Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Byli jsme půl kilometru pod zemí. Uranový důl na vlastní oči

aktualizováno 
Sbíječky na Svornosti utichly již před více než čtyřiceti lety. Kolo majestátní těžní věže se však točí i dnes. V hloubce přes půl kilometru vyvěrají léčivé prameny zásobující místní lázně. Za nimi a za uvadající hornickou slávou jsme se vypravili i my.

Uranový důl Svornost v Jáchymově | foto: Jan Kužník

U stropu se pohupují těžké pracovní boty a děravé vlněné ponožky. Šatna s pověstnými strašáky na šatstvo, kterou kdysi procházelo několik desítek horníků denně, dnes slouží posledním čtrnácti statečným. Ti udržují důl v provozuschopném stavu tak, aby radonová voda z něj každý den bezpečně doputovala do nedalekých Lázní Jáchymov, kde se léčí nemoci pohybového ústrojí.

Z následujících fotografií by snad někdo mohl usoudit, že v dole je světlo jako na koncertě Pink Floyd. Ve skutečnosti je tam přesně tak, jak vidíte na tomto obrázku – absolutní tma. Osvětlení na ostatních snímcích jsme vyráběli svítilnami na helmách a jednou LED svítilnou Fenix L2D CE.

Nastupujeme do úzké kovové těžní klece. Je nás pět a dá dost práce se do těsného prostoru se vší fotografickou výbavou vůbec vmáčknout. Moc si nedovedu představit, že do stejné klece se vešlo šest horníků v „plné polní“. Vedoucí dolu Svornost, pan Jindřich Loukota, zaklapl dveře, zajistil vnitřní mřížová vrátka a stisknutím červeného tlačítka vydal pokyn do strojovny pro jízdu mužstva.

S mírným trhnutím se rozjíždíme do hloubky. Během chvilky se rychlost ustálí na třech metrech za sekundu. To je sice jen necelých 11 km/h, ale vzhledem k okolním podmínkám to působí daleko hrozivěji. Tento pocit podpořila i vzpomínka Jindřicha Loukoty, kdy během rekonstrukce šachty narazila klec na nezasunutá stavítka a on se svými kolegy utrpěl rozsáhlé otevřené zlomeniny dolních končetin. V dobách, kdy se tu ěžil uran, uháněla klec dokonce rychlostí 8 m/s. Uff.

Mimo úzkého kužele paprsků z čelovek na helmách je naprostá tma. Všude okolo kape či teče voda, která sem prosakuje z povrchu. Kolem klece je nejvýš pár centimetrů místa, dál už jen tmavé betonové stěny. Ty vznikly při rekonstrukci v letech 1993 – 1996, kdy bylo betonem nahrazeno původní bednění jámy. Čtyři tisíce kubíků betonu ji zúžily tak, že místo dřívější dvojice protisměrně jezdících nádob zde nyní operuje pouze jedna, dvoupatrová. A úplně stačí, vždyť se zde již netěží.

Horník nesmí do podzemí vyrazit bez sebezáchranného kyslíkového přístroje s maskou. Sedícího horníka dokáže přístroj zásobit kyslíkem zhruba 150 minut, pokud je však ve stresu a navíc se musí například pohybovat, doba se zkrátí na 50 minut. Zařízení se aktivuje vytržením zátky, čímž se odkryje patrona z peroxidové hmoty. Dýcháním do hubice ji vystavíte působení oxidu uhličitého a vlhkosti, čímž se z patrony uvolní kyslík. Chemická reakce je navíc exotermická, přístroj se zahřívá. Dalším nezbytným vybavením je čelová svítilna s batterypackem na opasku. Na jedno nabití vydrží svítit až 16 hodin.

U stropu ve špinavé části šatny se na takzvaných strašácích (hácích) houpou pracovní šaty. Ke každému strašákovi vede řetízek zajištěný proti spuštění nenechavci zámečkem.

Z těžní věže dolu Svornost je nádherný výhled na městečko Jáchymov. Nekazí jej ani fakt, že značná část pozemků již patří lidem, kteří mluví česky pouze s přízvukem.

Půl kilometru pod zem

Padáme dál do hlubin a míjíme vstupy do jednotlivých pater. Sto metrů pod povrchem země je patro Barbora, o dalších padesát metrů níž Daniel. Dál jsou patra pouze číslována. My míříme na to nejnižší, dvanácté. To je téměř 500 metrů pod zemským povrchem. Právě tam se nachází prameny radonové vody, které se odtud čerpají do lázní Jáchymov.

Na prvních dvou fotografiích je zachycen detail takzvané dopravní nádoby (nazývané také klec). Vpravo visí pověstný strašák na šatstvo používaný v hornických šatnách.

Rychlost klece klesá. Blížíme se ke dnu. Při řízeném dojezdu překonáváme několik desítek metrů poloviční rychlostí. Brzdění provází dost citelné houpání – ačkoli má lano garantovanou nosnost 35 tun, při této délce se elasticky napíná až o půl metru.

Strojovna na povrchu, odkud se ovládá dopravní nádoba pro mužstvo i pro materiál.

Jednoduchý analogový telefon spojuje důl s povrchem. Srozumitelné svítící transparenty informují strojníka (i osazenstvo dole), co se bude s dopravní nádobou dít. Bílý bubínek zvonku vpravo slouží k akustické komunikaci, která se již dlouhá léta nemění. Jedno cinknutí znamená stůj, dvě cinknutí – pozvolna spouštěj. Na snímku vpravo vidíte dvě čerpadla na radonovou vodu.

Vysoukáváme se z klece a náš průvodce dává akustickým signálem pokyn strojníkovi, že už jsme všichni venku. Klec s houpnutím mizí ve tmě. Stojíme v hlavní čerpací stanici, která je oproti našemu očekávání velmi prostorná. Je tu naprosté ticho a klid, které občas razantně naruší pětice čerpadel na důlní vodu a dvě čerpadla na radonovou vodu.

Když spustí čerpadla na důlní a radonovou vodu, bere idyla tichého a klidného podzemí za své. Poprvé jsem se pronikavého jekotu otáček skutečně lekl. V dobách, kdy v podzemí ještě rachotily sbíječky, se však muselo jednat o pouhou zvukovou kulisu.

Nejvíce se odtud čerpá takzvané důlní vody. Jde o vodu balastní, převážně srážkovou, která přitéká průsaky z povrchu. Za minutu jí přiteče ve špičce až 5000 litrů a celý den je čerpána do retenční nádrže, která se nachází pod námi. Za osm hodin se jí nashromáždí 1000–1500 kubíků a ty jsou odčerpány na povrch. Čerpadla mají napilno každý den po 22. hodině, kdy je k dispozici levnější – noční – elektrický proud.

Čerpadla vytlačí na povrch 1000 litrů za minutu a překonávají tak výškový rozdíl 350 metrů – využívají kopcovitého terénu a vypouští ji překopem z patra Daniel do Jáchymovského potoka. Čerpadla mají motory na 3150 V s příkonem 100 kW. Vyrobila je firma Sigma Lutín. V jiných dolech se používá vysoké napětí 6 kV.

Provoz celé čerpací stanice je od rekonstrukce zautomatizován, počítač firmy Allen Breadley hlídá chod čerpadel a všechny potřebné veličiny. Od rekonstrukce tak neshořel ani jeden motor, ani jedno čerpadlo. Dají se spustit jak nahoře z dispečinku, tak přímo z čerpací stanice. Stačí, když spustí jen jedno a už se skoro neslyšíme.

Uranový důl Svornost v Jáchymově

Dvanácté patro. Tma, voda a průvan jsou všude. Na snímcích vidíte původní výdřevu z kolejnic, kterou ještě budovali vězni z nedalekého komunistického lágru v padesátých letech minulého století. Rozdílná barevnost vznikla použítím dvou odlišných zdrojů světla – diodové svítilny a žárovkové čelové svítilny.

Pochod černými štolami

Plán cesty je jasný – z čerpací stanice podél Geschieberského zlomu G120 k prameni akademika Běhounka (1961), pak k jámě Josef, poté zpět překopem J12 k pramenu C1 a Agricola a pak zpátky do čerpací stanice k pramenu Curie (1864). Cestu lépe pochopíte z přiloženého plánku – zde a zde.

Vydáváme se k ústí štoly. „Dávejte bacha – máte helmy, jste vyšší, tak nebrnkněte o žádnou překážku – jinak budete mít zítra za krkem brouka“, varuje nás zkušeně Loukota. Strop je jednak velmi hrbolatý, navíc výdřeva, nosníky a občas i trubky jsou často přesně ve výšce hlavy. Což někteří z nás opravdu okusí na vlastní kosti.  

Ve zdánlivě nekonečných chodbách panuje překvapivě příjemná teplota, ale poměrně slušný vítr z nucené ventilace. Odevšad kape či přímo crčí voda. Na kraji štoly teče potůček. Ač by někomu mohl výlet tmou připadat fádní, opak je pravdou. Stačí posvítit čelovkou na stěnu a okolí začne hrát barvami. K vidění jsou dolomitické vápence, síra, sádrovec, železná ruda ... a také stříbro. Občas jsou malé kousky vidět, největší valoun ryzího stříbra, který tu našli, vážil 450 kg. Nyní se nachází někde v Německu.

Černá šmouha na prvním snímku je stříbro. Na dalších snímcích jsou vidět detaily rekonstruované výdřevy.

Většina štol je vyztužena takzvanými výdřevami. Specialitou jáchymovského dolu je použití starých kolejnic – ty již sice neslouží svému původnímu poslání, ale jako výztuž se použít dají. Konstrukce výztuže z nich svařená však z hlediska mechanické odolnosti nepatří k těm nejbezpečnějším a dnes se již nepoužívá. Horníkům ale odpadla část práce s transportem nových výdřev a likvidací starých kolejnic.

Provoz a údržba dolu

V dole dnes pracuje jen čtrnáct lidí. Jsou tu lidé, co prohlíží stav šachet, elektrikáři pro správu kabeláže, čerpadel, ventilace, osvětlení a řídících systémů, zámečníci pro mechanické opravy na zařízení, hydrokolektor pro dozor na množstvím vod, dozimetrista měřící stupeň radiace v jednotlivých částech dolu a dozor nad samotným chodem díla.

Pravidelně se také provádí kontroly jakosti vody. Základní měření z čidel se na počítači analyzuje denně, jednou měsíčně probíhají laboratorní rozbory vody a jednou za dva roky přijde na řadu velký rozbor.

V dole se neustále pracuje a tak se čas od času musí něco odbourat či zpevnit. To nás překvapilo i při vstupu do prostoru pramenu Agricola a C1. Na zemi ležel obrovský šutr a výrazná prasklina ve stropu o délce několika metrů naznačovala původ balvanu. Celý strop držel jen na tenké dřevěné ohrádce, kterou jsme po jednom rychle proskákali, abychom případné ztráty na redaktorech minimalizovali. Den po naší návštěvě tuto část stropu strhli a prostor znovu přepažili.

Na kabeláži vedoucí k ventilátorům a datových kabelech se vytváří krápníky. První snímek jasně vypovídá o podmínkách panujících v dole. Neustálá vlhkost doslova rozloupala matku, šroub i mohutnou podložku.

Součástí pravidelných kontrol je i měření otřesů. Seizmograf ve dvanáctém patře je natolik citlivý, že dokonce naměřil i zemětřesení v Indonésii v roce 2004 (katastrofa Tsunami – více zde). Chvění sem z té dálky dorazilo až po šestnácti minutách. Naměřená data pracovníci dolu posílají do akademie věd, kde jim vědci výsledky „čistí“. Musí totiž eliminovat plánované odstřely (např. ze Sokolovské uhelné či Mostecká uhelné). Dokáží jim odfiltrovat i vlastní chvění dolu způsobené jízdami vozíků a provozem čerpadel.

Patronem horníků je od nepaměti svatá Barbora. Kaplička s oltářem tedy nesmí chybět ani na Svornosti.

Prameny léčivé vody a mrtvý učitel

Důl Jáchymov byl a stále je velmi rozsáhlé dílo. Dnes se z něj využívá jen malá část. Ostatní jsou zatopené vodou. Odhaduje se, že dole šplouchá až 1,5 miliónu kubíků vody (tj. 800 plaveckých bazénů). Využívaná část je od té zatopené oddělena tlakovými uzávěry – jde o šestnáct metrů dlouhé betonové „špunty“, které hermeticky uzavírají dříve propojené chodby. Špunty drží od šedesátých let zcela pevně, každý druhý rok se kontrolují – důlní záchranáři je nafotí a snímky pak vyhodnocují.

Pramen akademika Běhounka má vydatnost 294 litrů/minutu, teplotu 36,8°C a obsah radonu 9 kBq/l. Ruce si koupeme v léčivé radonové vodě. Na vlastní kůži cítíme prchání radonových bublinek.

Na levém snímku je kohoutek „od Běhounka“, vpravo kryt vrtu Agricola.

Tyto ucpávky jsou ve dvanáctém, desátém a pátém patře. Na pátém patře jsou tři ucpávky, dvě oddělují šachtu Rovnost, jedna Bratrství. Ale zajít až k nim nesmíme. Chodby zde nejsou větrané a obsah radonu ve vzduchu je velmi vysoký. A to i u vrtu Agricola, jehož snímky si můžete prohlédnout, byl limit obsahu radonu ve vzduchu pro bydlení lidí překročen 10x.

pramen výkon teplota vody obsah radonu
akademika Běhounka 294 l /min 36,8 °C 9 kBq /l
C1 30 l /min 30 °C 10 kBq /l
Currie 30 l /min 28 °C 5 kBq /l
Agricola 8 l /min 28 °C 20 kBq /l

Bezpečnostní a hygienické předpisy jsou zde striktně dodržovány – vozíky se pouze tlačí (případně táhnou ručním vrátkem), protože jinak se nesmí používat žádné motorové stroje kvůli případné kontaminaci olejem. Není to žádná legrace. Vozík váží 250 kg, náklad až 750 kg. Dříve tahala vozíky dieselová mašinka. 

Důl samozřejmě občas láká i dobrodruhy. Například učitele, který načerno prolézal některé šachty. Nyní je tam pohřben pod 30ti metry horniny. Vyprostit jej prostě nebylo možné.

Některé chodby jsou dnes již zcela zatopené. Koleje na dně se dají sotva tušit... zde vznikl tzv. bazén důlních vod, retenční nádrž pro balastní vodu. Zde se voda přes den shromažďuje a v noci je čerpána na povrch. Čáry na stěnách ukazují kolísání hladiny.

Radonová voda je stará až 35 tisíc let

Důlní voda odtéká do potoka, přepad radonové vody taky. Není to žádný problém, protože cca po padesáti metrech většina radonu vyprchá. Všechny výpustě jsou přesto stále monitorovány.

Voda má konstantní veličiny – na radonové vody nijak nepůsobí přírodní povrchové podmínky, jako je hladina podzemní vody, povodně apod. Voda je stará až 12–35 tisíc let (dle rozboru Univerzity Karlovy), míchá se trochu s přítoky z povrchu, ale většina vody pochází z gigantického podzemního jezera.

Každý den proběhne kontrola čerpací stanice, která je protokolována v sešitech. Zámečník a elektrikář zkontrolují všechna čerpadla a vybavení stanice, případné poruchy hlásí a nechávají je opravit.

Historie Svornosti

Jáma byla vyhloubena v roce 1518 a původně se jmenovala Konstantin. Do roku 1530 tu najednou fárali tři těžaři, což přinášelo časté potyčky. Král tehdy nařídil usmíření a společný postup. Jinak pohrozil odebráním těžařských práv. Právě z tohoto důvodu, na znak usmíření, se jáma roku 1530 přejmenovala na Svornost. 

Těžilo se zde stříbro a hloubil překop geschieber G120, kde byla silná žíla – stříbro nahoře, uran dole. Přibližně v roce 1820 se v lázních otevřela fabrika na uranové barvy – různé jeho kysličníky mají různé barvy. Ve sklárnách Moser je ještě dnes k vidění sklo barvené kysličníkem uranu (žluté, červené, antracitové, modré a černé). V roce 1925 do Svornosti přijela i Marie C. Sklodowská. Právě po ní byl pojmenován pramen nalezený v roce 1864. Důl později navštívil i slavný fyzik František Běhounek. Také on zde má „svůj“ léčivý pramen.

Důl Svornost základní parametry
délka chodeb 120 - 160 km
vytěženo uranu 7 000 tun
vytěženo stříbra 4 000 tun
roční náklady na provoz dolu 30 mil. Kč
roční spotřeba elektřiny 2 200 000 kWh

První radonové lázně na světě

Lázně Jáchymov jsou první radonové lázně na světě. I dnes mezi ostatními vynikají svým vysokým obsahem radonu ve vodě. Podle oficiálních údajů lázní je tato koncentrace dokonce největší na světe. Tím pádem je na veškeré ozdravné procedury pohybového ústrojí potřeba mnohem menší množství vody a kratší čas.

Radonová voda blahodárně působí především na nemoci pohybového ústrojí, revmatické bolesti, Bechtěrevovu chorobu (tuhnutí páteře) a poúrazové stavy. Radon je ve zdejší vodě ve vysokém množství, skvěle proniká kůží a ozařuje klouby a všechna problematická místa, čímž startuje léčebné procesy.

Redakce velmi děkuje vedoucímu dolu Svornost panu Jindřichu Loukotovi za spolupráci a odborný dozor a managementu Lázní Jáchymov, kteří důl spravují, za umožňují vstupu do podzemí.

Kde asi dnes makají Béďa s Myšákem? Ozvěte se nám.

Redakce velmi děkuje společnosti Canon za zapůjčení kompletního fotografického vybavení a kvalitních světelných objektivů, bez kterých by reportáž nemohla vzniknout.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jeden z prvních přírodních parků vznikl před 100 lety
Před 100 lety začal vznikat jeden z prvních přírodních parků v USA

VIDEO Před 100 lety se poprvé sešla komise organizace Cleveland Metropolitain Parks. O pár let později začala spravovat přírodní území v okolí amerického Clevelandu....  celý článek

Před 100 lety vyslovil slavný generál poprvé termín apartheid
Před 100 lety vyslovil slavný generál poprvé termín apartheid

VIDEO Apartheid je dnes mezinárodně uznávaný zločin. Jedná se o rasovou segregaci, o státem podporovanou nadvládu jedné rasové skupiny nad jinou. Ještě v...  celý článek

Oškrábané a omyté brambory se v celém procesu poprvé potkají s lidskou rukou až...
Když i obyčejný brok způsobí poplach. Jak se vyrábí úplně jiné brambůrky

Ze 40 tun brambor vyrobí denně 15 tun smažených brambůrků. Od běžných chipsů se liší na první pohled i chutí. Nedají se usmažit z každé brambory, ale díky...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.