívají ve dvou oblastech. Ta první se týká soukromí; organizace na ochranu spotřebitelů se obávají přílišného zásahu do soukromí zákazníků. Druhá oblast zahrnuje obavy ze zneužití takových systémů: člověka může například kdokoliv sledovat, právě vinou takových jednoznačně identifikujících rádiových signálů. Ty sice mají mít dosah několik metrů, ale s kvalitním vybavením by bylo možné takový signál zachytit i na výrazně větší vzdálenost. Určitým řešením tohoto problému je deaktivace rádiového štítku u pokladny. Avšak s příchodem technologií, které dokáží informace ze štítku využít i v domácích spotřebičích, se této možnosti bude patrně využívat stále méně.

Tyto obavy však, jak se zdá, nesdílejí některé vládní organizace, kterým se myšlenka nasazení RFID a jim podobných systémů velice zamlouvá.

RFID chceme na všem

Rádiové čipy, které lze objevit i s označením „Smart tag“, si tak pomalu začínají nacházet cestu i do státních orgánů. Konkrétně se zalíbily americkému Ministerstvu obrany.

Zmíněné ministerstvo oznámilo, že od roku 2005 budou muset jeho dodavatelé označovat všechny výrobky, u nichž to bude jen trochu možné, právě těmito rádiovými štítky. V únoru příštího roku hodlá toto ministerstvo pořádat konferenci, na níž se mají tyto plány prodiskutovat se zástupci průmyslu. V červnu se pak má dokončit strategie nasazení této technologie.

Role štíteků s RFID čipy 

Ani Evropská unie nezůstává pozadu. Od prvního července příštího roku hodlá rozjet první fázi plánu, který má přinést jednotný identifikační systém pro občany EU. Prvním krokem má být vydání identifikačních karet s číslem zdravotního pojištění. V roce 2005 pak mají na scénu přijít pasy s bezdrátovým čipem, který v sobě ponese biometrická data o osobě držitele. Půjde tedy o obdobu RFID čipu, kde místo informací o výrobku budou uloženy data o osobě. Každý z těchto čipů s kapacitou 32 – 64 kB bude opatřen digitálním podpisem (PKI), kterým budou tato data chráněna. Podle orgánů EU se zavedením těchto systémů má výrazně snížit riziko při případné ztrátě takových dokladů a navíc se očekává redukce všemožného „papírování“.

Máme právo na paranoiu?

Hromadnému nasazení RFID a jim podobným bezdrátovým identifikačním technologiím již asi nikdo nedokáže zabránit. Již nyní se připravují specifikace, které vývoj v této oblasti poněkud sjednotí, což bude mít další posilující vliv na rozvoj.

Na základě čtyřletého výzkumu MIT (Massachusetts Institute of Technology) v této oblasti nedávno vznikla organizace Auto-ID Center, která vyvíjí počítačovou síť, jenž dokáže sledovat pohyb takových čipů. Provoz zmíněného centra sponzorují společnosti jako Coca-Cola, Gillette, Wal-Mart a mnoho dalších.

Organizace AUTO-AD Labs zase dále vyvíjí RFID technologii, tak aby co nejlépe odpovídala požadavkům průmyslu. V září licencovala výsledky své práce organizaci EPCglobal, která je joint venture společností Uniform Code Councila a EAN Internetional, jenž se v současnosti stará o systém čárových kódů.

Ačkoliv je opatrnost na místě, není třeba propadat panice. RFID čipy a s tím spojené technologie zase poněkud ulehčí a zjednoduší život. Jejich potenciál zneužití bude sice o něco větší než u pasivních systémů, ale na druhou stranu platí pravidlo, že kdo chce druhého poškodit, cestu si vždy najde. Co by na to asi řekl pan Orwell?